Postřehy z Kanady

Kanaďani mi v mnoha ohledech připadají jako Američané a jejich vzájemný vztah bych vlastně popsala podobně, jako máme my se Slováky. Oba národy si ze sebe navzájem dělají srandu, ale tím si ji dělají vlastně tak trochu i sami ze sebe. Pořád ještě nevím, jestli se Kanaďani vážně bojí tmy, ale pár rozdílů jsem si ale za těch několik měsíců všimla. Je to samozřejmě hodně zobecněné a vychází to jen z mé osobní zkušenosti, ale tak třeba:

  • S pracovní morálkou je to tady takové všelijaké. Co jsem poznala v Americe (a zvláště teď poslední léto v Utahu, kde byl snad každý manažer workoholik), kanadský přístup k práci bych přirovnala spíš k tomu britskému (kdo kdy pracoval v Británii, ví 😀 ). Zkrátka je tu na všechno čas, člověk se nijak zvlášť nepřetrhne a není výjimkou, že zaměstnavatel najme spoustu lidí, kteří pak pracují třeba 4 hodiny denně, než aby najal jen pár, kteří by ale měli „plnohodnotnou“ pracovní směnu. Takže Češi (stejně jako v Americe nebo v Británii) tu platí za docela oblíbené pracanty, protože nám většinou nevadí dělat práce, na které by Kanaďan ani nesáhl a pracujeme na místní poměry docela tvrdě. O tom, jak jsem se odmítla smířit s pracemi, které jsou nám tu většinou přidělovány, si můžete přečíst zde. Ústřední motto a zároveň odpověď na všechno je tady okřídlené spojení: „It is what it is.“
(c) Jirka Pavlík

(c) Jirka Pavlík

  • Lidé jsou milí tak nějak po britském způsobu. Obecně mají Kanaďani k Britům hodně blízko (už jenom tím, že hlavou státu je stále britská královna a Alžbětu II. mají na dvaceti dolarových bankovkách, mimochodem také plastových jako v Británii). Zatímco Amerika je vyloženě národ extrovertů (a při náborech a cvičeních jsou extrovertní rysy umocňovány a až upřednostňovány), tady v Kanadě vychází ta slušnost a příjemnost z lidí takovým tichým, samozřejmým způsobem. Osobně mi to je o dost příjemnější než až občas téměř falešná americká bodrost.
  • To, co tu zanedbávají s MHD tu docela dohání se svým přístupem k chodcům, cyklistům atp. Opět – mám zkušenost jen tady z Calgary, ale dost příjemně mě po příletu překvapilo, že tu (na rozdíl od řady amerických měst) jsou všude chodníky a hlavně přechody (!). Je tu také spousta cyklostezek, hodně se tu rozjela společnost Lime a její elektrokoloběžky, které si aktivujete za dolar (cca 17 kč) a chodec tu má absolutní přednost vždy a všude. Což se pak po návratu do Čech budu muset pěkně rychle přehodit zase na druhý extrém. 😀

IMG_5713

A teď naopak několik podobností s Amerikou:

  • Na jednu stranu je to extrémně moderní národ (bankovní systém se už se svou uživatelskou pohodlností téměř podobá tomu v Evropě), hodně věcí jde zvládnout online, na řadu služeb je appka (dovážka Starbucks až domů, appka na objednání v McDonalds, která člověku i s platbou zabere zhruba 20 sekund), na druhou stranu je ale v některých pohledech nepochopitelně zaostalý. Příklad za všechny je jejich systém veřejné dopravy (alespoň tady v Calgary, které je ale prosím pěkně 4. nejpříjemnější město k životu na světě). Psala jsem o tom už minule, ale Kanada (stejně jako Amerika) je prostě svět stvořený pro auta. Mimo města se není moc čemu divit – vzdálenosti jsou tu velké a kvalita silnic vysoká. Ale já jsem prostě zpovykaná z Brna (ale i z Prahy, která počtem obyvatel odpovídá tomu v Calgary, i když ano, rozloha Calgary je zhruba 2x větší), kde se člověk dostane díky MHD všude rychle a levně (i přes výluky a zpoždění je oproti tomu, co máme v Calgary, Brno naprostá špička). Nejlevnější lístek na 90 minut tu stojí 3.40 CAD (cca 60 Kč), jenže vy těch 90 minut klidně projedete ještě předtím, než se dostanete do cílové stanice (a vůbec to nemusí být z jedné části města do druhé). Systém funguje tak, že si buď koupíte měsíční jízdenku za 100 CAD (1700 Kč), která ale neplatí 30 dnů, ale od prvního do poslední dne v měsíci, nebo prostě pokaždé, když vejdete do autobusu, naházíte do prosklené kasičky u řidiče své drobné. On vám za to dá utržený kousek papírku, na kterém je napsán cca čas, kdy jste nastoupili a vy s tím můžete 90 minut jezdit. Na to, že tady je appka vážně na všechno mě tenhle předpotopní systém jak někdy z devadesátek docela zaskočil. 😀 Prostě evropský zpovykanec, no. V téhle oblasti mi přijde, že se Calgary, co se modernizace týče, docela zastavila a nějaké hustší propojení města opravdu spolehlivou sítí veřejných prostředků tu zkrátka a dobře chybí.
(c) Jirka Pavlík

(c) Jirka Pavlík

  • Ta strašně kontrastní chudoba. Vidíte to v New Yorku, v San Franciscu, v Los Angeles… a taky v Calgary. Nevím, čím vším je to překvapivé procento lidí bez domova zapříčiněno konkrétně v tomhle městě, ale tipla bych si, že do těch faktorů bude patřit vysoká nezaměstnanost (v červenci to bylo 7 %) a legalizace marihuany (protože pak lidi prostě přejdou k něčemu tvrdšímu a není to moc hezký pohled…). Zároveň jsem taky asi v žádném jiném městě neviděla tolik mladých lidí (i holek) přespávat na ulici a žebrat. Živě si pamatuju kluka, kterýmu snad nemohlo být víc než 15, který ve sněhu žebral před Walmartem… V Česku máme samozřejmě tentýž problém, ale tady mi přijde, že těch lidí, kteří žijí na té hodně tenké hranici chudoby, je zkrátka tak nějak víc a ten rozdíl oproti zbytku populace je víc vidět.
  • Zvířata ve městě – už když jsme v lednu 2015 jeli na pár týdnů do New Yorku, tak se mi hrozně líbilo, kolik tam všude bylo zvířat (hlavně teda veverek) přímo v centru takového velkoměsta. Následovaly několikaměsíční pracovní pobyty v menších městech v horách (Keystone v Coloradu, Park City v Utahu), kde člověk narazil i na zajímavější zvířata vybírající popelnice (mývali, černí medvědi, sem tam nějaký ten jelen nebo los v záhonu) a Calgary je taky město plný života. :) Všude po parcích tu běhají králíci, přímo v nejfrekventovanějším centru se prohánějí veverky a snad na každém druhém stromě mají hnízdo strašně hlasité straky (teda myslím, že to jsou straky, máma by mi určitě vynadala 😀 ). Canmore a Banff jsou ještě pestřejší, protože jsou zkrátka v samém srdci Rockies, takže tam o jeleny, medvědy a sviště taky není nouze. Ta pestrost je zkrátka fajn. :)
(c) Jirka Pavlík

(c) Jirka Pavlík

 

A tak. :) Člověka to tu zkrátka nepřestává bavit. Tak zase někdy čau!

 

A.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *