Norsko Archivy - Ano Anno

Na sever!

Ann — Mon, 15 Dec 2025 20:59:00 +0000

Naše letošní velká letní cesta nás zavedla do dobře známých i neznámých končin arktického Norska, Laponska a Pobaltí. Táhla se podél oceánu i přes vřesem porostlé planiny vysoko v horách. Během tří týdnů jsme udělali pěknou, 7,5 tisíce dlouhou elipsu. Multivan drží! Trajekt Polsko-Švédsko a překvapivě malebný Malmö Do Norska už jsme se dostávali všelijak – nejkratší cesta vede přes trajekt z dánského přístavu Hirtshals do Larviku nebo Kristiansandu (podle toho, kam se pak člověk v Norsku vydává). Jde to i komplet po souši přes Kodaň a Öresundský most a pak nahoru dál přes Švédsko (tuhle cestu jsme absolvovali v r. 2022). Jelikož jsme se letos chtěli potkat s kamarády ve švédském Malmö, hledali jsme způsob, jak se do něj co nejrychleji dostat bez nutnosti platit pěkně mastný Öresundský most. Nakonec jsem našla cenově přívětivý (175 EUR) a vcelku rychlý (7 h) trajekt z polského Svinoústí 😀 (nebo lépe znějící Świnoujście) do švédského Trelleborgu. Na papíře všechno vypadalo dobře, dokonce i cesta z Brna do Svinoústí měla trvat jen 8 hodin čistýho času. Což ona i trvala, pocitově to ale bylo dvakrát delší hlavně kvůli úseku přes Česko. To bylo utrpení. Za celou dobu jsme najeli po českých dálnicích asi jen 15 kilometrů, zbytek byl po okreskách a přes zapadlý vesnice. Ne proto, že bychom chtěli ušetřit za dálniční známku, ale prostě proto, že na sever od Brna na Polsko žádný dálnice nevedou. Jakmile jsme ale přejeli hranice, zbývající úsek přes Polsko už byl čistá nádhera – úplně nové, prázdné dálnice a tempomat až k moři. Do přístavu jsme dorazili v 1 ráno a o 3 hodiny později už vstávali na trajekt. To byl čí blbej nápad? 😀 Po sedmi hodinách, který jsme nastřídačku strávili složený pod stolem v kantýně a snažili se dospat, jsme dorazili do Švédska. Z Trelleborgu je to do Malmö jen půl hodinka cesty, takže jsme pak zbytek dne mohli strávit ve víru velkoměsta. Malmö mě hodně příjemně překvapilo. Měla jsem ho zaškatulkované jako špinavé, nevzhledné přístavní město, v centru je ale plno zeleně, parků, vodních ploch, skvělých kaváren a podniků, že člověk neví, kam dřív. Naštěstí jsme měli místní průvodce, kamarádi nás zavedli do vyhlášené Saluhall, staré industriální haly, která je předělaná na komunitní hub se spoustou bister, kaváren, stánků lokálních výrobců a prodejců všechno možného. Drahý, ale dobrý. 🙂 Turistický Norsko Ve Švédsku jsme se moc neohřáli a zamířili rovnou do Norska. Tuhle cestu na sever už dobře známe, rozhodli jsme se ji ale pojmout trochu jako trip down the memory lane a objezdit si všechna ta známá místa, která jsme tu obrazili ještě na Erasmu. A když už člověk jezdí po Norsku, musí si objezdit scenic routes. Tou první byla Strynefjellsvegen scenic route vedoucí z městečka Lom (kde je krásný dřevěný kostel z 12. století) až ke Geirangerfjordu. Jedná se o jednu z nejpopulárnějších tras, a to z dobrýho důvodu. Celá cesta je fakt dechberoucí a Geirangerfjord ty výhledy prostě umí. Cestou dál na severozápad jsme to vzali přes Trollstigen, starou a děsně klikatou cestu vedoucí strmě po úbočí hory a odtamtud až k oceánu projet si Atlantic Ocean Road. Projeli jsme si ji komplet celou se všema viewpointama, který unikají pozornosti a tak i tam jsme byli často úplně sami. Odtamtud jsme se přesunuli do Trondheimu, který byl kvůli špatnému počasí úplně vylidněný – nepřijely obří výletní lodě. Bylo to vlastně moc sympatický, mohli jsme si v klidu projít přes ikonický most a staré město a v podstatě nikde nebyla ani noha. Nevídáno. 🙂 Neturistický Norsko A teď k tomu zajímavějšímu. Norsko máme proježděný křížem krážem, proto jsem tu letošní cestu chtěla pojmout trochu jinak a hledala jsem hlavně málo známý místa, kam jezdí hlavně místňáci a jsou to takový skrytý poklady. A jelikož je tenhle můj blog dosti komorní a čte ho dle mého odhadu tak pět lidí (včetně mýho muže), tak nebudu držgrešle a podělím se o ně taky. Prvním pokladem je krátký hike asi hodinu zajížďky doprostřed ničeho z městečka Mo i Rana (kde mají mimochodem výbornou kavárnu Munin Coffee House). Je to výlet zhruba na hodinku, většina cesty vede po dřevěných chodníčcích nad podmáčeným podrostem, jen posledních 50 m k vodě je hodně prudkých a pokud je po dešti, taky pekelně kluzkých. Poslední úsek jsme se proto vystřídali, vždycky jeden z nás čekal nahoře s fenou. Slezete totiž k divoký, rozbouřený řece, která do skalního masivu vymlela působivý útvary, prohlubně a zákrutiny. Říká se tomu Marmorslottet (mramorový hrad) a pokud jste poblíž, za tu zajížďku to fakt stojí. Druhým, fakt dobře skrytým pokladem je ostrov Rødøy. Jezdí na něj jen dva trajekty denně (ráno tam, večer zpátky), a to ne každý den. Tudíž s jistotou víte, že víc lidí, než kolik s vámi najede na trajekt, za ten den už nepotkáte. My jsme se na Rødøy vydali v pátek 8. srpna a jelo nás pět aut. Přesně takhle jsem si ty hiky off the beaten path představovala. 😀 Na ostrově je jedna vesnice a jeden hotel u moře, jinak nic. Co ale z tohohle ostrova dělá opravdu zajímavý místo, jsou výhledy, který se vám naskytnou, když se od moře vyškrábete na místní nejvyšší kopec Rødøyløva (443 m.n.m.). Cesta nahoru je jen asi 1,5 km dlouhá, ale pěkně strmá. To, co vás ale nahoře čeká, za tu námahu stojí. V podstatě se ocitnete na Lofotech, kde jste ale široko daleko úplně sami. Ach. ❤️ Je skvělý, že potom, co se dostatečně vynadíváte a slezete z kopce zpátky dolů, můžete se zajít vykoupat na nedalekou písečnou pláž, zajít si do (na nás trochu moc posh) hotýlku na něco k snědku a dokonce se i vysprchovat v nových sprchách, který jsou přistavený u parkoviště. Blaho! Můj třetí tajný tip na výlet vás zavede k úchvatný pláži Hovdsundet, která je jako vystřižená z Malediv. Trail samotný není po fyzické stránce nijak náročný, jdete celou dobu podél moře, ovšem na hlavu je to docela fuška. Terén se neustále mění, pořád