cestování Archivy - Ano Anno

Cestovatelský comeback

Ann — Sat, 23 Mar 2019 15:27:38 +0000

Tak mě tu zase máte. Po téměř dvou letech se hlásím zpět s myšlenkou to tu trochu oživit. Od mého posledního příspěvku z konce dubna 2017 se toho stalo tolik, že má cenu o tom snad jen ve stručnosti napsat v několika bodech: Byla jsem potřetí v Americe – tentokrát v Utahu. Ze všech třech letních sezón pro mě zatím asi nejlepší zážitek. Ráda bych o konkrétních věcech napsala alespoň pár článků, tak snad se k tomu v budoucnu někdy dostanu. Dokončila jsem studium, je ze mě magistr – to znamená konec brouzdání po USA na J1 vízum (což mě samozřejmě neodradilo a rovnou jsem si vyřídila turistické vízum B2, ale o tom později). Začala jsem studovat doktorát – a už se nemůžu dočkat až z něj pěkně rychle zase vypadnu. Blbej nápad, blbej. 😀 O mých peripetiích v roli doktoranda snad taky někdy příště. Chystám se na další a zatím vůbec nejdelší cestu – kam? To si schovám na až tam budu. 🙂 To hlavní ale zůstává stejný – s Jirkou spolu pořád obrážíme svět, a i když naši vrstevníci plodí potomky a mají svatby (ahoj Vladi!), jsme vůči tomu zatím imunní a zůstáváme věrní našim cestovatelským prioritám. 🙂 Následujících pár článků bude asi retrospektivních, přece jen byl Utah minulého léta tak silný zážitek, že by si alespoň pár řádků zasloužil. To bych snad měla do odjezdu zvládnout a pak už budu psát o současnosti zase někde na jiném kontinentu. Zároveň si uvědomuju, že jsem i USA 2017 dost zanedbala, naštěstí je Jirka poctivější než já, takže si můžete víc přečíst o Coloradu (a teď i o Utahu) na jeho blogu. Cestování zdar! A. Chceš vědět, kde teď lítám in real time? Tak mi hoď follow. ?

Příspěvek Cestovatelský comeback pochází z Ano Anno

Mých 6 cestovatelských divností

Ann — Sun, 19 Jun 2016 17:00:40 +0000

Tenhle článek bude spíš tak jako na odlehčenou. Jsou to věci, které si uvědomuju, a které můžou být pro okolí občas docela zatěžující (za což se omlouvám především Jirkovi, jelikož je to můj nejčastější travel buddy). Tak let’s get it over with. 😀 1. Musím vždy, všude a za jakýchkoliv okolností sedět v uličce. Jednoduše proto, že jsem paranoidní. Jakože fakt hodně. Mám tendenci vymýšlet katastrofické scénáře (což jsem zdědila po taťkovi, který má podobnou obsesi s těmi sedadly do uličky) a místo v uličce je jednoduše strategické místo. 😀 2. Při několikadenním výletu autem se pravidelně několik dní předem stresuju, kde pak proboha půjdeme ráno na záchod. 3. Tahám s sebou pití. Všude. Dostanu žízeň v tu chvíli, kdy na letišti procházím detekčním rámem, nebo kdekoliv, kde s sebou nemůžu mít pití. Tohle ale neplatí jenom pro cestování, ale i třeba v divadle, při zkoušce, když mi pití dojde a já si ho nemůžu okamžitě dočerpat a tak. 4. Nejlepší dopravní prostředek je pro mě zásadně auto (přičemž je ale fajn, když ho řídí někdo jiný než já. 😀 S Jirkou se sice na cestách autem pravidelně střídáme, není ale žádným tajemstvím, že on je z nás dvou ten zkušenější a schopnější řidič), protože nesnáším davy, takže přeplněná letiště, nádražní haly nebo autobusy jsou pro mě noční můra. 5. Baví mě dělat detailní itineráře. Vždycky, když se s Jirkou rozhodneme někam vyjet, hrozně mě baví hledat místa, která určitě musíme vidět (tím ale nemyslím jenom si najít jejich obrázek na Googlu, tím myslím, že si přesně vyhledám jejich GPS souřadnice, i když nikdy nemám data a většinou se spoléhám na to, že je Jirka mít bude 😀 ). 6. Jsem stresař. Někdy docela extrémní. Samozřejmě člověk se na Facebooku a na blogu prezentuje jako ohromně nebojácný cestovatel, který se ničeho nebojí a všechno zvládne úplně v pohodě. Pravdou je, že mi je vždycky největší oporou Jirka, který to všechno vážně bere naprosto s klidem, i když já se někde hroutím a blekotám něco o tom, jak určitě spadne letadlo, nebo že mě nepustí do země a tak. Upřímně doufám, že se někdy dostanu na jeho level, kdy jakkoliv zamotané situace zvládnu s přehledem vyřešit a nebude mojí první reakcí to, že se pomalu rozteču na podlaze. 😀 Tak, tohle je asi jedno z mých největších tajemství, které asi zbourá celou moji cestovatelskou image. 😀 Mám těch divností samozřejmě víc, ale buď jsou až moc divný a nebo je má úplně každý, takže to ani nespadá do kategorie divných věcí, ale prostě do kategorie obyčejné davové paranoie. 😀 A.

