Erasmus 2015 Archivy - Ano Anno

Kolik stojí život v Norsku

Ann — Sun, 03 Apr 2016 16:31:39 +0000

Napadlo mě, že jsem ještě komplexně nesepsala kolik vůbec život v Norsku průměrně stojí, což mi přijde dost důležitý, jelikož to (bohužel) není zrovna málo a i když jsem věděla, že celý pobyt bude asi docela drahá záležitost, asi bych se na to dokázala líp psychicky připravit, kdybych si nějaký článek na toto téma přečetla. Proto tedy pár „rad“ na začátek: Uvědomit si, že Norsko patří mezi nejdražší země na světě. Udělat si alespoň přibližný budget list, kde byste si před odjezdem vložili takové ty vyšší částky (např. bydlení) a orientačně cenu za jídlo, výlety atd. Připravit se na to, že cena se v Norsku přepočítává mnohem snáz než třeba když je měna v eurech nebo librách. Jelikož se 1 NOK (norská koruna) = 3 Kč (přibližně), všechno si jednoduše vynásobíte třemi a hned vidíte, kolik za věci ve skutečnosti platíte. Ale hlavně: nenechat si financemi pokazit celý výlet. Zhruba po měsíci vám stejně nezbude nic jiného, než prostě každou cestu do obchodu skousnout a nad cenou zas až tak nepřemýšlet. Norsko za to totiž vážně stojí a proto nenechte peníze aby vám ten zážitek pokazily. 🙂 Teď tedy čistě prakticky a v číslech. Bydlení S Jirkou jsme měli tu výhodu, že jsme bydleli v bytě 1+1, který měl koupelnu i kuchyni a cenově nás vyšel na cca 7 000 Kč/os/měsíc. Pokud ale člověk bydlel sám na pokoji a měl sdílenou koupelnu a kuchyni na patře, platil za to (dost nelogicky) skoro dvakrát víc, tuším že okolo 11-12 000 Kč. Jídlo Za jídlo (hodně basic potraviny, na kterých se dalo dlouho vydržet) jsme měsíčně utratili okolo 6 000-7 000 Kč každý. S tím, že jsme neutráceli za jídlo v restauracích a všechno si vařili doma. Občas jsme si ve škole zašli do menzy, párkrát na výletě na waffle se smetanou a marmeládou a nebo na trajektu na párek s bramborovou kaší (tu měli fakt všude 😀 ). Určitě to ale nebylo tak, že bychom tam trpěli hlady, myslím, že nejvíc jsme ušetřili právě na tom, že jsme si všechno připravovali doma a na výlety jsem předem vždycky udělala třeba rizoto do krabičky, nabrala nějaký ovoce a tyčinky a bylo to v pohodě. 🙂 Nafta + výlety Jelikož jsme jeli do Norska autem, musím připočítat taky cenu nafty, která ale naštěstí v Norsku je v podstatě stejně drahá (levná) jako v Česku a cena se většinou rozložila na celé auto, takže se nafta platila hromadně. Pokud do Norska cestujete autem, je fajn počítat taky s cenou trajektů. Cenově tedy výlety (v průměru 5 a více hodin jízdy a třeba i se zastávkou na jídlo atd.) vyšly vždy okolo 1 000 – 1500 Kč na osobu na měsíc, což mi přijde dost v pohodě. (Zase je ale potřeba počítat s tím, že VW Multivan se kterým jsme do Norska jeli je sedmimístný, proto ta cena vždycky hodně spadla). To sum up… Takže ve zkratce: Ubytování: 7 000 Kč Jídlo: 6500 Kč Výlety: 1500 Kč Celkové náklady na osobu na měsíc: 15 000 Kč Jsou to samozřejmě orientační náklady a měsíc od měsíce se můžou docela lišit, ale třeba to někomu z vás pomůže udělat si aspoň trochu představu o tom, kolik ten život v Norsku zhruba tak stojí. 🙂 Nejvíc jsme v Norsku utratili po příjezdu v srpnu díky tomu, že se musela zaplatit i vratná kauce na byt. To byl ale jediný měsíc kdy jsme přesáhli 17 000 Kč na měsíc, zbylé měsíce se naše výdaje pohybovaly okolo 14-15 000 Kč na osobu. Ještě teda musím doplnit, že jsme oba dostali od školy stipendium, které bylo 500 EUR/měsíc, v přepočtu nám tedy na účtu v srpnu přistálo zhruba 54 000 Kč, což určitě tu finanční zátěž trochu zlehčilo a minimálně nám to pomohlo pokrýt náklady na bydlení. Pro chudé studenty je to tedy docela pálka, ale dá se to 100% zvládnout. Norsko je hlavně naprosto neskutečná země s nádhernou přírodou a architekturou a pokud byste se rozhodli vyjet do Norska jen tak na výlet, tak se vám cena může krásně srazit třeba díky tomu, že budete spát ve stanu nebo v autě mimo kempy (v Norsku je legální stanovat více méně kde chcete, více si o tom můžete přečíst v mém starším článku zde). Cena se dá ale určitě srazit i v jiných oblastech a záleží tedy čistě na vás jak jste flexibilní a kolik komfortu jste ochotní obětovat, aby vám výlet vyšel co nejvíc low-cost. 🙂 A.

