Měsíční roadtrip po Skotsku 3.0

Isle of Skye necháváme za sebou a ujíždíme po uzoulinkých, nervydrásajících silničkách dál na sever. Tahle část země je mnohem opuštěnější, nepřístupnější a drsnější než turistický jih a Isle of Skye. Ze všeho nejdřív máme namířeno do Applecross. Tenhle poloostrov nám má nabídnout další spektakulární výhledy, místo toho nám ale nabízí klasický skotský počasí – vichr, ledový déšť a mlhu, že by se dala krájet. Míjíme pár cyklistů, jak pomaličku ukousávají nekonečné serpentýny na vrchol a upřímně je litujeme. Jsem ráda, že řídí Jirka, já mám nervy nadranc jen jako spolujezdec.

Nakonec dorážíme do samotné vesničky Applecross, která je takovým rozcestníkem mezi cestou na sever a na jih. I tady nás ale čeká překvapení – půvabný obchůdky s místní výrobou a krásná restaurace s kavárnou The Junction. Kafe mají výborný. 🙂 Po takové strastiplné cestě nám to vlívá energii do žil a vydáváme se po lehounce širší silnici podél pobřeží dál. Tady se nám konečně naskytnou nádherný výhledy a nakonec na týhle scenic route strávíme skoro celý den. Často zastavujeme, kocháme se, fotíme, slízáme dolů na nekonečný písečný pláže. Po cestě se nám postupně ukazují asi čtyři duhy. Hezkej, opuštěnej kraj.

Beinn Eighe, Knockan Crag, Stac Pollaidh

Co se týče tipů na výlety, mám v téhle oblasti tři. První, který mi učaroval svýma výhledama od začátku až do konce je Beinn Eighe. Jako skoro každý trail tady má jen pár kilometrů, stejně jako na Lofotech si ale vždycky pěkně šlápnete do kopce. Bavilo mě, že se co chvíli scenérie dokonale proměňovala, začali jsme ve svěžím, hustým lese, brzy jsme přelezli na pastviny, které se změnily v ostrá skaliska, až úplně nahoře byly jen holé, šedé pláně plné drobných jezírek.

Pokud se vám nechce lézt do kopce, fajn procházka (za kterou si zaplatíte 5 liber a připojíte se k davu turistů) je do Corrieshalloch Gorge, kde se vám naskytnou na úzkém mostě úctyhodné výhledy do hluboké propasti. Je to i fajn zastávka po cestě dál na sever.

Na dnešním spaní si na záchodech smívám týdenní nános bahna z kalhot a snažím se je v 10 °C a lehkém vánku usušit na zítřejší výšlap. Do toho znovu vyklízíme a větráme auto, musíme využít každý příležitosti, kdy neprší.

Následujícího rána si před hlavním hikem střihneme i zcela náhodně nalezenou trasu přímo od parkoviště, kde jsme spali. Zrovna svítalo, my jsme vylezli nad silnici a otevřely se před náma – prakticky zadarmo – krásný výhledy. Knockan Crag byl fakt perfektní hidden gem.

Poslední výšlap v týhle oblasti byl na Stac Pollaidh. Jedná se o přirozeně vytvořený kamenný val na vršku vysokého kopce. Před devátou jsme dorazili na malé parkoviště, což bylo tak akorát, chytli jsme poslední volné místo. Na toto je obecně potřeba brát ve Skotsku zřetel, často je parkoviště jen vpodstatě trochu větší osamělý pullout u uzounké silnice, takže je záhodno dorazit tam co nejdřív.