Příspěvek Mých 6 cestovatelských divností pochází z Ano Anno

Jídlo a život v autě

Ann — Tue, 15 Mar 2016 15:15:08 +0000

Vaření jídla patří asi k těm méně oblíbeným činnostem, když se člověk rozhodne žít nějakou dobu v autě (nebo vlastně i v karavanu apod.), spolu třeba s umýváním nádobí (se kterým musíte dojít do umývárky, což sice pár dní vypadá jako docela zábava, ale po měsíci už byste dali cokoliv za to mít pod plachtou taky dřez a zavedenou vodu 😀 ), nebo se sprchováním po směně v unisex veřejných sprchách v pátek večer, když kemp praská ve švech. Abyste mohli efektivně vařit 3 měsíce pod širákem (to je trochu nadsázka, přece jenom známe anglické počasí), v podstatě vám k tomu stačí jenom pár věcí a DIY polní kuchyně je na světě: Kempingový stolek (pokud chcete u jídla sedět, tak i židlička 😀 ) Vařič (elektrický/plynový) Plachta (party stan) Elektřina – my jsme měli štěstí, že jsme elektřinu měli zavedenou až přímo pod plachtu 🙂 Jídlo – Tesco, Sainsbury, pokud se cítíte zámožně tak Waitrose… Člověk má, co se jídelníčku týče, docela omezené možnosti, když si vezme, že si sice vybudoval efektivní polní kuchyni, ale v Anglii dost často prší nebo fouká a navíc se v hlavní sezóně pracuje průměrně 10-12 hodin denně. Takže člověk potom nemá zrovna chuť ani sílu na nějaký velký kuchařský počiny. Takže co teda vlastně jíst? Za ty tři měsíce jsme si tak nějak stanovili zhruba 4 jídla, který jsme všemožně kombinovali a dělali různý variace, ale suma sumárum náš jídelníček po toho čtvrt roku sestával výhradně z: kuskusu rýže s konzervou ze Sainsbury těstovin s tuňákem instantních polívek do hrnečku Takže stravu jsme měli celkem vyváženou a pestrou ( 😀 ), ale měla v sobě skoro všechno potřebné, co nás dokázalo aspoň na chvíli zasytit, ale především to bylo všechno opravdu rychlé na přípravu (a člověk zjistí, že to je to nejdůležitější, zvlášť když mu ulétává plachta nad hlavou a hrozí, že nezmokne jenom on sám, ale i to jídlo). Samozřejmě pak byly dny, kdy se nám z auta nechtělo (kvůli počasí) vylízat vůbec, takže jsme den tak nějak přežili na brambůrkách, sušenkách a prostě všech věcech, co se daly rovnou strčit do pusy a sníst bez nějaké potřebné tepelné úpravy. Od té doby, co jsme takhle žili v autě, už uběhly skoro 2 roky a za tu dobu jsme bydleli leckde, naučila jsem se ale, že i když mám k dispozici kuchyň, velkou pracovní plochu a tolik nádobí že ani nevím co s ním, stejně se mi většinou nechce vymýšlet nic moc nového než ty 4 základní potraviny, na kterých jsme přežívali v Anglii. 😀 Asi prostě studentský život level 1000, tak můžu jenom doufat, že se to někdy zlepší. 😀 Mě tady to vaření/nevaření naučilo hlavně nebýt vybíravá. Jídlo (ať už je to cokoliv) se zásadně neodmítá a je fajn najíst se pokud možno do zásoby, protože stejně si za chvíli budete muset jít udělat polívku do hrnečku abyste neumřeli hlady, ale je fajn to odložit na co možná nejpozději, protože polívek do hrnečku za ty měsíce vypijete litry a litry. 😀 A jak řešíte jídlo a vaření na cestách vy, pokud zrovna nebydlíte v hotelech s plnou penzí? 🙂 A.

Příspěvek Jídlo a život v autě pochází z Ano Anno

Proč (ne)jet v zimě do Washingtonu D. C.