Příspěvek Kolik stojí život v Norsku pochází z Ano Anno

Co mi Norsko dalo a vzalo

Ann — Wed, 30 Dec 2015 16:11:21 +0000

Budou to dva týdny od příjezdu zpátky domů. První silné pocity už zase opadly a všechno je tak nějak při starém. Až včera mě kamarádka upozornila na to, že některé věci dělám jinak. Tak nějak nečesky. Čeština Aniž bych si to uvědomila, byla jsem v podstatě 7 měsíců jen v minimálním styku s češtinou. Knížky jsem četla výhradně anglicky a jediný člověk, s kterým jsem mluvila česky, byl Jirka (a to ještě jenom tak napůl, protože oba spontánně přeskakujeme do Aj docela běžně). Po příjezdu domů jsem si zděšeně uvědomila, že coby zatvrzelý grammar nazi si už nejsem v některých případech 100% jistá správným použitím čárek. Na druhou stranu mě ale začalo hrozně bavit česky mluvit. Třeba v obchodech si to vyloženě užívám a hádám, že mluvím trochu jako moje formální e-maily (zdlouhavě se s prodavačkami zdravím a loučím a tak). 😀 Až včera jsem se trochu zarazila, když se na mě kamarádka ve večerce divně podívala, když jsem prodavačce srdečně přála, aby se měla hezky. Asi se to tu normálně moc neříká, nebo co. Jídlo Jím. Hodně. Zjistila jsem, že jsem se svou norskou „dietou“ (aka neměli jsme peníze na jídlo 😀 ) zhubla bez jakéhokoliv snažení 3 kg. Navíc jsem celých 7 měsíců (v Anglii je taky draho) jedla z masa pouze to kuřecí ( = nejlevnější). Takže jsem logicky po příjezdu domů vyžadovala nejdříve tatarák a bifteky. 😀 Člověk to jídlo najednou začne mnohem víc oceňovat (taky když mu to uvaří někdo jiný). 🙂 Nadhled Když je člověk takhle dlouho pryč, tak mu to dá strašně moc, i kdyby nechtěl. Ráda bych řekla, že mě to učinilo více klidnou, že jsem konečně přestala být tak trochu paranoidní (když se třeba den před několikadenním výletem autem stresuju, kde proboha budeme chodit na záchod 😀 ). Jelikož se ale objevily další cesty, zjistila jsem, že jsem paranoidní a nevysvětlitelně vystrašená stále. (Za což se hlavně Jirkovi opravdu omlouvám). Ale takhle doma, kde to všechno znám, si přijdu, že mě to cestování opravdu něco naučilo. Minimálně si člověk vyzkouší, že zvládne být tak dlouho pryč a dokáže se o sebe víceméně postarat. Už teď mi ale Norsko začíná chybět. Spíš se mi zase tak úplně nechce zpátky do reality, když člověk teď 7 měsíců strávil mimo. Stejně mi je ale jasné, že bych si to cestování zdaleka tak neužila nebýt Jirky. Happiness only real when shared. 🙂 A.