musíte dávat pekelně pozor, kam šlapete, jelikož často jdete po velkých, řasami porostlých balvanech, které kloužou jako blázen (a pokud je po dešti, což nejspíš bude, tak bude klouzat úplně všechno), škrábete se po holých stěnách nad mořem a do toho se snažíte, aby vás někam nestáhl nadšenej pes. Když to ale zvládnete, po nějakých třech kilometrech se vám konečně ukáže písečná pláž z obou stran omílaná oceánem. A teď pozor, zlatý cestovatelský hřeb: trajekt, který vás vezme zadarmo na Lofoty. To, jestli se po cestě na sever otočíme i na Lofoty nebo ne (už jsme tam přece jen byli), jsme zvažovali až do poslední chvíle. Moc se nám tam nechtělo – Lofoty jsou malé a turistů plné, navíc náš příjezd měl vyjít zrovna na víkend, nechtělo se nám objíždět to celé po souši (cca 6-10 hodin zajížďka) a trajekty z Bodø byly nesmyslně drahé (a hlavně vyprodané). A tak jsem tak večer po hiku k Hovdsundet beach jezdila na Google Maps prstem podél pobřeží a všimla jsem si malého přístavu Skutvik, ze kterého se táhla tenká přerušovaná čára do… Svolværu na Lofotech. Pogooglila jsem a zjistila jsem, že trajekt jezdí několikrát denně, ale co je nejdůležitější: že díky projektu norské vlády spadá na seznam ferry spojů, které jsou zcela zdarma (jak pro Nory, tak pro cizince). Bingo! Měli jsme štěstí, vešli jsme se hned na první spoj, který odplouval hodinu po našem příjezdu do přístavu. Plavba byla strašlivá. Jirka byl v pohodě, ale já trpím mořskou nemocí a obecně se mi dělá špatně i jen z houpačky. Zapomněla jsem si kinedryl v autě a dvě a půl hodiny jsem trpěla jak zvíře. Obešlo se to ale bez ztráty kytičky, oběd zůstal tam, kde měl, i když jsem měla párkrát pěkně namále. Kolem třetí odpoledne jsme každopádně po krátké zastávce na ostrůvku Skrova dopluli na Lofoty. A jelikož bylo po mnoha dnech přívětivé počasí, rozhodli jsme se ho využít k rychlému výšlapu nad město na vrcholek zvaný Tuva. Byl to v podstatě random hike, který jsem den předem narychlo našla v aplikaci AllTrails a nakonec se z toho vyloupl výlet jak víno s dechberoucíma, 360° panoramatickýma výhledema. Lofoty tohle prostě umí. Nejdřív vás do kopečka pořádně potrápí, ale když máte štěstí a nevlezete do mraků, ty výhledy nahoře jsou epesní. Upřímně mě ale nejvíc překvapila absense lidí. Byla neděle odpoledne, 10. srpna, trail začínal prakticky přímo ve městě, a přesto jsme za celou dobu potkali asi jen šest lidí. Na Lofotech? Na tak krásným hiku? Cože? Začalo mi vrtat hlavou, jestli jsme náhodou nepřijeli po sezóně. O den později se mi tahle teorie potvrdila a já byla šťastná jak blecha, že jsme se na Lofoty rozhodli jet i podruhý. Takže: Lofoty v druhý půlce srpna jsou ten nejlepší možnej nápad. Počasí ještě drží, ale na místní poměry je to tu v podstatě vylidněný. Zázrak. A když už jsme tu byli, druhý den ráno jsme vstali v 6 (slunce tou dobou už bylo vysoko, jako v poledne) a vyrazili podruhé zkusit štěstí na Offersøykammen. Když jsme tu byli v r. 2022, bylo zataženo a pršelo, v půlce kopce jsme vlezli do mraků a neviděli ani na krok. Jelikož jsme ale věděli, jaké výhledy nás mají nahoře čekat, ty tři roky jsme si říkali, že „až jednou“ se sem vrátíme, musíme se na tenhle kopec vyškrábat znova. Tentokrát to vypadalo slibně – sluníčko svítilo a kopec, který se nad námi tyčil, byl vidět v celé své impozantnosti, žádný mráček na obzoru. Krpál je to teda hroznej. Ale jako všude na Lofotech: ty výhledy za to fakt stojí. A tentokrát se na nás usmálo štěstí a měli jsme dechberoucí výhledy sami pro sebe. 🙂 Naší poslední zastávkou na Lofotech byla vesnička Henningsvær, která se rozprostírá na několika ostrůvcích v oceánu, které jsou všechny propojené mosty. Krásný, typicky norský místo. A se skvělou kavárnou Lysstøperi and Cafe, kde jsme před třemi lety viděli strašně hodnou (a očividně strašně vyčerpanou 😀 ) border kolii a tehdy jsme se definitivně pro tohle plemeno rozhodli. Po našem příjezdu domů jsem začala googlit, o dva měsíce později jsme si přivezli štěně Izzy a teď, v roce 2025, tu s náma seděla a taky byla strašně hodná (= strašně vyčerpaná 😀 ). Kruh se uzavřel. 🙂 Jak už bylo na tomhle výletě zvykem, další plány jsme v závislosti na počasí změnili z hodiny na hodinu. Původně jsme plánovali Lofoty po souši opustit a vydat se na Senju. Jelikož se ale dalšího dne vyloupl náramně pěkný den (a těch tu opravdu není mnoho), překopali jsme trasu a vyrazili ještě na Vesterály. Tahle ne úplně turistická část Lofotů mi učarovala. Je mnohem drsnější, skalnatější a osamocenější než její jižnější sousedky, infrastruktura je tu dost rudimentární, ale to nám vyhovovalo, benzínky tu byly (dokonce s výrazně levnější naftou než na spodních Lofotech), takže co víc chtít. My jsme měli namířeno na jeden konkrétní výšlap: Måtind. Hodně mi to připomínalo Skotsko nebo obecně severní Anglii. Bylo to něco úplně jiného než ostatní hiky na Lofotech, protože tady se člověk od parkoviště vyškrábal na obří náhorní plošinu, po které došel až na její úplný cíp, kdy dál už bylo jen pár skalisek v moři a pak už nic. Náročnej, ale krásnej hike. Trajekty v severním Norsku K trajektům v severním Norsku ještě tolik: pokud se tam chystáte s větším autem, než je běžná dodávka (jako naše T4, kterou často klasifikují ještě jako normální auto), obrňte se trpělivostí. Na řadě menších spojů jsme četli hororový recenze (a i jsme to viděli na vlastní oči), že tam karavany ve frontě tráví někdy nejen dlouhé desítky hodin, ale i celé dny, než se na ně dostane řada (jednoduše – jsou moc velký, takže se místo nich pustí osobáky, kterých se na loď vejde víc). Přístavy, ze kterých jezdí trajekt třeba jen jednou dvakrát za den a jsou na velmi turisticky frekventovaných místech (typicky spoj mezi Vesterálama a Senjou – tam to bylo peklo na zemi), jsou definicí dopravního kolapsu. Vůbec se frustrovaným místním nedivím, že tak brojí proti velkým karavanům, tam nahoře na to není ready nic – infrastruktura,...