Ann — Thu, 28 Jan 2016 20:15:17 +0000

Jelikož jsme na východním pobřeží 10 dní, byla by škoda zůstat celou dobu v New Yorku. V plánu jsme toho měli sice víc, ale trochu nám do toho vstoupil blizard, takže jsme museli náš itinerář poupravit a úplně vypustit Toronto v Kanadě. Měli jsme ale od úterý zaplacené ubytování ve Washingtonu, do kterého jsme právě z Toronta měli přejet, takže jsme prostě za peníze ze stornované jízdenky koupili jízdenku novou a to na trase New York-Washington. Cesta NY – Washington D.C. trvá přibližně 4 a půl hodiny. Není to sice žádný terno, ale přežít se to dá v pohodě. Tedy za předpokladu, že jste se stihli nasnídat (ne tak jako my). Jeli jsme se společností Megabus, kde se dají jízdenky koupit hodně výhodně (počáteční cena je 1 $). Do Washingtonu jsme dorazili zhruba v 14:30, do té doby jsme měli k jídlu jenom jedno balení sušeného ovoce, takže po výstupu bylo jídlo hlavní priorita. Trochu jsme se báli, jak bude Washington po víkendové sněhové bouři vypadat, zprávy totiž mluvily o tom, že Washington byl zasažen víc než New York, takže jsme čekali tak trochu apokalypsu a totální kolaps všeho. Když jsme ale vylezli z nádraží, pražilo na nás jarní sluníčko a teploměr ukazoval 6°. Sice byla všude spousta sněhu, ale pořád se to dalo docela srovnat se závějemi v New Yorku. Měli jsme ještě asi 4 hodiny, než jsme mohli přijet do Lincolnie (cca 15 min. od Washingtonu), kde jsme měli ubytování opět přes Airbnb. Z autobusového nádraží to bylo kousek ke Capitolu, takže jsme si prošli tu hlavní třídu až k obelisku. Washington je po New Yorku (alespoň pro mě) docela vítaná změna. Město působí mnohem klidnějším dojmem, je tu najednou mnohem víc místa a domy jsou tu spíš široké než vysoké. Lidí je tu taky mnohem míň a je tu spousta volného prostoru, parků, stromů, trávníků a tak. Po šíleně rychlém životě v NYC je to docela fajn. 🙂 Rozhodli jsme se nechat si všechny ostatní památky na další den a okolo 6. večer se vydali metrem k Pentagonu, kde je jeden z autobusových uzlů. Tady jsme konečně zažili, co to znamená, když se řekne, že zkolabuje doprava. Do Lincolnie nejel jeden jediný autobus. A pěšky to bylo 2 a půl hodiny v hlubokém sněhu někde podél dálnice. Naštěstí si Jirka před odletem pořídil americkou simku s internetem v mobilu, takže stáhl aplikaci Uber a objednal nám odvoz. Přijel pro nás milý černoch, co neuměl moc anglicky a v autě poslouchal francouzské popové slaďáky, ale odvezl nás, kam jsme potřebovali, takže no problem. 😀 Zaplatili jsme 11 $ (což pořád vyjde značně dráž než autobus, kde lístek stojí 1.75 $, ale jelikož zřejmě nejezdí skoro žádné autobusy celý týden a pěšky se nám za tmy fakt nechtělo, tak to bylo ideální řešení 🙂 ) a po několikaminutovém hledání našli příslušný dům, ve kterém teď budeme 2 dny bydlet. Bydlíme u moc milého mladého kluka Omara, který na nás čekal, i když jsme přijeli o něco později, než jsme předpokládali a ukázal nám celý dům s tím, že můžeme používat cokoliv, co chceme. Pokoj máme obrovský, s vlastní koupelnou na patře, no a až na to dojíždění to je paráda. 🙂 V příštím článku o památkách ve Washingtonu, co vidět a co se naopak dá klidně vypustit. A.