Příspěvek Co mi Norsko dalo a vzalo pochází z Ano Anno

O cestě domů a kulturním šoku

Ann — Sun, 20 Dec 2015 14:13:10 +0000

V úterý v 6:30 ráno jsme naposledy zamávali Voldě a vyrazili na pomalou a dlouhou cestu domů. Noc předtím jsme strávili u jedné moc milé Češky, která ve Voldě žije už pěkných pár let (a nesnáší Norsko), která se o nás moc hezky postarala. První zastávka byla Oslo, do kterého jsme zhruba po 9 hodinách jízdy dorazili. Naše obavy ohledně norské zimy a počasí se naštěstí nevyplnily, silnice byly průjezdné a ani jsme nemuseli nasazovat řetězy. 🙂 A já jsem si cestou splnila poslední položku na svém „to see in Norway“ listu- viděla jsem losa! (teda popravdě to byla losice a neměla parohy, ale i tak jsem spokojená. 😀 ). Jelikož je Oslo dost na jihu, trochu naivně jsme všichni předpokládali, že tam bude o něco déle světlo. Na hotel (který se nám pro 7 lidí podařilo sehnat za docela přijatelnou cenu úplně v centru, viz: zde) jsme dorazili okolo třetí odpoledne a za několik málo minut už byla tma. No nevadí, prošli jsme si „večerní“ Oslo, podívali se na vánoční trhy (na kterých se prodává výhradně nealko svařák, moc nechápu, jak to teda vyrábí, ale všechny nás na něj přešla chuť), a několik desítek minut jsme hledali teplo jakéhokoliv fast foodu, na který bychom měli peníze. I když jsme s Jirkou v Oslu byli už v srpnu, viděli jsme v podstatě jenom tu industriální část okolo Opery. Takhle ve tmě ale ta historická část vypadala krásně, a kdyby nebyla taková zima (-9C), tak bychom toho asi viděli i víc. 🙂 Ve středu ráno jsme vyrazili na dvě hodiny vzdálený trajekt, který nás z norského přístavu Langesund měl dopravit do dánského městečka Hirtshals. Cesta trvala 5 hodin a všem bylo blbě, protože byly vlny a loď se dost houpala. Okolo sedmé večer jsme dorazili do Dánska a odtamtud už jsme jeli celou noc až do Prahy. S Jirkou jsme se průběžně střídali v řízení, ostatní Erasmáci si hned v Dánsku koupili tu nejlevnější flašku vodky, kterou na benzínce sehnali, takže bylo asi dvě hodiny docela veselo. 😀 V té veselé části jsem zrovna řídila já, takže jsem slyšela snad všechny písničky z českých pohádek, z Rebelů, pak se přešlo na několikrát opakovaný Holubí dům (jelikož dva Slováci co s námi jeli to považovali za český národní skvost) a nakonec to zakončily ukolébavky. 😀 Co se stalo hned potom tu snad ani nebudu rozebírat, ale řekla bych, že je to po flašce vodky a téměř čtyřměsíční abstinenci docela jasné. 😀 Náš příjezd do Prahy se tudíž o něco opozdil. 😀 Do Česka jsme dorazili kolem osmé ráno a všichni jsme dostali docela nepříjemný (kulturní) šok. První město do kterého jsme vjeli bylo totiž Ústí nad Labem. A to po čisťounkém Norsku, kde člověk viděl maximálně oloupaný nátěr na dřevěných domcích, bylo docela nepříjemné překvapení. Člověk úplně zapomene, jak jsou tady některá města špinavá. Když jsme pak na benzínce viděli ukázkovou přehlídku snad všech druhů českých strejců, začali jsme si říkat, jestli jsme neudělali chybu. 😀 Cesta z Prahy do Brna už naštěstí byla (v poměru s ostatními vzdálenostmi) docela krátká záležitost. Domů jsme s Jirkou dorazili okolo druhé odpoledne a šli skoro okamžitě spát. Takže to je konec norského dobrodružství. O tom co bude dál zase někdy příště. 🙂 A.