Příspěvek Na sever! pochází z Ano Anno

Norsko se psem

Ann — Sun, 03 Sep 2023 11:17:25 +0000

Po roce jsme se rozhodli vrátit se do Norska. V srpnu jsme proto vyrazili na dvoutýdenní roadtrip po jižním a středním Norsku, podívali jsme se na pár dní do Bergenu a po osmi letech jsme se vrátili do Voldy, kde jsme strávili půl roku na Erasmu. Letošní cesta se ale od těch předešlých přece jen v něčem lišila –⁠ brali jsme s sebou naše roční štěně, borderku Izzy. Říkala jsem si, že by bylo fajn shrnout, co je potřeba vědět, než pojedete do Norska se psem a co je fajn mít s sebou. Před cestou Než se se psem vydáte za hranice Česka, je potřeba mu zřídit pet pas – jelikož jsme od začátku věděli, že s Izzy chceme hodně cestovat, nechali jsme jí ho pořídit hned při první návštěvě veterináře. Před cestou je pak potřeba zkontrolovat požadavky dané země pro vstup se psem – v evropských zemích je většinou minimum očkování proti vzteklině (pozor, u první dávky začne vakcína účinkovat až tři týdny po očkování, takže si zajděte k veterináři dostatečně dopředu), do Norska je pak nutnost dát psovi 24-120 hodin před příjezdem do země antiparazitika proti echinokokům a musí to být veterinářem řádně uvedeno v pet pasu. Kompletní podmínky vstupu do země se psem pak zde. Dále je pak třeba se ujistit, že jste v rámci cestovního pojištění kryti v případě odpovědnosti za škodu způsobenou vaším zvířetem. Psovi je taky fajn sjednat pojištění, i když zvířecí pojistky zatím nejsou nic moc. My jsme nakonec vybrali cestovní pojištění od Axy (Axa Excellent), která má v sobě i pojištění pro zvíře a odpovědnost za škodu. Taky je dobrý si uvědomit, že ve skandinávských zemích platí pravidlo mít psa vždy a všude na vodítku. Existují výjimky, ale obecně je dobrý s tím po dost laxním přístupu v Česku počítat, psovi do přírody pořídit stopovačku a zkrátka se ujistit, že ho máte vždy pod dohledem. V Norsku Při vstupu do země (ať už po vodě nebo po souši) je třeba psa deklarovat na celnici (prostě jen zajedete ke Customs). Pak už můžete směle objevovat krásy Norska. 🙂 I když je Norsko poměrně konzervativní co se domácích mazlíčků týče (obecně převládají spíš kočky, minimálně ve městech 🙂 ), je tu spousta fakt skvělých pet obchodů, kde seženete hodně kvalitní vybavení za (světe div se) prakticky stejné ceny jako v Česku. I proto jsme třeba nákup sedáku a amortizačního vodítka nechali až do Norska (a vůbec nás k tomu nepřinutily okolnosti, nene 😀 ). Od kamarádů v Bergenu jsme dostali i tip na skvělou stopovačku, kterou jsme taky hned běželi koupit a byl to naprostý game-changer a tak dále a tak podobně. 🙂 Pokud do Norska pojedete, určitě si zajděte do zverimexů Musti a MinBesteVenn. Vybavení na trekky se psem Norsko je celý o hikování. Jelikož jsme s Izzy plánovali dát pár několikadenních trekků, bylo potřeba sehnat i pro ni nějaký to vybavení, aby to šlo hladce. Jelikož jí měl být v Norsku teprve rok, nechtěli jsme ji moc přetěžovat, i tak to ale všechno zvládla až překvapivě v pohodě. Obecně se nám osvědčilo toto: Pro doplnění energie bonbony z ovčího tuku Løype Duck energy kapsičky mrazem sušená kuřecí játra a další (jsou hodně lehký, takže si je mohla nosit i sama) Vybavení botičky spacák (jelikož Izzy miluje vodu a ráchala se v každým ledovcovým jezeře, takže do stanu pak zalezla jak žmach. Teploty navíc v noci padaly k 5 °C, takže to bylo jedině dobře) psí lékárnička (obecně mi přijde hodně dobře vybavená ta z Decathlonu) batůžky pro Izzy (kupovali jsme na zkoušku podle recenzí z Amazonu – tyhle jsou fajn, ale měla pod nimi ještě postroj, za který byla chycená, jelikož jí šly dost před ramena) pláštěnka (v Norsku pořád a vydatně prší) dlouhá stopovačka (my máme 15m) sedák a amortizační vodítko (máme od Non-stop dogwear na canicross) skládací miska na vodu granule my jsme ještě zvlášť řešili to, že nám fena tři dny po příjezdu do Norska začala poprvé hárat. 😀 S tím jsme naštěstí počítali, takže se nám hodily i hárací kalhotky Norsko se psem bylo úplně jiný než všechny naše předešlý cesty. A bylo to skvělý. Až mě překvapilo, jak v pohodě to Izzy všechno dávala – ať už šlo o bezpočet trajektových přejezdů, nekonečný množství ovcí, náročný pochody, spaní pokaždý na jiným místě, dlouhý přejezdy autem nebo cokoliv dalšího. I když to bylo občas náročný, bylo super zjistit, že to jde i na takhle dlouho. Tak příště zas někam. 🙂 Cestování zdar! A.

Příspěvek Norsko se psem pochází z Ano Anno

Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 3.

Ann — Sun, 11 Sep 2022 10:10:51 +0000

Pokračujeme v naší polární expedici. Na cestě jsme už třináctý den. Po dešti posledních dnů nás dnes ráno naštěstí přivítalo sluníčko. O půl osmé už jsme byli zaparkovaní u trailheadu a mířili jsme na hike, který jsem na té naší polární cestě vážně chtěla jít – s výhledem na majestátní horu Seglu (v překladu „plachta“). Předem jsem trasu nijak zvlášť nezkoumala, všude psali, že se zkrátka chodí Segla Trail, takže jsem to dál neřešila a vyrazili jsme. Po 6 km a 620 m převýšení, kdy jsme na posledním kilometru fakt málem vypustili duši, jsme konečně stanuli na vrcholu… a mně došlo, že jsme se celou dobu škrábali na tu horu, na kterou jsme se měli z opačného kopce dívat. Výhledy byly samozřejmě nádherný, jen když člověk čekal nahoře trochu něco jinýho, tak byl lehce překvapenej. 😀 Každopádně jsme se dali do kupy, slezli dolů a jelikož bylo pořád ještě docela brzo, dumali jsme, co dál. Na dnešek už jsme neměli v plánu nic jiného a měla to být naše poslední zastávka před přejezdem do Tromsø. Nakonec jsme do sebe natlačili těstoviny s tuňákem, trochu si odpočinuli a vyrazili na ten druhý, tentokrát už „správný“ hike. 😀 Báli jsme se, co nás po cestě čeká, jelikož tenhle výšlap byl hodnocený jako „náročný“, zatímco ten, ze kterého jsme právě slezli s jazykem na vestě, byl pouze „středně těžký“. Měli jsme ale štěstí – jelikož se jedná o influencery vcelku profláklý hike (a názory influencerů, zvlášť těch cestovatelských, je vždy potřeba brát trochu s rezervou 🙂 ), bylo nakonec hodnocení o dost přepálenější než jaký se výšlap ukázal být. Proti tomu, co jsme ráno vylezli, nám to fakt připadalo jako procházka skoro po rovině. 😀 Ale ty výhledy teda byly opravdu monumentální. Jestli jsem se ve vikingském muzeu cítila jako v Edorasu, tak tady to byly všechny epické scény z Návratu krále scucnuté do jednoho. ❤️ Tromsø, sobi a Husky Café Ráno nás probudilo vedro. Už jsem úplně zapomněla, jaký to je pocit, už nějakou dobu jsem se budila spíš zimou a se zmrzlým nosem. Každopádně se vyloupl náramně pěkný den, takže jsme se moc nezdržovali, sbalili auto a vyrazili do 3 h vzdáleného Tromsø, nejsevernějšího místa naší výpravy. V Circle K na wifi jsme vymysleli cyklotrasu po městě a za chvíli už uháněli z kopce dolů prozkoumat ze sedla kola centrum tohoto opravdu arktického městečka. Okolí se tu taky dost proměnilo, člověk si tu tak nějak poprvé připadá, že je vážně hodně daleko na severu. Asi nejvíc to umocnil zážitek z parkoviště u Eurosparu, přes který zcela nerušeně přecházelo stádo sobů. 🙂 Město jako takové nás nijak zvlášť neoslovilo, zato dlouhá cyklostezka podél moře s výhledy na zasněžené hory měla dost co do sebe. Nakonec stačilo jen maličko vyjet z města a měli jsme opravdový polární zážitek –⁠ další stádo sobů se páslo přímo u vody a bylo to zkrátka celé takové velmi pitoreskní. Další ráno se zase schylovalo k dešti, proto jsme se rozhodli nepouštět se na další hiky, ani se už nevracet do Tromsø, jednu zastávku jsme ale přece jen vynechat nesměli: Husky café, kde přes léto bydlí na dvě stě tažných a závodních husky psů, kteří v zimě táhnou sáně na expedice za polární září, ale teď v létě mají pohov. Byl to ultimátní cuteness overload. Celí uňuňaní jsme se s Tromsø rozloučili a vyrazili po několika týdnech na jih. Tak si tak jedeme, jedeme a najednou jsme se ocitli ve Finsku. To nás lehce překvapilo, jelikož jsme do Finska vjet neplánovali. 😀 Dokud jsme jím projížděli, nefungovaly nám data a neměli jsme ani stažený žádný offline mapy, podle kterých bychom se mohli ujistit, že jedeme správně. Takže jsme půl dne jeli napůl v očekávání, kde se asi vynoříme. Finské (a následně i švédské) Laponsko se dá vystihnout asi takhle: hrozně moc tam nic není. Teda kromě sobů. Těch tam je všude spousta. A taky komárů. Ale bez těch by se člověk fakt rád obešel. Nakonec jsme se přece jen pozdě odpoledne z Finska nějak vymotali, odbočili z hlavní cesty na menší silničku a za pár kilometrů jsme už vjížděli do Švédska. A jelikož tam po cestě téměř až k Uppsale taky hrozně moc nic nebylo, zapnuli jsme tempomat a snažili se zvládnout co nejvíc kilometrů za den, kolik jen šlo. Dva dny jsme projížděli prakticky neobydlenou pustinou plnou jezer a kopců, než jsme se konečně vynořili v Uppsale. Uppsala, Sigtuna a Stockholm Osmnáctý den naší cesty byl ve znamení objevování trojice švédských měst (samozřejmě na kole). Začali jsme v nejsevernějším z nich – v univerzitním městečku Uppsala, které svou uvolněnou atmosférou připomínalo Kodaň. Pak jsme se přesunuli do Sigtuny – nejstaršího osídlení ve Švédsku, které mělo půvabnou hlavní ulici pro pěší plnou malých obchůdků, kavárniček, knihkupectví a samozřejmě suvenýrů. A nakonec jsme se vydali do Stockholmu. Z toho jsme měli vcelku smíšené pocity, možná to bylo taky tím, že byl víkend, každopádně nám svým přelidněním, strášlivě kýčovitými obchody se suvenýry a celkovou atmosférou připomínal Prahu. Nějak jsme si proklestili cestu Gamla Stan (starým městem), prohlédli si místní náplavku a operu, ale všude bylo hrozných lidí a celkově to bylo o dost míň organizované než třeba v Kodani, takže jsem se tam na kole necítila úplně bezpečně. Zkrátka staré, ale fakt hodně turistické město. Další den ráno jsme se ale do Stockholmu přece jen vrátili. Čekala nás totiž jedna důležitá zastávka: Vasa Museum, ve kterém si člověk může prohlídnout vrak obrovské válečné lodi ze 17. století, která třista let ležela na dně moře, asi 1000 m od břehu. A tahle návštěva teda opravdu stála za to. Dost se nám vyplatilo jít hned na otvíračku, protože je to samozřejmě velký turistický magnet a než jsme před dvanáctou odcházeli, táhla se fronta na vstupenky daleko ven. Celé muzeum je výborně udělané a loď je z 98 % původní, což doteď nechápu. Pak už jsme pokračovali zpátky směrem na Malmö, po cestě jsme každopádně vyhlíželi ještě jednu nesmírně důležitou věc: IKEA. Přece by člověk neprojížděl Švédskem a nezašel si do Ikei na švédský kuličky s kaší, že. 😀 Nakonec jsme se přece dočkali a měli jsme z toho krapet smíšený pocity, jelikož jak jídlo, tak nabídka nábytku i doplňků byla vlastně úplně stejná jako v naší brněnský Ikei. Aspoň fakt nekecají s tím rovnocenným přístupem. Kodaň 2.0 a cesta domů Jelikož jsme část cesty jeli po stejné trase a mě mrzelo, že jsem v Kodani napoprvé nekoupila magnetku na ledničku (bo tradice, ne asi), rozhodli jsme se sjet si do centra ještě jednou. I když byla neděle, takže bylo okolo přístavu Nyhavn nepoměrně víc lidí, pořád to stálo za to. Kodaň se mi prostě dostala pod kůži. 🙂 Magnet jsme našli, viděli zase nový zákoutí, takže jsem byla celá spokojená. Zbytek cesty už uběhl ve zběsilém tempu s cílem dostat se co nejrychleji přes Německo. A tak, v neděli 7. srpna, po jednadvaceti dnech na cestě a 9000 ujetých kilometrech jsme se znovu vrátili do Brna. Strašlivě špinaví, bez jedinýho kousku čistýho prádla, zpocení a unavení. Posledních několik set kilometrů nás poháněla jediná myšlenka na pořádnou, dlouhou, teplou sprchu, ze který se pak budem moct oblíct do čistýho oblečení. Ach, to blaho. Bylo to krásný. Intenzivní a náročný, ale tak moc to celý stálo za to. Norsko, to je prostě láska. Tak zase někdy příště a cestování zdar! A.

