Road trip po západním pobřeží USA, díl I.
Konečně nastal den, kdy i my jsme šli naposledy do práce. Bylo 5. září, 5 hodin odpoledne a my jsme odevzdali zpět uniformu a jeli z práce domů jenom v tílkách. Zbytek dne jsme strávili balením. Nikomu se do ničeho nechtělo, takže i v 10 večer to v pokoji vypadalo, jakoby nikdo nevstával ve 4 ráno a neodjížděl na letiště. Nakonec jsme se ale stihli ještě rozloučit s naší partou z východoevropského bloku (Češi, Slováci, Srbové) a dovézt jim na kole piva, co jsme nestihli vypít. Jedno z nich jsem vezla v klokánku v mikině a jelikož nám jedno pivo po cestě spadlo a rozbilo se, držela jsem v jedné ruce střepy a druhou držela řidítka a u toho se snažila přeřazovat. Long story short, z kola jsem okamžitě spadla, pořezala si ruku a udělala si pěkných pár děr do mikiny, ve které jsem měla za pár hodin už být na letišti. Naštěstí to pak na fotkách není nikde vidět… 😀
ÚT, 6. 9. 2016, 04:00 am
Uber dorazil jen s lehkým zpožděním a za necelé 2 hodiny už jsme se přebalovali na letišti v Chicagu. Ve třech jsme se vlezli do dvou batohů (Jirka měl batoh na drona), takže i když jsme jeli do pouště, byli jsem nabalení jako do nějakých arktických mrazů (v noci je v poušti prý zima…:D ). V 8 jsme odletěli do Las Vegas, které je od Chicaga vzdušnou čarou nějaké 4 hodinky. Na západní pobřeží USA jsme dorazili v poledne (časový posun byl o 2 hodiny víc než v Chicagu) a šli si půjčit auto. Celou dobu jsme byli celkem vystresovaní z toho, že nám auto nepůjčí, jelikož nám nestihla dojít kreditka. Co jsme zjistili až na místě? Mají tam na půjčení auta automaty! Co to znamená? Žádná lidská interakce! Automat nám debitku spolknul úplně v pohodě a my si ušetřili dohadování se zaměstnancem autopůjčovny. Navíc jsme si pak na parkovišti mohli vybrat auto jaké jsme chtěli! Auto jsme si půjčovali u Alamo (nejvýhodnější balíček – 3 řidiči bez poplatků), pokud je vám pod 25, musíte počítat se zvýšenými poplatky (tomu se nevyhnete). Půjčili jsme si mid-size SUV a z parkoviště odjeli s bad-ass Jeepem Patriot (jen škoda, že nebyl 4×4, ale offroad se v něm i tak jezdilo pěkně 😀 🙂 ).
Las Vegas jsme víceméně projeli, z dálky viděli strip. Po 2 měsících ve Wisconsinu jsem si přišla skoro jako na jiné planetě, na které se mi líbilo o dost víc. 🙂 Zašli jsme si rychle prohlídnout outlety za LV, ale na ty jsme si udělali prostor až poslední den výletu, takže jsme se moc nezdržovali a rovnou vyrazili do pouště. Každou chvíli jsme zastavovali, abychom provětrali drona a na večer jsme dorazili do kempu kousek od Horseshoe Bend v Arizoně.
ST, 7. 9. 2016 – Horseshoe Bend, AZ a Monument Valley, UT
Ráno jsme kupodivu všichni sami od sebe vstali ještě před 7., vydali se do Walmartu pro ručníky a vrátili se do kempu vysprchovat (kdo ví za kolik dní budeme mít zase takovou příležitost). Na parkoviště k Horseshoe Bend to bylo jen 6 minut autem a k samotné vyhlídce vede asi 2km trail. I když bylo ještě docela brzo ráno, bylo vedro a všude kolem spousta lidí a starší Indiánka s dodávkou už si začala chystat zboží k prodeji (o mé deziluzi o Indiánech třeba taky někdy povím… 😀 ). Horseshoe Bend je dost majestátní, prošli jsme se po okraji až mimo klasické turistické vyhlídky a stálo to za to.
Potom jsme se vydali do Monument Valley, vzdálené 2 h jízdy. Měli jsme v plánu podívat se na „Forrest Gump point“ (místo, kde se Forrest zastavil v běhu, otočil se a šel domů 😀 ). Ten jsme sice našli, ale bylo tam spousta indiánských stánků, takže to je v hlavní sezóně asi docela turistické místo. Teď tam ale kromě nás nikdo nebyl a byl odtamtud krásný výhled na celou Monument Valley. Obecně jsem si v Arizoně a pak taky v Utahu pořád přišla jako z filmů o Vinetouovi (nojo, vím, že se natáčel v Jugošce).
Odpoledne jsme se vydali ke Grand Canyonu. Dorazili jsme na naše vytipovaný místo už za tmy a bylo to jedno z nejhezčích míst, na kterých jsem kdy stanovala (a zadarmo). Šlo o wild camping pitch přímo před vjezdem do Grand Canyon NP a s Jeepem jsme se tam dostali snadno. Všude byl naprostý klid a tolik hvězd jsem snad naposledy viděla někde v Norsku.
ČT, 8. 9. 2016 – Grand Canyon NP, AZ
Probudili jsme se už v 6 ráno (na to, jaký byl každý den ve Wisconsinu problém vykopat se do práce na půl 9. je to docela dobrý 😀 ) a čekal na nás krásný východ slunce. Když jsme se dokochali, sbalili jsme stan a vydali se ke Grand Canyonu. Vstup stojí $30 a jelikož jsme přijeli opravdu dost brzo, museli jsme zaplatit přes automat. Chtěli jsme si koupit roční vstupenku do všech NP za $80, to ale bohužel v automatu nešlo. Než jsme vůbec dojeli k visitor’s centre, bylo už dávno poledne a my jsme zjistili, že jsme naši vstupenku ztratili… To bylo docela nepříjemný, ale koupili jsme si aspoň tu roční, ale škoda těch $30 no… To nám ale náladu na dlouho nezkazilo, namysleli jsme, že půjdeme jednu z kratších tras (12 km) po okraji Canyonu. Trail to byl fajn, z větší části to byl snadný terén (já jsem to v pohodě zvládla v teniskách asi za $8 dolarů z Walmartu 😀 ), odpoledne pak už ale bylo dost vedro. Cesta nám zabrala kolem 3 hodin a k autu jsme z toho horka přišli dost umoření. Snad budeme mít příště víc času a budeme moct jít i dolů, protože Grand Canyon za to určitě stojí. 🙂
Večer jsme skončili v nějakém zapadlém městečku u Route 66, najedli se a vyspali se v nejdražším kempu z celého pobytu ($40/noc uprostřed ničeho), ale jelikož už bylo docela pozdě a my jsme byli unavení, tak jsme to skousli a šli spát. Další den nás čekala dlouhá cesta do San Diega. O tom ale zase příště… 🙂
A.