Finance, priority, motivační citáty

Ann — Sun, 30 Apr 2017 09:06:06 +0000

Nemám ráda cestovatelské motivační citáty. Ne, to vlastně není pravda. Nemám ráda motivační citáty obecně. Cestovatelská motta jsou ale v něčem přece jen specifická a jsou nejbližší tomu, o čem celý tenhle web vlastně je. Řeč nebude dnes jen o nich, ale i o penězích obecně a o tom, jak si takový program, jako je Work & Travel, můžu vůbec dovolit. Znáte to. Takové ty rady typu „Překonej svůj strach! Přestaň říkat, že teď není ten správný čas, nestarej se o peníze a vyjeď hned teď!“ Ale víte co, on někdy opravdu není ten správný čas. A někdy se opravdu nedá jen tak sbalit a říct si, že na půl roku vyrazíte někam pryč. Cestování takhle funguje jen u velmi specifické skupiny lidí, ale pokud jste jako já, musíte si cestu předem naplánovat, doma nic nezanedbat a zkrátka se na odjezd připravit. Samozřejmě se to nedá odkládat do nekonečna a musíte k té cestě učinit opravdové kroky, které vás k ní posunou a nepřešlapovat na jednom místě a říkat si „třeba jednou…,“ ale říkat někomu, kdo se právě neválí na pláži, že marní svou příležitost a že má všechno hodit za hlavu a prostě vyrazit… takové rady mi vždycky byly trochu proti srsti. Možná je to tím, že jsem takový ten over-thinker a ráda mám všechno alespoň zhruba naplánované. A víte co? Vždycky mi tyto rady, citáty a motta přišly zaměřené na dost specifickou skupinu lidí – na (vyšší) střední třídu. Takový mám aspoň pocit ze své sociální bubliny, kde tak nějak každý (a musím se přiznat, že trochu i já) automaticky předpokládá, že do téhle třídy nějakým způsobem patří takřka všichni, a že to, proč člověk nevyjede do světa, je zkrátka a dobře jen proto, že je líný, nebo se bojí. No, já vám nevím. Možná zčásti ano, ale když si představím sebe za minulý půlrok, kdy jsem jela v dost low-cost módu, abych si byla schopná zaplatit letenku, nevím, jestli je lenost a strach ten hlavní důvod. On je totiž rozdíl v tom, že já vím, že je tenhle šetřivý stav přechodnou záležitostí. A že v něm vidím smysl. A navíc, že jsem se do téhle situace dostala čistě z mého vlastního rozhodnutí zaplatit si celý program sama z vlastních peněz. Nikdy jsem ale reálně nebyla v situaci, kdy bych řešila, že bych opravdu neměla co jíst, nebo kde bydlet. Prostě jsem jedna z těch šťastnějších, která tam ten pohodlný finanční polštář v nějaké formě (zatím) má. Ale pro někoho, kdo v tomto mém „přechodném“ stavu vyrůstal třeba celý život, je asi o dost komplikovanější říct si, že si jen tak ušetří 50 000,-, aby mohl odjet na pár měsíců na jiný kontinent. Ty priority jsou (pochopitelně) někde úplně jinde. Dobře, ale předpokládejme, že se tedy nacházíme v té střední vrstvě. Pořád jsem ale student a tak otázka, jak si můžu takový program dovolit, je nasnadě. Šetřím. Hodně. Je to program, pro který jsem se sama dobrovolně rozhodla, a tak mi nepřijde úplně fér prosit rodiče, aby mi ho zafinancovali. Bylo by to jednodušší, ale nic moc by mě to nenaučilo. Třeba to, že jsem si začala vážit každé koruny a slevy, když jde všechno přímo z mé kapsy. A takové výdaje zkrátka bolí mnohem víc, když jde o vaše a ne o cizí peníze. U mě se vyplatila metoda si na určitý finanční obnos zkrátka nesahat, ať se děje cokoliv. Jelikož už pravidelně každé léto přemýšlím na rok dopředu, vždy část vydělaných peněz