Příspěvek Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 3. pochází z Ano Anno

Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 2.

Ann — Wed, 31 Aug 2022 17:43:43 +0000

Je 26. července a jsme na cestě devátý den. Začíná náš týden na Lofotech, který je plný neskutečných výhledů, ovcí, ale taky deště, větru a bahna. Tenhle první den nás ale budí sluníčko, proto vyrážíme brzo ráno na profláklý hike s 360° výhledem na Svolvær a okolní hory a jezera. Začátek nám dost připomínal náš výšlap na Trolltungu, i tady si člověk musel první úsek pěkně oddřít na kamenných schodech, který byly (zejména pak po cestě dolů) dost nevlídný na naše starý kolena. 😀 Esence Lofotenů v kostce Celý výlet se ale nesl v duchu nádherných výhledů. Jen co člověk trochu vylezl z lesa, mohl se začít kochat, stačilo se vždycky jen otočit od svahu. Cesta rychle odsýpala a ačkoliv předpověď ukazovala déšť, nahoře jsme měli sluníčko a modro. Nejprve jsme vylezli k „ďáblovým dveřím“ – velkýmu šutru zaseklýmu mezi dvěma skalami, a pak jsme se jako kamzíci dostali po úzkém hřebenu až na dramatický výhled, ze kterýho byly panoramatický výhledy na všechny strany. Přesně takhle jsem si ty Lofoty představovala. ❤️ Navíc díky tomu, že jsme vyrazili poměrně brzo, jsme i uprostřed hlavní sezóny byli nahoře sami a vyrušili jsme jen stádo ovcí, které se tam přišly ráno napást a taky se pokochat výhledem. Jelikož jsou na Lofotech všechny hiky poměrně krátký, ale intenzivní (v řádu třeba 3-7 km), člověk sleze dolů vcelku brzo a má pak celé odpoledne na objevování. My jsme se proto ten první den vydali ještě prozkoumat půvabnou vesničku Henningsvær, nad kterou (když počasí dá) zítra polezem. Jelikož jde o dost populární destinaci, rozhodli jsme se zastavit na pull-outu pár kilometrů od vesnice a zbytek dojet na kole. A dobře jsme udělali, v těch úzkých uličkách plných lidí by se člověk s autem fakt vymotávat nechtěl. Za odměnu jsem si zašli do hipster kavárny na fakt dobrý kafe (tady dost rarita) a skořicovýho šneka, koukali ven, jak se náhle zatáhlo a začalo hustě pršet a pak jsme dojedli a dopili a v tom slejváku šlapali zpátky k autu. 😀 A pršelo a pršelo a pršelo… Naše plány na zítřejší výšlap celkem brzo zhatil neutichající déšť a vítr, který nám celou noc lomcoval s autem. Vzbudili jsme se do studeného, promáčeného šera a rozhodli se hike odložit a prosebně koukali na předpověď počasí, která celý následující týden na Lofotech ukazovala nepřetržitý déšť. Jelikož na Lofotech prší fakt vydatně a často, měli jsme záložní plán na vnitřní aktivity – vyrazili jsme proto do Lofotr Viking Museum. Jak se ukázalo, měl tenhle nápad zřejmě úplně každý, navíc bylo to muzeum z převážné části venku. 😀 Takže jsme se nabalili do bund a vyrazili do mrazivého lijáku objevovat vikingské památky. Muzeum jako takový ale rozhodně stojí za návštěvu, je perfektně udělaný a hlavně milovníci Pána prstenů ocení, že si můžou pohrát se všema různýma rekvizitama jak vystřiženýma z Mead Hall v Edorasu. 🙂 Dalšího ráno nás vzbudilo mdlý sluníčko, proto jsme neváhali, pobalili jsme auto a vydali se na další výlet, který nás měl zavést na kopec, ze kterého mají být perfektní výhledy na oceán, zátoky a pobřeží. V polovině kopce jsme ale vešli do mraků, začalo lehce mrholit a než jsme došli na vrchol, byli jsme mokří jako myši a neviděli jsme na dva metry před sebe. To nám náladu ale nijak zvlášť nepokazilo, prostě jsme to pod těma mrakama hodili oklikou, obešli kopec do sedla s jezerem, ze kterýho se nám otevřely krásný výhledy. Po cestě jsme stihli i uschnout, takže nakonec všechno dobře dopadlo. K autu jsme dorazili kolem jedné a jelikož hrozilo, že začne zase brzo pršet, rozhodli jsme se prozkoumat pitoreskní vesničky po celých Lofotech až dolů k Å (čteno jako „aww“ 😀 ). Nusfjord, Hamnøy, Reine a Å První zastávkou byl malinký Nusfjord, který patří mezi památky UNESCO a abyste si ho vůbec mohli prohlédnout, je nutné při vstupu zaplatit 100 NOK/os. To jsme zkousli a vydali se k přístavu. Nečekaně jsme tam nakonec strávili přes dvě hodiny, i když Nusfjord samotný se skládá prakticky jen z titěrného dřevěného přístavu, kolem kterého se krčí asi tucet barevných domků, které buď sloužily na výrobu oleje z tresčích jater, nebo jako domovy rybářů. Prolezli jsme to tam ale křížem krážem, zašli si do mini muzera, prošli se k vyhlídce i k majáku a dali si kafe a klasické waffle s marmeládou a zakysanou smetanou. Z Nusfjordu to bylo jen kousek do Hamnøy, prťavé rybářské vesničky s dost dramatickým pozadím. Odmatud už to bylo jen co by kamenem dohodil do Reine obklopené majestátníma horama, které se často přezdívá „nejkrásnější vesnice na Lofotech.“ No, já teda nevím, už jsem možná zpovykaná ze všech těch červených barevných domků, ale třeba takový Henningsvaer se mi líbil i víc. Kolem půl šesté večer jsme nakonec dorazili na samotný konec silnice na Lofotech – do vesničky Å, kde toho bylo snad ještě míň než v Reine nebo Hamnoy. 😀 Člověk zkrátka musí počítat s tím, že Lofoteny donedávna sloužily jako vyloženě rybářská bašta, a tak tam ve vesnicích úplně nemůže čekat kdoví co kromě všeho, co se týká lovení, zpracování nebo sušení ryb. Na Lofoteny jsme ale nejeli kvůli vesnicím, ale kvůli dechberoucím výšlapům, takže nám to zas až tak nevadilo. 🙂 Dneska jsme každopádně měli dost problém najít místo na spaní, každičký miniaturní pull-out byl v šest večer už zabraný, a tak jsme až do osmi kroužili křížem krážem, objížděli každou zapadlou silničku a hledali, kde složit hlavu. Kvůli blízkosti Reine, surfařských pláží a nepřebernému množství hiků na těhle dvou ostrovech (Vestvågøy a Moskenesøy) to bylo docela utrpení, nakonec se ale přece jen poštěstilo a my úplně mrtví zalezli do spacáků a šli rovnou spát. Henningsvær z ptačí perspektivy Druhý den jsme se probudili do deště a husté mlhy. I tohle jsou zkrátka Lofoty. Celý den jsme strávili popojížděním, posedáváním po kavárnách a vymýšlením dalších vnitřních aktivit. Vydali jsme se pěšky na ostrůvek Svinøya u Svolvær, prochodili přístav a centrum města a nakonec zbytek odpoledne strávili sjížděním seriálů (díky bohu za externí disk). Další ráno ale bylo jak malovaný. Nebe úplně bez mráčku, sluníčko, budík v šest ráno a výšlap nad Henningsvær. Za dvě hodinky jsme celí uřícení stáli nahoře a nemohli jsme spustit oči z výhledu před sebou. Hluboko pod námi se rozprostíral Henningsvær jako na dlani. Aby taky ne, na dvou kilometrech jsme dali přímo od moře 562 m převýšení. Lepší rozloučení s Lofotama jsme si ani nemohli přát. Po cestě z ostrovů jsme viděli ještě nádhernou písečnou pláž s blankytně modrou vodou, a přestože měla jen kolem 10 °C, nakonec jsme tam přece jen vlezli a vykoupali se. Takže si můžu z bucket listu odškrtnout i koupání v moři za polárním kruhem. 🙂 Pak už jsme se opravdu vydali z Lofotů dál na sever a zamířili na 6 h vzdálený ostrov Senja. O našem omylu na Senje, zážitcích z Tromsø a nečekaném přejezdu do Finska zase příště. 🙂 Cestování zdar! A.

