Erasmus – výhody a nevýhody

Erasmus je super věc. Člověk se podívá do světa, dozví se, jak to v cizí zemi chodí, když v ní není jenom jako turista na dva týdny, a třeba mu i trochu otevře oči. Hodně lidí bere Erasmus jako možnost válet se půl roku někde u moře ve Španělsku nebo na Kypru. S Jirkou jsme se ale rozhodli odjet studovat na Sever. Protože oba studujeme stejný obor, nebyl teoreticky problém vyjet spolu. Vybrali jsme si Norsko a jako záložní země Finsko a Irsko. Jak je asi z minulých článků jasné, vyšla nám oběma první volba. 🙂

No a protože do odjezdu domů zbývá posledních pár dní, rozhodla jsem se sepsat největší klady a zápory studijního pobytu v Norsku. Here goes. 

Ceny

Norsko je bohužel jedna z nejdražších zemí na světě, takže tady těch kladných věcí asi moc nevymyslím. 😀

+

• Člověk se může těšit, že až přijede domů, bude mu všechno připadat hrozně levné. 😀 Tedy za předpokladu, že mu zůstanou ještě nějaké peníze…
• Nafta je tu v průměru stejně drahá jako v Česku (třeba po Anglii je to příjemné překvapení).

–

• Je tu prostě strašně draho.

 

Párty

Počítám, že tohle je prostě neodmyslitelná část života na kolejích. Asi nikdo by mě neoznačil za zrovna party animal, proto je to občas docela utrpení. 😀

+

• Člověk se vždycky potká s někým novým.
• Hodně často se zadarmo najíte (nebo taky přispěje nějakým svým jídlem). Studenti jsou tady dost solidární, proto tu prostě každý uvaří nějaké jídlo a přinese ho sebou. 🙂
• Jsou tu pre-party, kde se člověk dostatečně opije, aby pak v klubu nemusel moc utrácet za alkohol (tohle teda není moje zkušenost, ale byla to jedna z prvních věcí, co nám řekli na schůzce ve škole, když jsme sem přijeli 😀 ).

–

• Když se vám během týdne několikrát rozvibruje podlaha (třeba jako dnes) kvůli Norům, co si o patro níž dělají párty ve stylu Pomáda a subwoofer jim duní natolik, že vám z toho drnčí topení, není to nic, z čeho by byl člověk zrovna odvázanej.
• Alkohol tu teče velmi střídmě (protože je tu prostě moc drahý a nikdo na něj nemá peníze).

 

Jazyk

Ještě předtím než jsme sem přijeli, jsem si aktivně stáhla norštinu do Duolingo a začala jsem pilně cvičit. Po pěti měsících umím stále ta samá slovíčka jako v první lekci- Takk (děkuji) a Ha det (ahoj- při loučení). Potom ještě rozpoznám, když se mě prodavačka v obchodě ptá, jestli chci tašku (to zuřivě kývám hlavou) a pak taky jestli chci účtenku (to taky kývám). A to je vlastně jediné místo, kde se s norštinou setkám. Všichni (ale opravdu všichni) tu mluví plynulou angličtinou. Od údržbáře na kolejích, přes řidiče autobusů až po seniory. Česko se má ještě fakt co učit. Místo norštiny jsem se tu ale naučila sprostá francouzská slovíčka. 😀

+

• Všichni tu mluví anglicky, takže já nemusím umět norsky.

–

• Všichni tu umí anglicky, takže já nemusím umět norsky.

 

A.