odložím stranou a počítám s nimi, že mi zafinancují další větší výlet. Na toto byla nejlepší Anglie, po níž nám zbylo dost na to žít půl roku v Norsku a pak si ještě zaplatit cestu do Ameriky. Program Work and Travel na to tak ideální není – počáteční výdaje jsou vysoké a zpátky si taky tolik nepřivezete, takže je zkrátka nejlepší to potom přes rok nakombinovat s nějakou brigádou. Mamka sice vždycky nechápavě kroutí hlavou nad mým (možná někdy až trochu přehnaným) šetřením, ale vím, že když teď několik měsíců vydržím žít low-cost, budu si pak moci dovolit být v Americe třeba o něco déle. Ono to zní jako kýč, ale opravdu je to všechno o prioritách. Samozřejmě musíte mít dost na základní potřeby jako je jídlo, nájem, atp., ale zbytek výdajů, které nepotřebujete nutně vynaložit, zkrátka vždycky dobře zvážit. A teď tedy k letošním výdajům za program Work & Travel (převedeno na koruny při kurzu €1 = 26,84 Kč): Registrační poplatek agentuře: €120 (~3220 Kč) Poplatek za zprostředkování práce: €530 (~14 220 Kč) Doplatek za Jobfair: €25 (~670 Kč) – tady jsme dostali moc příjemnou slevu €75, jelikož jsme v této verzi programu původně ani nechtěli být. 😀 Poplatek za vízum: 160 USD (4160 Kč) – tady je bohužel dost mizerný kurz a přijdete o více než dvě stovky, ale s tím se nedá nic dělat. Poplatek se platí přes stránky ambasády a nedá se zaplatit v dolarech přes americkou kreditku, takže je vám vyměřen v tomhle mizerném kurzu přímo na koruny. SEVIS poplatek: 35 USD (~860 Kč) Letenka: 589 USD (15 145 Kč) – Díky ceně letenek jsem minulý týden hodinu tančila radostný tanec vítězství. Začínala jsem se totiž smiřovat s tím, že pod 20 000,- letenka rozhodně nespadne (a když už, budeme na cestě třeba 30 hodin). Měli jsme totiž dost specifické požadavky – muselo se letět přesně v jeden stanovený den (o víkendu tam i zpět) a to až do Denveru. A světě div se, ono se to podařilo a na cestě budeme jen kolem 15 hodin! Jsem z toho zase tak rozrušená, že si snad ten tanec dám ještě jednou. 😀 Právě cena letenek je ten největší výdaj ze všech, kvůli kterému je můj jídelníček posledních pár měsíců dost jednotvárný. 😀 Celkově: 38 275 Kč Reálně je to ale o něco míň, jelikož se postupem času měnil kurz a tak jsme některé poplatky platili při nižším kurzu, než je ten současný (rozdíl s našimi tabulkami je nějakých 737 Kč). Takže tak. Není to málo, ale když si pro srovnání najdete článek na toto téma z minulého roku, není to opravdu ani moc. S přihlédnutím také k tomu, že jsme minule letěli do Wisconsinu, který je hodně na východě a nyní jsme v Coloradu, které je přece jen o něco západněji, tudíž i letenky vyjdou dráž. Největší rozdíl je kromě letenek také v poplatku agentuře. Jak už jsem se zmiňovala v minulém článku, vyjíždíme letos s jinou agenturou než posledně a (nejen) z těch čísel asi vidíte proč… 🙂 Na mém příkladu to není tak zářně vidět, ale u Jirky už je ten rozdíl opravdu zřetelný. O financích mimo jiné napsal dost vyčerpávající článek, kde jde v této věci mnohem víc do hloubky (link zde). 🙂 Lidem, kteří se na takovýto program nechystají, to musí připadat jako suchý výčet čísel, ale myslím, že pro někoho, kdo o podobném programu přemýšlí, by to mohlo být užitečné. Už jen kvůli tomu, že si reálně uvědomí, kolik že to všechno vlastně stojí. To je pro dnešek vše. Tak ahoj zase někdy příště. 🙂 A.