Příspěvek Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 2. pochází z Ano Anno

Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 1.

Ann — Sun, 28 Aug 2022 14:02:22 +0000

V pondělí, 18. července 2022 jsme se vydali na třítýdenní cestu za polární kruh. Rozhodnutí vrátit se po sedmi letech do Norska bylo vlastně docela jednoduché –⁠ vždycky mě mrzelo, že jsme se v době Erasmu nejeli podívat víc na sever a oba preferujeme spíš hory než moře a vždycky budeme radši mrznout než se smažit. Přípravy před cestou Jak se ale za polární kruh dostat byl trochu oříšek –⁠ multivan, se kterým jsme projezdili křížem krážem Evropu, byl totiž od února ještě pořád v servisu. Nakonec jsme se ale rozhodli postavit si vestavbu na spaní v naší Oktávce a vyrazit na tenhle několikatýdenní roadtrip i tak. Nakonec Škodovka tuhle 9000 km dlouhou cestu zvládla fakt obdivuhodně, i když jsme jeli ověšený jak vánoční stromeček –⁠ brali jsme totiž i rakev a dvě horský kola (zpětně to hodnotím jako jeden z nejlepších nápadů). Jelikož jsme se chystali do jedné z nejdražších zemí na světě a jeli jsme (jako vždycky) celkem na budget (který tak z 80 % padl na benzín, který v Norsku atakoval 60 Kč/l), vezli jsme si s sebou poměrně dost jídla. Jenže jako vždycky, když se někam takhle chystáme, jsme úplně zapomněli lekce, který jsme se za naše roky cestování naučili, a nakoupili fakt excesivní množství potravin, který jsme si pak se staženým ocasem zase přivezli zpátky. 😀 Nějak nám nedošlo, že i v Norsku jsou skoro všude fastfoody, že sice dvě kila rýže dobrý, ale když k nim člověk nic moc nemá, tak nemá ani cenu je tahat a že na ty výšlapy na Lofotech a na Senje fakt nepotřebujeme tři kila slaných arašídů coby hike snack. 😀 Ale nevadí, nikdo nám aspoň nemohl vyčítat, že bychom nebyli připravení. Kodaň, Varberg a Göteborg Z Brna jsme vyrazili v pondělí v poledne, šest hodin se vymotávali z Česka, přespali v největším pařáku na random truckstopu kdesi mezi Hannoverem a Hamburkem a druhý den ve tři odpoledne už sundávali kola v Kodani. Ach, Kodaň. ❤️ Objezdili jsme ji křížem krážem a já každou chvíli děkovala naší prozíravosti si ty kola vážně vzít. Kodaň se zkrátka musí prožít ze sedla kola. Byl to nádhernej, organizovanej chaos, kde kola měla absolutní přednost přede vším. Člověk zaplul do proudu cyklistů a nechal se unášet ke všem památkám – na půvabnou Strøget Street, do barevného přístavu Nyhavn, k vládnímu paláci Christiansborg a samozřejmě k soše Malé mořské víly. Turistů bylo všude spousta, každopádně díky tomu, že byly všude pruhy pro cyklisty, kam chodci zkrátka nevkročili, mohli jsme si všechno v klidu projet v podstatě bez davů. Večer jsme přejeli Øresund Bridge do švédského Malmö (fanoušci seriálu Broen ví), našli si fajn spaní a ráno vyrazili ležérním tempem do šest hodin vzdáleného Osla. Zastavili jsme se v přístavním městečku Varberg s pěknou pevností a pak přejeli do půvabného Göteborgu, kde jsme zase vytáhli kola a projeli si centrum a historický Haga District plný dřevěných švédských domků, ňuňu obchůdků a kavárniček, takže jsem byla ve svým živlu. Ujížděli jsme pak dál, Oslo jen profrčeli a našli si místo na spaní až za Lillehammerem. Jsme v Norsku. ? Rondane Scenic Rroute a barevný Trondheim Uháníme dál po E6. Po pár hodinách z této hlavní dopravní tepny, která spojuje jih Norska s dalekým severem, odbočujeme a vydáváme se klikatýma serpentýnama vysoko do hor. Stromy mizí, zůstavají jen lišejníky. Jsme na střeše Norska a užíváme si větrem ošlehané výhledy z Rondane Scenic Route. I když je vidět na míle daleko, výhledy se co chvíli mění. Všude jsou vodopády, jezera, zasněžený špičky hor a stáda ovcí, který využívají rozpálené silnice k odpolednímu šlofíku. Auta je nechávají zcela klidná. Večer jsme zaparkovali asi hodinu od Trondheimu očividně na pastvině pro ovce. Mrholí a všude kolem slyšíme cinkání zvonců. Ráno nás budí hluboké bučení. Ovce zmizely, kolem auta se nám prochází opuštěná kráva. Vrátili jsme se zpátky na E6 a vyrazili do civilizace. Trondheim na kole byl láska. Výhledy do daleka z pevnosti nad městem, do které se dalo i zadarmo zajít na prohlídku. Pak jsme kola pustili z kopce dolů a dojeli až do historického Bakladet District vydlážděného velkými kočičími hlavami a plného barevných dřevěných domků, to bylo zase něco pro mě. 🙂 Jirka byl odhodlaný vidět v akci místní atrakci –⁠ výtah pro kola, na který očividně mají lidé dost problém nastoupit a je to vždycky pro kolemjdoucí velká podívaná. Zatímco čekal, až se na něj někdo odváží, já jsem si jela projet půvabný uličky a prozkoumat Old Town Bridge, ze kterého je ikonický výhled, který člověk najde na každé pohlednici z Trondheimu. Jirka nakonec nepochodil, výtah byl rozbitý. 🙁 Takže jsme se pak společně vydali dál, objeli si majestátní Nidaros Cathedral, ke které dodnes směřují poutníci z celého světa, a pak jsme zamířili do přístavu, dojeli až k majáku a pak už se po 14 km vrátili pěknými barevnými uličkami zpátky k autu a ujížděli dál na sever. Helgelandskysten Scenic Route Dnes nás čekal první trajekt naší cesty. Těšili jsme se na tradiční párek s kaší, který jsme si na Erasmu dávali na každém trajektovém přejezdu, bufet byl ale zavřený, takže jsme smutně sežvýkali tatranku a pak už se před námi vynořil přístav Nesna a odtamtud jsme se vydali podél fjordu na sever. Výhledy se tu dramaticky změnily, vysoký hory se zvedají přímo z moře a všechno je nádherně, šťavnatě zelený. Nakonec na minuty přesně stíháme i trajekt do Jektviku, který na své cestě překračuje 66. rovnoběžku. Jsme oficiálně za polárním kruhem. Hned za trajektem jsme našli perfektní místo na spaní a jelikož bylo ještě světlo (haha, polární den joke 😀 ), sundali jsme kola a jeli se ještě projet po okolí. Našli jsme mohutný vodopád a další úchvatný výhledy na hory na jednu stranu a oceán na druhou. Je to nádhera. Vzbudila jsem se už kolem 7. ráno a vyšla si na vyhlídku pozdravit nový den. Který tu je tedy už někdy od druhé hodiny ranní, ale i tak. Čekal nás další náročný, ale nádherný den. Vyrazili jsme na trajekt v Agskardetu, který nás převezl do Foroy. Oficiálně začínáme cestu po jedné z nejkrásnějších vyhlídkových tras v Norsku – Helgelandskysten Scenic Route. Už na trajektu nás přivítaly impozantní výhledy na ledovce a pak už to bylo jen čím dál lepší. Krajina se každou chvíli dramaticky proměňovala, jednou jsme měli výhled na zasněžený hory a jezera, podruhý zas na větrem ošlehaný pobřeží. Každou chvíli jsme zastavovali, kochali se a vyráželi na krátký výlety všude, kde to šlo, takže nám cesta zabrala fakt dlouho. I tak to ale vážně stálo za to. 🙂 Na samém konci téhle vyhlídkové jízdy jsme zastavili ještě na Saltstraumen – z mostu odsud lze pozorovat jeden z největších maelstromů na světě, který inspiroval i třeba Julese Verna nebo E. A. Poea. K tomuhle obřímu víru dochází ale jen 6× za den a takhle precizní plánování nebylo v našich silách, viděli jsme jen plnou vodu malých vírů, které ale dohromady vytvářely taky dost impozantní podívanou. Pak už jsme uháněli dál a na minutu přesně stihli poslední trajekt dne. Na oslavu jsme si proto dali v (juch, otevřeném!) bufetu párek s kaší a kečupem, což je sice hrozná prasárna, ale tak moc jsme si ji zasloužili! 😀 Další den nás vzbudil déšť, který nás pak provázel celý den až do Narviku. Tak jsme se nakonec rozhodli, že zkusíme dešti ujet, vjedeme na Lofoteny a vydáme se na kolo. Po 18 km jsme se vrátili k autu promáčený, zpocení, hladoví a prokřehlí. Takhle začal náš úvod do těhle dechberoucích severských ostrovů a vlastně platil i jako předzvěst, co nás polovinu dalšího týdne čekalo. Ale o tom, o nádherný Senje a následné cestě zpátky zase příště. 🙂 ⭐Pro tips: ? Většina benzínek Circle K má venku hadici/kohoutek s pitnou vodou, kde jde dočerpat kanystr ? V neděli jsou v Norsku všechny obchody zavřené, takže je fajn zásobovat se předem ? V Norsku je hodně silničních úseků placených – je dobré zaregistrovat se v Epass24 pro snadné automatické placení road tolls ? Nejlepší skořicový šneky mají na benzínce Circle K, protože se nebojí kardamomu. V Norsku a Švédsku jsem vyzkoušela nespočet skořicových šneků z hipster kaváren, maličkých pekáren i roztomilých stánků a stejně jsem se pak vždycky vrátila k osvědčenému Circle K. ? V Norsku se dá všude platit mezinárodní kartou Revolut – tu obecně doporučuju do zahraničí kamkoliv. Referral máte tu, nebo mi napište. ? Appky zdarma, které stojí za to mít: OsmAnd Maps – do offline verze se dá nahrát trasa hiků a pak se podle ní částečně navigovat (je ale dobré mít i záložní navigační appky) Park4Night – fajn appka na hledání spaní PeakFinder – pro názvy horských vrcholků Hjelp 113 – norská obdoba Záchranky, Easy Park – pro snadné placení parkování A.