Stejně jako jinde, i Stac Pollaidh se svou délkou tváří nenápadně – jenže na 2 km vylezete skoro 500 výškových metrů. Zatímco jsme supěli vzhůru, Izzy kolem nás nadšeně lítala a nechávala nás v prachu daleko za sebou. Celou cestu jsou nicméně krásný výhledy, stačí se jen otočit od stráně a trochu se vydýchat. 🙂 Výhledy zeshora na všechny strany jsou impozantní, každopádně nás opět dohnalo skotské počasí. Po rychlé svačině se přihnala mlha a dešťové mraky a spustil se ledový, bodavý liják, který nás štípal do obličeje a rukou celou cestu až dolů. K autu jsme přišli mokří jak myši, ale spokojený, že aspoň na cestu tam jsme měli výhledy. Tady se člověk musí fakt radovat z maličkostí. 😀

NC500, Duncansby Stacks, John O‘ Groats, Inverness, Rattrey Lighthouse &  Dunes

Směřujeme dál na severovýchod po North Coast 500, která se táhne podél celého severního pobřeží Skotska. Krajina je tu úplně jiná než na západě, mnohem častější jsou dramatické šutráky, které trčí z vody a které moře časem omlelo do roztodivných tvarů, vymlelo v nich díry a obecně si s nimi pohrálo tak, aby se na ně teď hezky koukalo. První takovou podívanou pro nás byly Duncansby Stacks – obrovské špičáky trčící z moře.

Jediná nevýhoda byla, že se k nim muselo přes pastvinu plnou ovcí, což naše border kolie pojala jako životní úkol je všechny nahnat do stádečka, i když byla na krátkým vodítku. Jednu macatou ovci tak vyprovokovala, že se k nám přiřítila a Izzy od ní dostala pěknou tečku mezi oči. Po týhle intervenci od očividný vůdkyně stáda se fena výrazně zklidnila, táhla se jak smrad podél plotu a k ovcím se ani nepřiblížila. 😀

Po téhle zastávce pokračujeme dál na východ, až dorážíme do velmi turistické vesničky John O‘ Groats, kde kromě kýčovitých obchodů pro turisty, prodejců s vánočním zbožím (wtf 😀 ), pár prazvláštních kaváren a záchodů není prakticky vůbec nic. Je odtamtud ale krásný výhled na moře. A taky je tam distilérka 8 Doors Distillery, ve které dělají překvapivě dobrý kafe (jo, moct být napojený kvalitním kofeinem je pro nás i na cestách fakt důležitý. 😀 ).

Odtamtud je to už jen coby kamenem dohodil (čti dvě a půl hodiny) do Inverness. Tohle město bych příště s klidným svědomím přeskočila a doporučím to i vám. Zajímavýho na něm není zhola nic. 😀 Je dost industriální, zašlý a takový ušmudlaný. Jako nezbytná zastávka dobrý, ale nic, o čem by člověk psal domů. Ale byl tam nákupák, kde bylo teplo, sucho, záchody, Costa a Burger King, takže co dalšího cestovatel ke štěstí potřebuje, že.

Teď už v rychlém sledu tipy na místa, která je dle mého fajn navštívit v okolí Inverness a směrem na Dundee a St Andrews:

• Bow Fiddle Rock – další zajímavý šutrák s dírou v moři 😀
• Cullen – půvabná přímořská vesnička, jejíž hlavní dominantou jsou masivní kamenné viadukty. Měli jsme trochu problém zaparkovat, svažující se historické srdce města ale projdete za chviličku, doporučuju si každopádně chvíli vyhradit a prolézt obchůdky, starožitnictví a zajít si na vyhlášenou zmrzlinu do The Ice Cream Shop.
• Rattrey Lighthouse &  Dunes – tenhle tip jsem splašila kdoví kde, možná jsem prostě posouvala kurzorem po Google mapách, až mi pohled padl na toto. 😀 Každopádně tohle je opravdu hidden gem všech hidden gemů, jelikož po cestě tam jsme párkrát málem zapadli a kdyby byla cesta rozblácená, dost možná bychom ani nedojeli. Každopádně za suchého počasí je to perfektní zastávka k liduprázdné pláži z jemňoučkého písku, plnou velkých písečných dun, kde z moře trčí opuštěný maják. Impozantní místo a můj secret tip.
• Stonehaven – městečko Stonehaven vyniká dvěma věcma: je tam pěkná dřevěná promenáda podél moře, kolem níž jsou vtipné a dost propracované železné sochy. A pak je tam skvělá kavárna Café Noir, kde si kromě kafe dáte i výbornou snídani. Jinak ale celý město smrdí po močce. Nevím teda, jestli celoročně, ale při naší návštěvě to byl docela odér. 😀