Příspěvek Proč (ne)jet v zimě do Washingtonu D. C. pochází z Ano Anno

Co vidět v New Yorku

Ann — Tue, 26 Jan 2016 13:02:51 +0000

Náš výlet do New Yorku je čistě turistická (a low-cost gurmánská) záležitost. V podstatě jsem neměla skoro představu, co od The Big Apple vlastně očekávat. Nejsem zrovna typ na městskou turistiku, na NY jsem se ale těšila, možná proto, že člověku to přijde jako takový trochu nereálný místo, který vidí jenom ve filmech a v seriálu Přátelé. Když navíc máte na New York jenom několik málo dní, je fajn, že je tu hodně věcí v relativní blízkosti u sebe ať už pěšky nebo metrem. Jelikož právě metro je naším nejčastějším dopravním prostředkem, bylo pro nás nejvýhodnější pořídit si 7 denní unlimited MetroCard za $31, což se ukázalo jako výborný nápad, protože newyorské metro je pro first comers něco docela šíleného, a člověk je pak opravdu rád, že nemusí platit extra za každou jízdu, protože by se mu to dost prodražilo. 😀 Takže co jsme tu zatím stihli vidět my? 1. den Poté, co se nám podařilo vymotat se z Queens jsme zamířili na Brooklyn Bridge, u kterýho je na jedné straně pěkná promenáda po pobřeží, kde se člověk může projít a kochat se přitom pohledem na newyorské mrakodrapy, které takhle z dálky jsou trochu zklamání, ale pořád je to celkem pěkná scenérie i se Sochou Svobody. 🙂 Poté jsme si přešli Brooklyn Bridge na druhou stranu do Manhattanu, kde ty mrakodrapy jsou přece jenom o dost víc impressive, když jsou takhle zblízka. 😀 Hned u One World Trade Centre je 9/11 pomník dvojčat, je to takový dost zvláštní místo, kde je věčně spousta policie. Plán byl navštívit kavárnu Central Perk (ze seriálu Přátelé), ale až na místě jsme zjistili, že byla otevřená jenom na jeden měsíc někdy na podzim. Takže jsme se aspoň šli podívat na Friends Building (chápu, že už je trochu obsese 😀 ). Nějakou náhodou jsme se dostali k Washington Square Arch, který vlastně nebyl zas až tak zajímavý kromě parku plného veverek okolo, co si přišly i samy k ruce. 🙂 Odtamtud už to bylo kousek k Flatiron Building, což je budova ve tvaru žehličky- přední část je až trochu strašidelně úzká, zepředu to vypadá fakt docela zvláštně. Za celý den se nám podařilo nachodit 22 km, což bylo přece jenom trochu moc na městskou turistiku, takže jsme na byt do Queens dojeli dost vyřízení. 2. Den Ve středu jsme si zajeli do té druhé turistické části NY- na Times Square a Broadway. Tady byla dost výhoda, že jsme jeli mimo sezónu, vždycky, když jsem viděla fotky absolutně přeplněného Times Squaru, se mi dělalo trochu špatně, takhle se ale člověk mohl celkem normálně projít až na otravné pohádkové figurky a prodavače lístků show na Broadway, kteří mě spolehlivě odradili na jakoukoliv show zajít. Bylo už druhý den po sobě hezky a svítilo sluníčko, tak jsme si šli sednout s kafem (ze Starbucsu na rohu, kde naštěstí stojí v každé pobočce stejně – kafe ze zdejších stánků by vyšlo alespoň dvakrát dráž, kvůli lukrativní turistické destinaci) do Bryant Parku, kde je velký kluziště na bruslení a obecně je to tam moc hezký, když je pěkný počasí. V hromadě článků o New Yorku a „must-see“ věcech jsem četla, že si člověk nesmí nechat ujít Grand Central Terminal (hlavní vlakové nádraží). Je to obrovská budova a člověk si v ní přijde jako někde v divadle. Za podívání to určitě stojí. 🙂 Stihli jsme si ještě projít část Central Parku, kde byla taky spousta ochočených veverek, a povedlo se nám skoro o samotě projít místa, kde o několik dní později (den po sněhové bouři) skoro nebylo možné projít kvůli davům lidí, kteří se s mobilama na špejli fotili jak jsou ve sněhu (občas docela divná podívaná). 😀 Na 4. hodinu jsme měli koupené lístky na Top of the Rock (v Rockerfeller Centre), ze kterého je parádní vyhlídka na celý New York (tuším, že ta nejlepší). 🙂 Vyjeli jsme tam akorát na západ Slunce, a vypadalo to fakt krásně, jak byl celý NY pod námi do zlata. Nahrnulo se tam pak docela dost lidí, naštěstí skoro všichni většinou zůstali ve spodních patrech, takže ty nejvyšší patra byla víceméně volná k nerušené vyhlídce. 🙂 3. den Den před sněhovou bouří jsme se vydali na lodi k Soše Svobody. Okolo nábřeží se tam motá spousta chlápků co vám cpou lístky, někdy se musíte fakt ohradit, aby vás nechali na pokoji. Nejlepší je dojít až na konec k samotným kamenným pokladnám. Takový jsme měli taky plán, bohužel se jednomu z nich nás podařilo odchytit a už jsme nemohli ven…No tak jsme si koupili lístky na round trip a celí rozmrzelí (protože jsme se taky chvíli předtím dozvěděli, že nám zrušili jízdenky do Toronta, kam jsme měli v plánu na pár dní odjet), jsme si objeli sochu a pak si prošli Wall Street, která působí strašně vážným dojmem. V sobotu vypukla sněhová bouře, která zasypala New York. V neděli už ale krásně svítilo sluníčko, ze zpráv na novinkách.cz to vypadalo, jako kdyby snad nastala apokalypsa, a všichni ňůjorčani vytáhli boby a šli jezdit na jakékoliv kopečky v okolí (děcka jezdili i po schodech Federal Hall na Wall Street a nic si z toho nedělali 😀 ). Byl to takový docela surreálný pocit procházet se New Yorkem, kde byla všude strašná spousta sněhu, z mrakodrapů padaly kusy ledu, které člověku dost reálně mohly kdykoliv spadnout na hlavu, ale hlavně to, že New Yorku najednou na jeden den vládli chodci a ne auta. 🙂 V pondělí a v úterý jsme si prošli znovu Manhattan a okolí kolem Times Square a Broadway a ubytovali se na jednu noc v hotelu kousek od Central Parku. A zítra ráno vyrážíme do Washingtonu D.C. 🙂 A.

