Jedu do Ameriky, vol. 2

Téměř půlroční pauza tady na webu měla své opodstatnění – nevydala jsem se na žádnou velkou cestu, o které bych měla potřebu vám něco předat. Většinou se totiž jednalo o výlety s našima a s Jirkou nás po zbytek roku plně zaměstnávala škola a další povinnosti. Ale už po pár měsících v Česku jsem dostala takové to známé puzení, kterému Němci říkají fernweh – wanderlust, zkrátka touha se zase někam podívat. Tentokrát byla ale silnější než jindy, především asi kvůli tomu, že teď rok s Jirkou každý studujeme v jiném městě, vídáme se jen o víkendech, a tak máme čas na sebe (a tudíž i na výlety) dost omezený. Takže už se pěknou řádku měsíců těším, až si v létě zase sbalíme kufry (v mém případě se budu opět snažit držet své zásady sbalit se pouze do malé příruční krosny) a vyrazíme once again do Ameriky.

Rozhodnutí vrátit se do Ameriky padlo ještě ve Wisconsinu a s ním i několik dalších předsevzetí:

1. Už ne do Wisconsinu
2. Jet s jinou agenturou
3. Vidět všechny ty další místa a věci, který se nám do roadtripu minulý rok zkrátka nevešly.

Destinace

Proč už jsme nechtěli znovu do Wisconsinu, je myslím nad slunce jasnější – vůbec nic tam není. Je to dlouhá, rovná placka, po které se dá dopravovat nejlépe autem a nejbližší velké město je Chicago ve vedlejším státě Illinois, ve kterém jsem se v určitých okamžicích necítila úplně nejbezpečněji. Obecně mě americká města na východě Států nedokázala nijak zvlášť oslovit (myslím tím na delší dobu – New York i Washington mají své kouzlo, ale celé léto bych tam strávit nechtěla).

Na toto léto jsme tedy šli cíleně po zaměstnavatelích na západě USA. Nakonec budeme pracovat v Coloradu, přímo v Rocky Mountains, a právě tahle destinace zapříčinila, že o Americe blábolím každou volnou chvíli. Nemůžu se totiž dočkat, i když práce bude opět na stejné pozici, tentokrát v rezortu, který velikostí připomíná malou vesnici. I když je ubytování o něco dražší než ve WI, budeme mít také vyšší plat, takže se ten rozdíl snad víceméně smaže. (A navíc – je to Colorado!).

Agentura

Tady jsme si byli také jistí, že chceme změnu. Agentura, se kterou jsme jeli minulé léto, nám (jemně řečeno) příliš nevyhovovala, zejména kvůli drahým službám a arogantnímu přístupu. Jako gigant na trhu si sice můžou dovolit jisté výhody, i tak jsme se ale letos rozhodli odjet s menší, ale zato levnější a příjemnější agenturou CCUSA, která má tu obrovskou výhodu, že je zároveň náš vízový sponzor (jelikož je to americká agentura, která má v ČR pouze svou pobočku; všechny ostatní české agentury mají navíc extra vízové sponzora, např. CCI Greenheart, tudíž mezi vámi a zaměstnavatelem stojí vždy dva prostředníci). Cenově je mnohem příznivější a i když je řada věcí tak trochu „udělej si sám“, tím, že už máme s celým procesem zkušenost z minulého roku, nám to zas až tak moc nevadí. Minulý rok jsem psala o finanční stránce programu Work and Travel a letos bych ho chtěla zopakovat s aktuálními částkami pro tento rok.

Cestování

To bude samozřejmě zlatý hřeb programu a já celý rok shromažďuju nápady a tipy na destinace, které bych ráda viděla. S ohledem na to, že je z nich řada v národních parcích, už asi letos zvážím vzít si s sebou normální pohorky, abych si zase nemusela ve Walmartu kupovat nějaké šílené boty za $8, které se po jediném propoceném dni musí vyhodit, protože se s nimi nedá vydržet v autě. 😀 Letos bude cestování navíc o to jednodušší, že už Jirkovi bude 25, takže nebudeme muset platit tak vysokou částku za pojištění auta.

 

V dalším článku bych se ještě zaměřila na jednu věc spojenou s tímto programem a to daně a podávání daňového přiznání (z pohledu někoho, kdo si je pohodlně nechal udělat agenturou a pak toho trochu litoval 😀 ).

Minulý týden jsme si už koupili letenky (o těch bude možná taky ještě řeč) a koncem června vyrážíme směr Colorado! *kovbojské zavýsknutí*

 

A.

 

Chceš vědět, kde teď lítám in real time? Tak mi hoď follow. ?