Příspěvek Finance, priority, motivační citáty pochází z Ano Anno

Kolik stojí život v Norsku

Ann — Sun, 03 Apr 2016 16:31:39 +0000

Napadlo mě, že jsem ještě komplexně nesepsala kolik vůbec život v Norsku průměrně stojí, což mi přijde dost důležitý, jelikož to (bohužel) není zrovna málo a i když jsem věděla, že celý pobyt bude asi docela drahá záležitost, asi bych se na to dokázala líp psychicky připravit, kdybych si nějaký článek na toto téma přečetla. Proto tedy pár „rad“ na začátek: Uvědomit si, že Norsko patří mezi nejdražší země na světě. Udělat si alespoň přibližný budget list, kde byste si před odjezdem vložili takové ty vyšší částky (např. bydlení) a orientačně cenu za jídlo, výlety atd. Připravit se na to, že cena se v Norsku přepočítává mnohem snáz než třeba když je měna v eurech nebo librách. Jelikož se 1 NOK (norská koruna) = 3 Kč (přibližně), všechno si jednoduše vynásobíte třemi a hned vidíte, kolik za věci ve skutečnosti platíte. Ale hlavně: nenechat si financemi pokazit celý výlet. Zhruba po měsíci vám stejně nezbude nic jiného, než prostě každou cestu do obchodu skousnout a nad cenou zas až tak nepřemýšlet. Norsko za to totiž vážně stojí a proto nenechte peníze aby vám ten zážitek pokazily. 🙂 Teď tedy čistě prakticky a v číslech. Bydlení S Jirkou jsme měli tu výhodu, že jsme bydleli v bytě 1+1, který měl koupelnu i kuchyni a cenově nás vyšel na cca 7 000 Kč/os/měsíc. Pokud ale člověk bydlel sám na pokoji a měl sdílenou koupelnu a kuchyni na patře, platil za to (dost nelogicky) skoro dvakrát víc, tuším že okolo 11-12 000 Kč. Jídlo Za jídlo (hodně basic potraviny, na kterých se dalo dlouho vydržet) jsme měsíčně utratili okolo 6 000-7 000 Kč každý. S tím, že jsme neutráceli za jídlo v restauracích a všechno si vařili doma. Občas jsme si ve škole zašli do menzy, párkrát na výletě na waffle se smetanou a marmeládou a nebo na trajektu na párek s bramborovou kaší (tu měli fakt všude 😀 ). Určitě to ale nebylo tak, že bychom tam trpěli hlady, myslím, že nejvíc jsme ušetřili právě na tom, že jsme si všechno připravovali doma a na výlety jsem předem vždycky udělala třeba rizoto do krabičky, nabrala nějaký ovoce a tyčinky a bylo to v pohodě. 🙂 Nafta + výlety Jelikož jsme jeli do Norska autem, musím připočítat taky cenu nafty, která ale naštěstí v Norsku je v podstatě stejně drahá (levná) jako v Česku a cena se většinou rozložila na celé auto, takže se nafta platila hromadně. Pokud do Norska cestujete autem, je fajn počítat taky s cenou trajektů. Cenově tedy výlety (v průměru 5 a více hodin jízdy a třeba i se zastávkou na jídlo atd.) vyšly vždy okolo 1 000 – 1500 Kč na osobu na měsíc, což mi přijde dost v pohodě. (Zase je ale potřeba počítat s tím, že VW Multivan se kterým jsme do Norska jeli je sedmimístný, proto ta cena vždycky hodně spadla). To sum up… Takže ve zkratce: Ubytování: 7 000 Kč Jídlo: 6500 Kč Výlety: 1500 Kč Celkové náklady na osobu na měsíc: 15 000 Kč Jsou to samozřejmě orientační náklady a měsíc od měsíce se můžou docela lišit, ale třeba to někomu z vás pomůže udělat si aspoň trochu představu o tom, kolik ten život v Norsku zhruba tak stojí. 🙂 Nejvíc jsme v Norsku utratili po příjezdu v srpnu díky tomu, že se musela zaplatit i vratná kauce na byt. To byl ale jediný měsíc kdy jsme přesáhli 17 000 Kč na měsíc, zbylé měsíce se naše výdaje pohybovaly okolo 14-15 000 Kč na osobu. Ještě teda musím doplnit, že jsme oba dostali od školy stipendium, které bylo 500 EUR/měsíc, v přepočtu nám tedy na účtu v srpnu přistálo zhruba 54 000 Kč, což určitě tu finanční zátěž trochu zlehčilo a minimálně nám to pomohlo pokrýt náklady na bydlení. Pro chudé studenty je to tedy docela pálka, ale dá se to 100% zvládnout. Norsko je hlavně naprosto neskutečná země s nádhernou přírodou a architekturou a pokud byste se rozhodli vyjet do Norska jen tak na výlet, tak se vám cena může krásně srazit třeba díky tomu, že budete spát ve stanu nebo v autě mimo kempy (v Norsku je legální stanovat více méně kde chcete, více si o tom můžete přečíst v mém starším článku zde). Cena se dá ale určitě srazit i v jiných oblastech a záleží tedy čistě na vás jak jste flexibilní a kolik komfortu jste ochotní obětovat, aby vám výlet vyšel co nejvíc low-cost. 🙂 A.

Příspěvek Kolik stojí život v Norsku pochází z Ano Anno

finance Archivy - Ano Anno

Finance, priority, motivační citáty

Kolik stojí život v Norsku