Příspěvek Co vidět v New Yorku pochází z Ano Anno

Zima v New Yorku

Ann — Sat, 23 Jan 2016 19:00:16 +0000

I když New York leží na úrovni Španělska, je tu přes zimní měsíce docela zima. Zvlášť na takové ty vnější aktivity. Do svého příručního batůžku (o objemu nicotných 18 litrů) jsem se proto balila podobně jako na hory- základem bylo termoprádlo z merina a teplé ponožky. I když jsem se balila na 10 dní, v podstatě jsem nevěděla co si sbalit dál. Pár triček, hygienu, notebook, nabíječky a čokoládu na cestu a tím to pro mě skončilo. Teď když tu jsem, jsem ráda, že jsem se zvládla sbalit takhle nalehko (váha ukazovala přesných 5 Kg), člověk tak s sebou nemusí tahat spoustu těžkých krámů. Každý den vyrážím ven nabalená snad co možná nejvíc a i přesto je to někdy málo. Docela tu teď fouká, takže i když je kolem 0C, tak pocitově to může připadat o dost míň. Někteří Ňůjorčani tu ale pořád pobíhají jenom v tričku a converskách, což teda moc dobře nechápu, ale zase asi ne druhou stranu nechodí celý den po venku jako my. Co tedy vidět, když je v New Yorku zima? Venkovní památky se dost dobře dají zvládnout i v zimě, jenom musíte dělat častější zastávky po kavárnách a fastfoodech, abyste se zahřáli. Nutností jsou čepice a rukavice, bez toho to opravdu nejde moc dlouho vydržet. Počasí taky hraje hodně velkou roli. My jsme měli štěstí, že jsme na první dva dny chytli sluníčko a teploty kolem 3C. Ve stínu sice byla docela zima, ale člověk na slunku celkem rychle rozmrznul. Velkou výhodou je, že tu takhle v zimě není tolik turistů. Dokážu si představit, že třeba Times Square musí být v letních měsících dost nechutně přeplněný. Takhle se člověk celkem normálně prošel bez nutnosti tlačenice (jenom ho na každém rohu otravovaly postavičky z pohádek). Turisti tu samozřejmě jsou- třeba ve čtvrtek při západu slunce jsme byli v Rockerfeller Centre, na vyhlídce Top of the Rock, ze které je vidět celý New York, a tam bylo lidí docela dost, ale určitě to bylo oproti letním měsícům úplně v pohodě. Obecně je to příjemnější, že je tu sice lidí pořád hodně, ale člověk tu nejde neustále v davu turistů od památky k památce. Když je takhle zima, tak člověk hodně ocení fakt, že tu jsou Starbucks kavárny opravdu na každém rohu, takže je docela snadné najít útočiště před mrazem a jako plus je tam rychlá wifi. 🙂 Mínusem je, že tu nikde moc nejsou záchody (ani ve Starbucks, Subway atd.), takže člověk občas musí chodit od jedné kavárny ke druhé, než je konečně najde. Obecně je ale NY v zimě hodně působivý místo. A jelikož právě přečkáváme blizard, který ochromil dopravu a znemožnil nám tak odjet do Toronta v Kanadě, tak NY pod sněhem bude určitě ještě hezčí. Jen co oznámí, že je opět bezpečné vycházet ven. 🙂 A.