St Andrews a Edinburgh

Míříme po východním pobřeží dál, zpátky do civilizace. Čekají nás ještě dvě větší zastávky: St Andrews a pak celodenní očumování Edinburghu. Obě města byla po ušudlaným Inverness moc příjemný překvapení. St Andrews je kompaktní, historický, kamenný a moc hezký a čistý městečko s parádní promenádou podél moře. Když jsme došli na hlavní třídu, překvapilo nás množství kaváren a restaurací.

Zapluli jsme do kavárny Black Sheep, o který jsme se až později dozvěděli, že to je velký národní řetězec, který po Británii najdete úplně všude. Každopádně mě na nich potěšily dvě věci – nejenomže mají dobrý kafe, ale taky se celý proces objednávky dělá přes tablety přímo u vchodu, takže pro introverty značka ideál. 😀 Jelikož nejen kafem živ je člověk a nám pěkně kručelo v bříšku, vydali jsme se hledat i něco k snědku. Po chvíli googlení jsem nás zavedla do malého bistra Taste, kde měli výborný plněný ciabatty. Mňam!

Další den už nás čekal Edinburgh. Ach, Edinburgh. ❤️ Tohle město mě chytlo za srdéčko. Nakonec jsme v něm nachodili přes 15 kilometrů a to jsme určitě viděli jen to nejzákladnější. Město je to krásný, starý, historický, přecpaný památkama, hradama, kostelama, kamennejma uličkama a teda i lidma, no. 😀 To starý centrum kolem hradu je turistický opravdu dost, než jsme do něj ale došli, byla to veliká pohodička. Vzali jsme to zelenou, poklidnou roklí kolem řeky (Water of Leigh), až jsme se zničeho nic vynořili v pulzujícím srdci města.

Díky tipu z Instagramu jsme si zašli na horkou čokoládu do mýho milovanýho knihkupectví Waterstones na Princes Street, odkud byl z druhého patra krásný výhled přímo na hrad. Kamennýma uličkama jsme vylezli až k hradu a pak zapadli do nenápadnýho Hideout Café, kde měli všechno a bylo toho hodně a bylo to strašně dobrý: kafe, brownies i napěchovaná focaccia. Zkrátka po tom hustle & bustle velkoměsta to byla velmi vítaná pauza.

Samozřejmě jsme si pak museli jít poplácat sochu Greyfriar’s Bobbyho a projít si hřbitov, který byl taky docela tichý a klidný. Ke konci dne už jsme byli tak uchozený, že jsme z posledních sil zapadli do Pret a Manger, koupili si teplý wrap a stlačili ho na lavičce v Princes Street Gardens. Uf. Jsme přesycený, unavený, ale Edinburgh byl fakt krásný.

Edinburghem naše putování v podstatě skončilo. Další dny byly už vyloženě přejížděcí. Omrkli jsme moc hezký Leaderfoot viaduct a vydali se na krátký výlet podél Hadriánova valu. Tady už to ale působilo zase jako v Anglii. Jeden z posledních highlightů byl zcela nečekaně objevený Tim Hortons, který nás přenesl do Kanady.

Naše putování po Skotsku bych tedy tímto uzavřela. Byl to výlet na zážitky velmi plný, občas náročný (hlavně skrz počasí), ale tak moc krásný. Ach, Skotsko.

Tak zase někdy příště a cestování zdar!

 

A.