Příspěvek Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 1. pochází z Ano Anno

Kolik stojí život v Norsku

Ann — Sun, 03 Apr 2016 16:31:39 +0000

Napadlo mě, že jsem ještě komplexně nesepsala kolik vůbec život v Norsku průměrně stojí, což mi přijde dost důležitý, jelikož to (bohužel) není zrovna málo a i když jsem věděla, že celý pobyt bude asi docela drahá záležitost, asi bych se na to dokázala líp psychicky připravit, kdybych si nějaký článek na toto téma přečetla. Proto tedy pár „rad“ na začátek: Uvědomit si, že Norsko patří mezi nejdražší země na světě. Udělat si alespoň přibližný budget list, kde byste si před odjezdem vložili takové ty vyšší částky (např. bydlení) a orientačně cenu za jídlo, výlety atd. Připravit se na to, že cena se v Norsku přepočítává mnohem snáz než třeba když je měna v eurech nebo librách. Jelikož se 1 NOK (norská koruna) = 3 Kč (přibližně), všechno si jednoduše vynásobíte třemi a hned vidíte, kolik za věci ve skutečnosti platíte. Ale hlavně: nenechat si financemi pokazit celý výlet. Zhruba po měsíci vám stejně nezbude nic jiného, než prostě každou cestu do obchodu skousnout a nad cenou zas až tak nepřemýšlet. Norsko za to totiž vážně stojí a proto nenechte peníze aby vám ten zážitek pokazily. 🙂 Teď tedy čistě prakticky a v číslech. Bydlení S Jirkou jsme měli tu výhodu, že jsme bydleli v bytě 1+1, který měl koupelnu i kuchyni a cenově nás vyšel na cca 7 000 Kč/os/měsíc. Pokud ale člověk bydlel sám na pokoji a měl sdílenou koupelnu a kuchyni na patře, platil za to (dost nelogicky) skoro dvakrát víc, tuším že okolo 11-12 000 Kč. Jídlo Za jídlo (hodně basic potraviny, na kterých se dalo dlouho vydržet) jsme měsíčně utratili okolo 6 000-7 000 Kč každý. S tím, že jsme neutráceli za jídlo v restauracích a všechno si vařili doma. Občas jsme si ve škole zašli do menzy, párkrát na výletě na waffle se smetanou a marmeládou a nebo na trajektu na párek s bramborovou kaší (tu měli fakt všude 😀 ). Určitě to ale nebylo tak, že bychom tam trpěli hlady, myslím, že nejvíc jsme ušetřili právě na tom, že jsme si všechno připravovali doma a na výlety jsem předem vždycky udělala třeba rizoto do krabičky, nabrala nějaký ovoce a tyčinky a bylo to v pohodě. 🙂 Nafta + výlety Jelikož jsme jeli do Norska autem, musím připočítat taky cenu nafty, která ale naštěstí v Norsku je v podstatě stejně drahá (levná) jako v Česku a cena se většinou rozložila na celé auto, takže se nafta platila hromadně. Pokud do Norska cestujete autem, je fajn počítat taky s cenou trajektů. Cenově tedy výlety (v průměru 5 a více hodin jízdy a třeba i se zastávkou na jídlo atd.) vyšly vždy okolo 1 000 – 1500 Kč na osobu na měsíc, což mi přijde dost v pohodě. (Zase je ale potřeba počítat s tím, že VW Multivan se kterým jsme do Norska jeli je sedmimístný, proto ta cena vždycky hodně spadla). To sum up… Takže ve zkratce: Ubytování: 7 000 Kč Jídlo: 6500 Kč Výlety: 1500 Kč Celkové náklady na osobu na měsíc: 15 000 Kč Jsou to samozřejmě orientační náklady a měsíc od měsíce se můžou docela lišit, ale třeba to někomu z vás pomůže udělat si aspoň trochu představu o tom, kolik ten život v Norsku zhruba tak stojí. 🙂 Nejvíc jsme v Norsku utratili po příjezdu v srpnu díky tomu, že se musela zaplatit i vratná kauce na byt. To byl ale jediný měsíc kdy jsme přesáhli 17 000 Kč na měsíc, zbylé měsíce se naše výdaje pohybovaly okolo 14-15 000 Kč na osobu. Ještě teda musím doplnit, že jsme oba dostali od školy stipendium, které bylo 500 EUR/měsíc, v přepočtu nám tedy na účtu v srpnu přistálo zhruba 54 000 Kč, což určitě tu finanční zátěž trochu zlehčilo a minimálně nám to pomohlo pokrýt náklady na bydlení. Pro chudé studenty je to tedy docela pálka, ale dá se to 100% zvládnout. Norsko je hlavně naprosto neskutečná země s nádhernou přírodou a architekturou a pokud byste se rozhodli vyjet do Norska jen tak na výlet, tak se vám cena může krásně srazit třeba díky tomu, že budete spát ve stanu nebo v autě mimo kempy (v Norsku je legální stanovat více méně kde chcete, více si o tom můžete přečíst v mém starším článku zde). Cena se dá ale určitě srazit i v jiných oblastech a záleží tedy čistě na vás jak jste flexibilní a kolik komfortu jste ochotní obětovat, aby vám výlet vyšel co nejvíc low-cost. 🙂 A.