Příspěvek Zima v New Yorku pochází z Ano Anno

Jak jsem jela do Ameriky

Ann — Sat, 23 Jan 2016 09:00:52 +0000

Leden je pro spoustu mých vrstevníků měsíc, kdy se drtí na zkoušky. Díky Erasmu v Norsku (kde mi zkoušky skončily už 3. prosince) jsem měla víc než měsíc volno před začátkem letního semestru. Už snad někdy v červnu minulého roku jsme si s Jirkou říkali, že by bylo škoda celý měsíc prosedět doma a že si někam zaletíme. První návrh byl zaletět si někam do tepla- nejspíš JV Asie, kde je v lednu hlavní turistická sezóna, ale finální výběr jsme přenechali error fare letenkám. Nakonec se nám ale v září podařilo sehnat letenky někam úplně jinam. Díky chybě v systému jsme dostali možnost strávit 10 dní v NYC za 5500 Kč. Což je cena, která se celkem neodmítá, takže bylo rozhodnuto. 🙂 Takže jsme v úterý 19. ledna odletěli z Budapešti (z Brna krásně dostupná nočním SA busem) do Berlína na spoj do NY. Na přestup jsme měli přesně 55 minut, což nebylo moc, jelikož jsme ještě neměli ani boarding pass TXL-JFK, navíc jsme měli cca 30 minut zpoždění, takže se celkový čas na přestup dost smrsknul asi na 20 minut. Naštěstí nás letělo do NY docela hodně, takže jsme letadlo na poslední chvíli stihli. Čekal nás už teda jenom asi 8 hodin dlouhý let, který jsme v podstatě prospali, projedli a prokoukali. Trochu problém byl až konec letu. I když jsem na lítání celkem zvyklá, tohle konkrétní přistání mi fakt neudělalo moc dobře (beztak za to mohl ten starý Longer z KFC, co jsem spořádala chvilku předtím, abych jako nepřevážela do USA maso 😀 ), ale všechno naštěstí zůstalo vevnitř. Cca v 16:00 NY času jsme přistáli na letišti JFK, úspěšně prošli kontrolou („Have you got negotiable monetary instruments valued at $10,000 or more in your possession? Not this time? OK, welcome to New York, the city that never sleeps.“ 😀 ), a pak se zhruba hodinu motali v metru, než jsme konečně dojeli do Queensu, kde máme přes Airbnb ubytování na několik prvních nocí. Byt je to fajn, majitelka nám nechala klíče, takže jsme měli celý byt pro sebe. 🙂 Je tu ale všechno strašně slyšet a první večer jsme spali v termoprádle, protože tu bylo asi 12C a neměli jsme termostat. To se ale další den vyřešilo, takže sice je tu pořád všechno slyšet, ale aspoň je teplo. 🙂 V příštím článku o památkách, metru, zimě v New Yorku a tak. 🙂 A.

Příspěvek Jak jsem jela do Ameriky pochází z Ano Anno

Co zařídit před dlouhodobým výjezdem

Ann — Wed, 23 Dec 2015 17:06:09 +0000

Když se člověk rozhodne odjet z domova na několik týdnů či měsíců pryč, je fajn si vyřídit některé záležitosti předem. Skvěle o tom napsala Eliška s batohem, já ještě několik věcí doplním z vlastních zkušeností. Pojištění Nejdůležitější je určit si, jaké cestovní pojištění vlastně potřebujete- turistické, pracovní apod., dále také, pokud hodláte provozovat adrenalinovější sporty, nezapomeňte se na ně připojistit! Jelikož jsem stále student, zařizovala jsem si letos dlouhodobé (roční) pojištění přes ISIC (u pojišťovny UNIQA) viz. zde. Líbilo se mi na něm hlavně to, že mi jedno pojištění zahrnulo jak pracovní výjezd do Anglie, tak studijní výjezd do Norska. Naštěstí (nebo bohužel) jsem s nimi nemusela nic řešit, takže nevím, jak komunikují s klienty. Nicméně minulý rok jsme si s Jirkou zřizovali pracovní pojištění u pojišťovny Slavia, a když jsme se ji pokoušeli zkontaktovat ohledně jisté situace, nikdo se nám nikdy neozval, takže tak. Návštěva lékaře To samozřejmě pouze v případě, že například berete nějaké léky na předpis, nebo chodíte na prohlídky. Pro holky- nezapomeňte se domluvit se svým gynekologem ohledně každoroční preventivní prohlídky (a v případě, že třeba berete antikoncepci, nechte si vystavit recept na tolik balení, aby vám to pokrylo celý váš pobyt v zahraničí). Plná moc Plná moc je dobrý nápad před jakýmkoliv výjezdem. Nikdy nevíte, co se doma může stát a bude potřeba něco řešit vaším jménem. S Jirkou jsme si nechali úředně ověřit plnou moc před odjezdem do Anglie, jelikož se stále řešily věci okolo Erasmu a bylo potřeba podepsat smlouvy a vyřídit různé dokumenty. Stanovení předpokládaných výdajů Je fajn udělat si alespoň přibližný odhad vašich výdajů. Uvědomit si, kolik chcete za vaše cestování utratit a držet se stanoveného budgetu (který se skoro jistě bude upravovat za pochodu). Člověk je pak lépe připravený, když si dopředu (alespoň hrubě) stanoví odhadované množství peněz, které za svou cestu vydá. Výdaje se potom lépe kontrolují a máte větší přehled, kam vlastně peníze tečou. Je dobré také pracovat s co nejvyšší cenou výrobků (např. nejvyšší cena benzínu/nafty), člověk je pak na konci příjemně překvapený, když se mu povede utratit méně než předpokládal. 🙂 Obecně se opravdu hodně vyplatí snažit se dát si co nejvíc věcí do pořádku před svým odjezdem. Nejlépe nikde nic nedlužit a mít všechny záležitosti urovnané. Může být potom docela problém snažit se něco vyřídit kdoví odkud, a člověk si takhle ušetří spoustu nervů. 🙂 A.

