Norsko
-
A na jih!
Výšlap k ledovci Steindalsbreen byl nejsevernějším bodem naší polární výpravy. Odsud to už pak bylo jen a jen na jih. Po frenetickým hledání pasu na hranicích s Finskem jsme vjeli do Laponska – kraje polární záře, Sámů a Santy Clause. A taky sobů, kteří nás touhle divokou krajinou provázeli od první minuty. Dalších několik set kilometrů se neslo v duchu pohodové jízdy 100 km/h po nekonečně dlouhých, rovných a liduprázdných silnicích co chvíli prolnuté prudkým brzděním, kdykoli se z příkopu zvedla sobí hlava – po ní totiž následovalo tělo (a někdy i celé stádo), které si líně klopýtalo přes silnici. Jsou to každopádně krásný zvířata s neskutečně velkýma, něžnýma očima.…
-
Na sever!
Naše letošní velká letní cesta nás zavedla do dobře známých i neznámých končin arktického Norska, Laponska a Pobaltí. Táhla se podél oceánu i přes vřesem porostlé planiny vysoko v horách. Během tří týdnů jsme udělali pěknou, 7,5 tisíce dlouhou elipsu. Multivan drží! Trajekt Polsko-Švédsko a překvapivě malebný Malmö Do Norska už jsme se dostávali všelijak – nejkratší cesta vede přes trajekt z dánského přístavu Hirtshals do Larviku nebo Kristiansandu (podle toho, kam se pak člověk v Norsku vydává). Jde to i komplet po souši přes Kodaň a Öresundský most a pak nahoru dál přes Švédsko (tuhle cestu jsme absolvovali v r. 2022). Jelikož jsme se letos chtěli potkat s kamarády…
-
Norsko se psem
Po roce jsme se rozhodli vrátit se do Norska. V srpnu jsme proto vyrazili na dvoutýdenní roadtrip po jižním a středním Norsku, podívali jsme se na pár dní do Bergenu a po osmi letech jsme se vrátili do Voldy, kde jsme strávili půl roku na Erasmu. Letošní cesta se ale od těch předešlých přece jen v něčem lišila – brali jsme s sebou naše roční štěně, borderku Izzy. Říkala jsem si, že by bylo fajn shrnout, co je potřeba vědět, než pojedete do Norska se psem a co je fajn mít s sebou. Před cestou Než se se psem vydáte za hranice Česka, je potřeba mu zřídit pet pas –…
-
Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 3.
Pokračujeme v naší polární expedici. Na cestě jsme už třináctý den. Po dešti posledních dnů nás dnes ráno naštěstí přivítalo sluníčko. O půl osmé už jsme byli zaparkovaní u trailheadu a mířili jsme na hike, který jsem na té naší polární cestě vážně chtěla jít – s výhledem na majestátní horu Seglu (v překladu „plachta“). Předem jsem trasu nijak zvlášť nezkoumala, všude psali, že se zkrátka chodí Segla Trail, takže jsem to dál neřešila a vyrazili jsme. Po 6 km a 620 m převýšení, kdy jsme na posledním kilometru fakt málem vypustili duši, jsme konečně stanuli na vrcholu… a mně došlo, že jsme se celou dobu škrábali na tu horu,…
-
Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 2.
Je 26. července a jsme na cestě devátý den. Začíná náš týden na Lofotech, který je plný neskutečných výhledů, ovcí, ale taky deště, větru a bahna. Tenhle první den nás ale budí sluníčko, proto vyrážíme brzo ráno na profláklý hike s 360° výhledem na Svolvær a okolní hory a jezera. Začátek nám dost připomínal náš výšlap na Trolltungu, i tady si člověk musel první úsek pěkně oddřít na kamenných schodech, který byly (zejména pak po cestě dolů) dost nevlídný na naše starý kolena. 😀 Esence Lofotenů v kostce Celý výlet se ale nesl v duchu nádherných výhledů. Jen co člověk trochu vylezl z lesa, mohl se začít kochat, stačilo se…