Příspěvek Kolik stojí život v Norsku pochází z Ano Anno

Co zařídit před dlouhodobým výjezdem

Ann — Wed, 23 Dec 2015 17:06:09 +0000

Když se člověk rozhodne odjet z domova na několik týdnů či měsíců pryč, je fajn si vyřídit některé záležitosti předem. Skvěle o tom napsala Eliška s batohem, já ještě několik věcí doplním z vlastních zkušeností. Pojištění Nejdůležitější je určit si, jaké cestovní pojištění vlastně potřebujete- turistické, pracovní apod., dále také, pokud hodláte provozovat adrenalinovější sporty, nezapomeňte se na ně připojistit! Jelikož jsem stále student, zařizovala jsem si letos dlouhodobé (roční) pojištění přes ISIC (u pojišťovny UNIQA) viz. zde. Líbilo se mi na něm hlavně to, že mi jedno pojištění zahrnulo jak pracovní výjezd do Anglie, tak studijní výjezd do Norska. Naštěstí (nebo bohužel) jsem s nimi nemusela nic řešit, takže nevím, jak komunikují s klienty. Nicméně minulý rok jsme si s Jirkou zřizovali pracovní pojištění u pojišťovny Slavia, a když jsme se ji pokoušeli zkontaktovat ohledně jisté situace, nikdo se nám nikdy neozval, takže tak. Návštěva lékaře To samozřejmě pouze v případě, že například berete nějaké léky na předpis, nebo chodíte na prohlídky. Pro holky- nezapomeňte se domluvit se svým gynekologem ohledně každoroční preventivní prohlídky (a v případě, že třeba berete antikoncepci, nechte si vystavit recept na tolik balení, aby vám to pokrylo celý váš pobyt v zahraničí). Plná moc Plná moc je dobrý nápad před jakýmkoliv výjezdem. Nikdy nevíte, co se doma může stát a bude potřeba něco řešit vaším jménem. S Jirkou jsme si nechali úředně ověřit plnou moc před odjezdem do Anglie, jelikož se stále řešily věci okolo Erasmu a bylo potřeba podepsat smlouvy a vyřídit různé dokumenty. Stanovení předpokládaných výdajů Je fajn udělat si alespoň přibližný odhad vašich výdajů. Uvědomit si, kolik chcete za vaše cestování utratit a držet se stanoveného budgetu (který se skoro jistě bude upravovat za pochodu). Člověk je pak lépe připravený, když si dopředu (alespoň hrubě) stanoví odhadované množství peněz, které za svou cestu vydá. Výdaje se potom lépe kontrolují a máte větší přehled, kam vlastně peníze tečou. Je dobré také pracovat s co nejvyšší cenou výrobků (např. nejvyšší cena benzínu/nafty), člověk je pak na konci příjemně překvapený, když se mu povede utratit méně než předpokládal. 🙂 Obecně se opravdu hodně vyplatí snažit se dát si co nejvíc věcí do pořádku před svým odjezdem. Nejlépe nikde nic nedlužit a mít všechny záležitosti urovnané. Může být potom docela problém snažit se něco vyřídit kdoví odkud, a člověk si takhle ušetří spoustu nervů. 🙂 A.

Příspěvek Co zařídit před dlouhodobým výjezdem pochází z Ano Anno

O cestě domů a kulturním šoku

Ann — Sun, 20 Dec 2015 14:13:10 +0000

V úterý v 6:30 ráno jsme naposledy zamávali Voldě a vyrazili na pomalou a dlouhou cestu domů. Noc předtím jsme strávili u jedné moc milé Češky, která ve Voldě žije už pěkných pár let (a nesnáší Norsko), která se o nás moc hezky postarala. První zastávka byla Oslo, do kterého jsme zhruba po 9 hodinách jízdy dorazili. Naše obavy ohledně norské zimy a počasí se naštěstí nevyplnily, silnice byly průjezdné a ani jsme nemuseli nasazovat řetězy. 🙂 A já jsem si cestou splnila poslední položku na svém „to see in Norway“ listu- viděla jsem losa! (teda popravdě to byla losice a neměla parohy, ale i tak jsem spokojená. 😀 ). Jelikož je Oslo dost na jihu, trochu naivně jsme všichni předpokládali, že tam bude o něco déle světlo. Na hotel (který se nám pro 7 lidí podařilo sehnat za docela přijatelnou cenu úplně v centru, viz: zde) jsme dorazili okolo třetí odpoledne a za několik málo minut už byla tma. No nevadí, prošli jsme si „večerní“ Oslo, podívali se na vánoční trhy (na kterých se prodává výhradně nealko svařák, moc nechápu, jak to teda vyrábí, ale všechny nás na něj přešla chuť), a několik desítek minut jsme hledali teplo jakéhokoliv fast foodu, na který bychom měli peníze. I když jsme s Jirkou v Oslu byli už v srpnu, viděli jsme v podstatě jenom tu industriální část okolo Opery. Takhle ve tmě ale ta historická část vypadala krásně, a kdyby nebyla taková zima (-9C), tak bychom toho asi viděli i víc. 🙂 Ve středu ráno jsme vyrazili na dvě hodiny vzdálený trajekt, který nás z norského přístavu Langesund měl dopravit do dánského městečka Hirtshals. Cesta trvala 5 hodin a všem bylo blbě, protože byly vlny a loď se dost houpala. Okolo sedmé večer jsme dorazili do Dánska a odtamtud už jsme jeli celou noc až do Prahy. S Jirkou jsme se průběžně střídali v řízení, ostatní Erasmáci si hned v Dánsku koupili tu nejlevnější flašku vodky, kterou na benzínce sehnali, takže bylo asi dvě hodiny docela veselo. 😀 V té veselé části jsem zrovna řídila já, takže jsem slyšela snad všechny písničky z českých pohádek, z Rebelů, pak se přešlo na několikrát opakovaný Holubí dům (jelikož dva Slováci co s námi jeli to považovali za český národní skvost) a nakonec to zakončily ukolébavky. 😀 Co se stalo hned potom tu snad ani nebudu rozebírat, ale řekla bych, že je to po flašce vodky a téměř čtyřměsíční abstinenci docela jasné. 😀 Náš příjezd do Prahy se tudíž o něco opozdil. 😀 Do Česka jsme dorazili kolem osmé ráno a všichni jsme dostali docela nepříjemný (kulturní) šok. První město do kterého jsme vjeli bylo totiž Ústí nad Labem. A to po čisťounkém Norsku, kde člověk viděl maximálně oloupaný nátěr na dřevěných domcích, bylo docela nepříjemné překvapení. Člověk úplně zapomene, jak jsou tady některá města špinavá. Když jsme pak na benzínce viděli ukázkovou přehlídku snad všech druhů českých strejců, začali jsme si říkat, jestli jsme neudělali chybu. 😀 Cesta z Prahy do Brna už naštěstí byla (v poměru s ostatními vzdálenostmi) docela krátká záležitost. Domů jsme s Jirkou dorazili okolo druhé odpoledne a šli skoro okamžitě spát. Takže to je konec norského dobrodružství. O tom co bude dál zase někdy příště. 🙂 A.

