Život v autě

Minulé léto jsme s Jirkou bydleli tři měsíce v autě. Konkrétně ve VW Multivan. Došlo k tomu docela jednoduše- měli jsme práci v Anglii, ale neměli jsme kde bydlet. Namísto shánění drahého bydlení s nutností dojíždění do práce, jsme si řekli, že mnohem výhodnější (a levnější) bude prostě v práci bydlet. Jelikož jsme oba měli pracovat v kempu, nebyl to žádný velký problém. Měli pro nás pitch s elektřinou hned za záchodovým blokem, takže jsme měli všechno potřebné k přežití.

Život v autě má několik nepopiratelných výhod- bydlení si všude vozíte sebou, můžete jezdit na výlety, no a mimo jiné je to taky fakt dobrá zkušenost. 🙂

Během těch tří měsíců jsme naše bydlení postupně vylepšovali, neustále jsme hledali způsoby, jak si ulehčit život, aby na nás v nejlepším případě nepršelo, když vaříme venku a podobně. První večer jsme vařili za deště pod deštníkem. Poslední noc jsme pohodlně seděli s vodní dýmkou v party stanu a kolem dokola bubnoval déšť.

Život v autě naučí člověka být minimalistický. Nic jiného mu v podstatě nezbývá, to co se nevleze do auta zmokne. Před odjezdem jsem neměli skoro žádnou představu co vlastně budeme potřebovat. Proto jsme nakoupili nějaké základní kempingové vybavení (stolek, židle, malou ledničku, přenosný vařič a pár kusů nádobí) a tím to pro nás skončilo. Z domu jsme si také přivezli malý stan pro dva, ze kterého se stala zásobárna všeho, co nesmělo zmoknout, ale nevešlo se s námi do auta. Několikrát se nám stalo, že nám myši prokousaly podlahu a dostaly se k zásobám rýže. Člověk pak musel trochu improvizovat kam těch zbylých 5 kg rýže dát.

Z deštníku z prvního večera jsme brzy přešli na plachtu, kterou jme měli uvázanou k autu a ke stromům. To bylo ale značně nepraktické, jelikož odvazovat plachtu kdykoliv jsme chtěli někam jet se ukázalo jako velký požírač času. Nakonec jsme se rozhodli pro koupi dvou party stanů a pomocí duct tape jsme je připevnili k sobě, ze zbylé plachty udělali provizorní stěnu proti návštěvníkům a bylo to fajn.

V autě jsme měli neustále rozložená zadní sedadla, z těch nás ale po pár nocích všechno bolelo, takže jsme dokoupili nejlevnější memory foam a pak už se to podopadlo spaní v posteli. Po několika týdnech se nám rozpadly krabice od banánů (seriously), takže jsme je vyměnili za plastové, které nám posloužily i letos do Norska.

Člověk se hlavně naučí co vlastně vydrží a když je s ještě jedním člověkem schopný tři měsíce žít v prostoru velikosti skříně, tak je asi všechno v pořádku. 🙂

Ve finále naše bydlení vypadalo takhle:

A.