Výšlap k ledovci Steindalsbreen byl nejsevernějším bodem naší polární výpravy. Odsud to už pak bylo jen a jen na jih. Po frenetickým hledání pasu na hranicích s Finskem jsme vjeli do Laponska –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kraje polární záře, Sámů a Santy Clause. A taky sobů, kteří nás touhle divokou krajinou provázeli od první minuty. Dalších několik set kilometrů se neslo v duchu pohodové jízdy 100 km/h po nekonečně dlouhých, rovných a liduprázdných silnicích co chvíli prolnuté prudkým brzděním, kdykoli se z příkopu zvedla sobí hlava – po ní totiž následovalo tělo (a někdy i celé stádo), které si líně klopýtalo přes silnici. Jsou to každopádně krásný zvířata s neskutečně velkýma, něžnýma očima.…