Příspěvek O cestě domů a kulturním šoku pochází z Ano Anno

Low-cost lifestyle po norsku

Ann — Sun, 13 Dec 2015 13:57:17 +0000

Snažit se žít v Norsku přiměřeně low-cost není zrovna jednoduchý. Každý, kdo se snaží držet stanoveného budgetu, musí prostě zkousnout, že tu všechno bude dražší. Je tu ale pár věcí, které člověku pomůžou alespoň trochu udržet své náklady v určitých mezích. NÁKUPY Asi nejlevnější variantou je zkusit dumpster diving. Jednoduše lovit věci z velkých kontejnerů za obchody. Vyhazuje se tu opravdu ve velkém a když je člověk dost opatrný, nebojí se vlézt hluboko do kontejneru a nechytí ho, může nalézt celkem dobré poklady. S Jirkou jsme to tu zkoušeli jednou, ale v podstatě bez valného úspěchu. Bohužel tu nejsou obchody jako třeba Lidl, kde si člověk dokáže sehnat spoustu věcí za docela rozumné peníze. Alternativou ale může být Europris, kde se dá sehnat spousta věcí za celkem i přijatelné norské ceny. Mezi nejlevnější obchody s potravinami tu patří Bunnpris (tady se ale liší kvalita obchod od obchodu. Ve Voldě jeden Bunnpris je a ten už je opravdu na hranici nějaké opravdu hnusné večerky). Nejčastěji jsme tu jezdili nakupovat do Kiwi, což je taková zlatá střední cesta. Nejlepší je dívat se po věcech označených jako first pris, což jsou věci, které jsou většinou mnohem levnější než tytéž produkty od jiné značky, i když se to samozřejmě odrazí na kvalitě (na druhou stranu jsem tu našla jenom strašně málo věcí- i těch úplně nejlevnějších- ve kterých by byl palmový olej, takže to je zase plus 🙂 ). Další levnější alternativou je Rema 1000, která už je o poznání kvalitnější a taky samozřejmě dražší, pořád ale ještě spadá do obchodů, kde se dá nakoupit docela rozumně (i když samozřejmě musíte počítat s tím, že v jakémkoliv obchodě je tu všechno 3x dražší než v Česku). No a pokud vám přijde, že máte peněz až moc, tak si zajděte do obchodů jako je Coop nebo Eurospar. Primárně z Coopu vylezete o poznání chudší i když si jdete nakoupit jenom pár věcí nutných k přežití. Ještě obecně k obchodům- v neděli je tu všude zavřeno. Jediné co funguje jsou samoobslužné benzínky a občas malá část Kiwi marketu. Dokonce i nemocnice jsou úplně vylidněné (recepce a vše ostatní jsou přes neděle zavřené, přijďte si s tím v pondělí). Přes týden se tu většinou obchoďáky zavírají okolo 18:00-19:00, o víkendu je to ještě dřív. V některém z dřívějších článků už jsem se taky zmínila, že tu zhruba po 6. hodině večerní neseženete alkohol. CESTOVÁNÍ Tady jen v bodech: Pokud se rozhodnete cestovat MHD a jste student, mají docela milou slevu. Pokud máte auto, snažte se vždycky nabrat plné auto, cena se pak rozloží a ve většině případů to vyjde i docela levně (na druhou stranu musíte počítat se zvýšenou cenou pokud musíte část cesty trajektem). Tankovat pouze v neděli večer/v pondělí ráno (nebo ještě ve čtvrtek před polednem)- ceny se tu přes týden hodně mění, ale v tyto dny můžete v přepočtu ušetřit třeba až 7-9Kč na litr, což už se docela vyplatí. 🙂 Pořiďte si Teslu (parkování zdarma, jízda v pruzích pro autobusy, snížené daně, žádné silniční poplatky…). BYDLENÍ Bydlení bohužel moc levnější neuděláte. Někteří spolužáci se ale z kolejí stěhovali do soukromých podnájmů s tím, že je to vyšlo trochu levněji. Na druhou stranu je tu skvělá podpora párů či rodin. S Jirkou jsme bydleli v bytě 1+1 s vlastní kuchyní, koupelnou a velkým obývákem a platili jsme v přepočtu o dost míň, než kdybychom každý měli vlastní pokoj a sdílenou kuchyň na patře. Pro srovnání- v přepočtu jsme měsíčně platili 6800,-/osoba (cca 13 600,- za celý byt). Erasmačky co je vezeme domů měly každá svůj pokoj a platili za něj přes 11 000,- na osobu. Proto pokud s někým jedete (i třeba jenom s kamarádem), je lepší se podívat, jestli by pro vás nebylo výhodnější vzít si celý byt a platit ho napůl. I přes to všechno ale stále platí, že je Norsko jednou z nejdražších zemí na světě. Je proto fajn se na to předem psychicky připravit. A.

Příspěvek Low-cost lifestyle po norsku pochází z Ano Anno

Erasmus – výhody a nevýhody

Ann — Thu, 10 Dec 2015 21:18:17 +0000

Erasmus je super věc. Člověk se podívá do světa, dozví se, jak to v cizí zemi chodí, když v ní není jenom jako turista na dva týdny, a třeba mu i trochu otevře oči. Hodně lidí bere Erasmus jako možnost válet se půl roku někde u moře ve Španělsku nebo na Kypru. S Jirkou jsme se ale rozhodli odjet studovat na Sever. Protože oba studujeme stejný obor, nebyl teoreticky problém vyjet spolu. Vybrali jsme si Norsko a jako záložní země Finsko a Irsko. Jak je asi z minulých článků jasné, vyšla nám oběma první volba. 🙂 No a protože do odjezdu domů zbývá posledních pár dní, rozhodla jsem se sepsat největší klady a zápory studijního pobytu v Norsku. Here goes. Ceny Norsko je bohužel jedna z nejdražších zemí na světě, takže tady těch kladných věcí asi moc nevymyslím. 😀 + Člověk se může těšit, že až přijede domů, bude mu všechno připadat hrozně levné. 😀 Tedy za předpokladu, že mu zůstanou ještě nějaké peníze… Nafta je tu v průměru stejně drahá jako v Česku (třeba po Anglii je to příjemné překvapení). – Je tu prostě strašně draho. Párty Počítám, že tohle je prostě neodmyslitelná část života na kolejích. Asi nikdo by mě neoznačil za zrovna party animal, proto je to občas docela utrpení. 😀 + Člověk se vždycky potká s někým novým. Hodně často se zadarmo najíte (nebo taky přispěje nějakým svým jídlem). Studenti jsou tady dost solidární, proto tu prostě každý uvaří nějaké jídlo a přinese ho sebou. 🙂 Jsou tu pre-party, kde se člověk dostatečně opije, aby pak v klubu nemusel moc utrácet za alkohol (tohle teda není moje zkušenost, ale byla to jedna z prvních věcí, co nám řekli na schůzce ve škole, když jsme sem přijeli 😀 ). – Když se vám během týdne několikrát rozvibruje podlaha (třeba jako dnes) kvůli Norům, co si o patro níž dělají párty ve stylu Pomáda a subwoofer jim duní natolik, že vám z toho drnčí topení, není to nic, z čeho by byl člověk zrovna odvázanej. Alkohol tu teče velmi střídmě (protože je tu prostě moc drahý a nikdo na něj nemá peníze). Jazyk Ještě předtím než jsme sem přijeli, jsem si aktivně stáhla norštinu do Duolingo a začala jsem pilně cvičit. Po pěti měsících umím stále ta samá slovíčka jako v první lekci- Takk (děkuji) a Ha det (ahoj- při loučení). Potom ještě rozpoznám, když se mě prodavačka v obchodě ptá, jestli chci tašku (to zuřivě kývám hlavou) a pak taky jestli chci účtenku (to taky kývám). A to je vlastně jediné místo, kde se s norštinou setkám. Všichni (ale opravdu všichni) tu mluví plynulou angličtinou. Od údržbáře na kolejích, přes řidiče autobusů až po seniory. Česko se má ještě fakt co učit. Místo norštiny jsem se tu ale naučila sprostá francouzská slovíčka. 😀 + Všichni tu mluví anglicky, takže já nemusím umět norsky. – Všichni tu umí anglicky, takže já nemusím umět norsky. A.

Příspěvek Erasmus – výhody a nevýhody pochází z Ano Anno