Ano Anno

Tak. A jsem v Americe. Konkrétně ve městečku Lake Geneva ve Wisconsinu. Jak jsem se sem tedy dostala? Cesta sama o sobě vlastně probíhala úplně klidně, ale ty věci okolo byly trochu zkouškou z nepanikaření. Čtvrtek, 19:45 Jsem ještě doma, za půl hodiny mám jet na vlak do Brna. Můj mobil se začíná chovat divně. A poprvý za celou historii mého nošení podprsenek mi z ní vyhřezla kostice. V podstatě jsem ani netušila, že je něco takového v reálném životě vůbec možné. Začíná to dobře… 😀 20:15 Mobil přestal reagovat na moje pokusy vypnout nefungující wifi a nejde restartovat. 20:40 Při čekání na vlak se mi povedlo mobil zaseknout tak,…

Jelikož jsme všechny větší cesty zatím s Jirkou podnikli primárně autem, mohli jsme si s sebou vzít tolik věcí, kolik jsme chtěli. A i když mám v ceně letenky taky zavazadlo do 23 kg, rozhodla jsem se, že si udělám takový pokus. Jde o to, jestli dokážu žít 3 měsíce jenom z 35 l batůžku (a i tak to budu trochu šidit, protože si některé věci plánuji koupit v USA, ale v batohu by mi na cestu zabíraly zbytečně moc místa). Hned první otázka všech, kterým jsem o tom řekla (kromě teda Jirky a jeho sestry Jany) byla „Proč?“. A ono se na to sice snadno odpovídá, ale ta odpověď…

Den mého odletu do USA se přiblížil. Státnice mám naštěstí za sebou a čeká mě už jen jedna ústní přijímací zkouška do navazujícího studia. Takže je všechno dobrý. Až na to, že ten let v pátek bude můj první let, který absolvuji úplně sama. A navíc takhle daleko. A navíc s přestupy. Takže začínám panikařit. Jirka mě z Wisconsinu povzbuzuje, že to určitě bude ok, no a já jsem začala plánovat. Jakože hodně. V minulém článku už jsem tak trochu naťukla, že ráda vytvářím itineráře na jakoukoliv cestu, takže moje příprava na páteční let vypadá dost podobně. A nenechávám teda fakt nic náhodě. 😀