Příspěvek Co zařídit před dlouhodobým výjezdem pochází z Ano Anno

O cestě domů a kulturním šoku

Ann — Sun, 20 Dec 2015 14:13:10 +0000

V úterý v 6:30 ráno jsme naposledy zamávali Voldě a vyrazili na pomalou a dlouhou cestu domů. Noc předtím jsme strávili u jedné moc milé Češky, která ve Voldě žije už pěkných pár let (a nesnáší Norsko), která se o nás moc hezky postarala. První zastávka byla Oslo, do kterého jsme zhruba po 9 hodinách jízdy dorazili. Naše obavy ohledně norské zimy a počasí se naštěstí nevyplnily, silnice byly průjezdné a ani jsme nemuseli nasazovat řetězy. 🙂 A já jsem si cestou splnila poslední položku na svém „to see in Norway“ listu- viděla jsem losa! (teda popravdě to byla losice a neměla parohy, ale i tak jsem spokojená. 😀 ). Jelikož je Oslo dost na jihu, trochu naivně jsme všichni předpokládali, že tam bude o něco déle světlo. Na hotel (který se nám pro 7 lidí podařilo sehnat za docela přijatelnou cenu úplně v centru, viz: zde) jsme dorazili okolo třetí odpoledne a za několik málo minut už byla tma. No nevadí, prošli jsme si „večerní“ Oslo, podívali se na vánoční trhy (na kterých se prodává výhradně nealko svařák, moc nechápu, jak to teda vyrábí, ale všechny nás na něj přešla chuť), a několik desítek minut jsme hledali teplo jakéhokoliv fast foodu, na který bychom měli peníze. I když jsme s Jirkou v Oslu byli už v srpnu, viděli jsme v podstatě jenom tu industriální část okolo Opery. Takhle ve tmě ale ta historická část vypadala krásně, a kdyby nebyla taková zima (-9C), tak bychom toho asi viděli i víc. 🙂 Ve středu ráno jsme vyrazili na dvě hodiny vzdálený trajekt, který nás z norského přístavu Langesund měl dopravit do dánského městečka Hirtshals. Cesta trvala 5 hodin a všem bylo blbě, protože byly vlny a loď se dost houpala. Okolo sedmé večer jsme dorazili do Dánska a odtamtud už jsme jeli celou noc až do Prahy. S Jirkou jsme se průběžně střídali v řízení, ostatní Erasmáci si hned v Dánsku koupili tu nejlevnější flašku vodky, kterou na benzínce sehnali, takže bylo asi dvě hodiny docela veselo. 😀 V té veselé části jsem zrovna řídila já, takže jsem slyšela snad všechny písničky z českých pohádek, z Rebelů, pak se přešlo na několikrát opakovaný Holubí dům (jelikož dva Slováci co s námi jeli to považovali za český národní skvost) a nakonec to zakončily ukolébavky. 😀 Co se stalo hned potom tu snad ani nebudu rozebírat, ale řekla bych, že je to po flašce vodky a téměř čtyřměsíční abstinenci docela jasné. 😀 Náš příjezd do Prahy se tudíž o něco opozdil. 😀 Do Česka jsme dorazili kolem osmé ráno a všichni jsme dostali docela nepříjemný (kulturní) šok. První město do kterého jsme vjeli bylo totiž Ústí nad Labem. A to po čisťounkém Norsku, kde člověk viděl maximálně oloupaný nátěr na dřevěných domcích, bylo docela nepříjemné překvapení. Člověk úplně zapomene, jak jsou tady některá města špinavá. Když jsme pak na benzínce viděli ukázkovou přehlídku snad všech druhů českých strejců, začali jsme si říkat, jestli jsme neudělali chybu. 😀 Cesta z Prahy do Brna už naštěstí byla (v poměru s ostatními vzdálenostmi) docela krátká záležitost. Domů jsme s Jirkou dorazili okolo druhé odpoledne a šli skoro okamžitě spát. Takže to je konec norského dobrodružství. O tom co bude dál zase někdy příště. 🙂 A.

Příspěvek O cestě domů a kulturním šoku pochází z Ano Anno

Low-cost lifestyle po norsku

Ann — Sun, 13 Dec 2015 13:57:17 +0000

Snažit se žít v Norsku přiměřeně low-cost není zrovna jednoduchý. Každý, kdo se snaží držet stanoveného budgetu, musí prostě zkousnout, že tu všechno bude dražší. Je tu ale pár věcí, které člověku pomůžou alespoň trochu udržet své náklady v určitých mezích. NÁKUPY Asi nejlevnější variantou je zkusit dumpster diving. Jednoduše lovit věci z velkých kontejnerů za obchody. Vyhazuje se tu opravdu ve velkém a když je člověk dost opatrný, nebojí se vlézt hluboko do kontejneru a nechytí ho, může nalézt celkem dobré poklady. S Jirkou jsme to tu zkoušeli jednou, ale v podstatě bez valného úspěchu. Bohužel tu nejsou obchody jako třeba Lidl, kde si člověk dokáže sehnat spoustu věcí za docela rozumné peníze. Alternativou ale může být Europris, kde se dá sehnat spousta věcí za celkem i přijatelné norské ceny. Mezi nejlevnější obchody s potravinami tu patří Bunnpris (tady se ale liší kvalita obchod od obchodu. Ve Voldě jeden Bunnpris je a ten už je opravdu na hranici nějaké opravdu hnusné večerky). Nejčastěji jsme tu jezdili nakupovat do Kiwi, což je taková zlatá střední cesta. Nejlepší je dívat se po věcech označených jako first pris, což jsou věci, které jsou většinou mnohem levnější než tytéž produkty od jiné značky, i když se to samozřejmě odrazí na kvalitě (na druhou stranu jsem tu našla jenom strašně málo věcí- i těch úplně nejlevnějších- ve kterých by byl palmový olej, takže to je zase plus 🙂 ). Další levnější alternativou je Rema 1000, která už je o poznání kvalitnější a taky samozřejmě dražší, pořád ale ještě spadá do obchodů, kde se dá nakoupit docela rozumně (i když samozřejmě musíte počítat s tím, že v jakémkoliv obchodě je tu všechno 3x dražší než v Česku). No a pokud vám přijde, že máte peněz až moc, tak si zajděte do obchodů jako je Coop nebo Eurospar. Primárně z Coopu vylezete o poznání chudší i když si jdete nakoupit jenom pár věcí nutných k přežití. Ještě obecně k obchodům- v neděli je tu všude zavřeno. Jediné co funguje jsou samoobslužné benzínky a občas malá část Kiwi marketu. Dokonce i nemocnice jsou úplně vylidněné (recepce a vše ostatní jsou přes neděle zavřené, přijďte si s tím v pondělí). Přes týden se tu většinou obchoďáky zavírají okolo 18:00-19:00, o víkendu je to ještě dřív. V některém z dřívějších článků už jsem se taky zmínila, že tu zhruba po 6. hodině večerní neseženete alkohol. CESTOVÁNÍ Tady jen v bodech: Pokud se rozhodnete cestovat MHD a jste student, mají docela milou slevu. Pokud máte auto, snažte se vždycky nabrat plné auto, cena se pak rozloží a ve většině případů to vyjde i docela levně (na druhou stranu musíte počítat se zvýšenou cenou pokud musíte část cesty trajektem). Tankovat pouze v neděli večer/v pondělí ráno (nebo ještě ve čtvrtek před polednem)- ceny se tu přes týden hodně mění, ale v tyto dny můžete v přepočtu ušetřit třeba až 7-9Kč na litr, což už se docela vyplatí. 🙂 Pořiďte si Teslu (parkování zdarma, jízda v pruzích pro autobusy, snížené daně, žádné silniční poplatky…). BYDLENÍ Bydlení bohužel moc levnější neuděláte. Někteří spolužáci se ale z kolejí stěhovali do soukromých podnájmů s tím, že je to vyšlo trochu levněji. Na druhou stranu je tu skvělá podpora párů či rodin. S Jirkou jsme bydleli v bytě 1+1 s vlastní kuchyní, koupelnou a velkým obývákem a platili jsme v přepočtu o dost míň, než kdybychom každý měli vlastní pokoj a sdílenou kuchyň na patře. Pro srovnání- v přepočtu jsme měsíčně platili 6800,-/osoba (cca 13 600,- za celý byt). Erasmačky co je vezeme domů měly každá svůj pokoj a platili za něj přes 11 000,- na osobu. Proto pokud s někým jedete (i třeba jenom s kamarádem), je lepší se podívat, jestli by pro vás nebylo výhodnější vzít si celý byt a platit ho napůl. I přes to všechno ale stále platí, že je Norsko jednou z nejdražších zemí na světě. Je proto fajn se na to předem psychicky připravit. A.

Příspěvek Low-cost lifestyle po norsku pochází z Ano Anno