Příspěvek O cestě domů a kulturním šoku pochází z Ano Anno

Low-cost lifestyle po norsku

Ann — Sun, 13 Dec 2015 13:57:17 +0000

Snažit se žít v Norsku přiměřeně low-cost není zrovna jednoduchý. Každý, kdo se snaží držet stanoveného budgetu, musí prostě zkousnout, že tu všechno bude dražší. Je tu ale pár věcí, které člověku pomůžou alespoň trochu udržet své náklady v určitých mezích. NÁKUPY Asi nejlevnější variantou je zkusit dumpster diving. Jednoduše lovit věci z velkých kontejnerů za obchody. Vyhazuje se tu opravdu ve velkém a když je člověk dost opatrný, nebojí se vlézt hluboko do kontejneru a nechytí ho, může nalézt celkem dobré poklady. S Jirkou jsme to tu zkoušeli jednou, ale v podstatě bez valného úspěchu. Bohužel tu nejsou obchody jako třeba Lidl, kde si člověk dokáže sehnat spoustu věcí za docela rozumné peníze. Alternativou ale může být Europris, kde se dá sehnat spousta věcí za celkem i přijatelné norské ceny. Mezi nejlevnější obchody s potravinami tu patří Bunnpris (tady se ale liší kvalita obchod od obchodu. Ve Voldě jeden Bunnpris je a ten už je opravdu na hranici nějaké opravdu hnusné večerky). Nejčastěji jsme tu jezdili nakupovat do Kiwi, což je taková zlatá střední cesta. Nejlepší je dívat se po věcech označených jako first pris, což jsou věci, které jsou většinou mnohem levnější než tytéž produkty od jiné značky, i když se to samozřejmě odrazí na kvalitě (na druhou stranu jsem tu našla jenom strašně málo věcí- i těch úplně nejlevnějších- ve kterých by byl palmový olej, takže to je zase plus 🙂 ). Další levnější alternativou je Rema 1000, která už je o poznání kvalitnější a taky samozřejmě dražší, pořád ale ještě spadá do obchodů, kde se dá nakoupit docela rozumně (i když samozřejmě musíte počítat s tím, že v jakémkoliv obchodě je tu všechno 3x dražší než v Česku). No a pokud vám přijde, že máte peněz až moc, tak si zajděte do obchodů jako je Coop nebo Eurospar. Primárně z Coopu vylezete o poznání chudší i když si jdete nakoupit jenom pár věcí nutných k přežití. Ještě obecně k obchodům- v neděli je tu všude zavřeno. Jediné co funguje jsou samoobslužné benzínky a občas malá část Kiwi marketu. Dokonce i nemocnice jsou úplně vylidněné (recepce a vše ostatní jsou přes neděle zavřené, přijďte si s tím v pondělí). Přes týden se tu většinou obchoďáky zavírají okolo 18:00-19:00, o víkendu je to ještě dřív. V některém z dřívějších článků už jsem se taky zmínila, že tu zhruba po 6. hodině večerní neseženete alkohol. CESTOVÁNÍ Tady jen v bodech: Pokud se rozhodnete cestovat MHD a jste student, mají docela milou slevu. Pokud máte auto, snažte se vždycky nabrat plné auto, cena se pak rozloží a ve většině případů to vyjde i docela levně (na druhou stranu musíte počítat se zvýšenou cenou pokud musíte část cesty trajektem). Tankovat pouze v neděli večer/v pondělí ráno (nebo ještě ve čtvrtek před polednem)- ceny se tu přes týden hodně mění, ale v tyto dny můžete v přepočtu ušetřit třeba až 7-9Kč na litr, což už se docela vyplatí. 🙂 Pořiďte si Teslu (parkování zdarma, jízda v pruzích pro autobusy, snížené daně, žádné silniční poplatky…). BYDLENÍ Bydlení bohužel moc levnější neuděláte. Někteří spolužáci se ale z kolejí stěhovali do soukromých podnájmů s tím, že je to vyšlo trochu levněji. Na druhou stranu je tu skvělá podpora párů či rodin. S Jirkou jsme bydleli v bytě 1+1 s vlastní kuchyní, koupelnou a velkým obývákem a platili jsme v přepočtu o dost míň, než kdybychom každý měli vlastní pokoj a sdílenou kuchyň na patře. Pro srovnání- v přepočtu jsme měsíčně platili 6800,-/osoba (cca 13 600,- za celý byt). Erasmačky co je vezeme domů měly každá svůj pokoj a platili za něj přes 11 000,- na osobu. Proto pokud s někým jedete (i třeba jenom s kamarádem), je lepší se podívat, jestli by pro vás nebylo výhodnější vzít si celý byt a platit ho napůl. I přes to všechno ale stále platí, že je Norsko jednou z nejdražších zemí na světě. Je proto fajn se na to předem psychicky připravit. A.

Příspěvek Low-cost lifestyle po norsku pochází z Ano Anno

Erasmus – výhody a nevýhody

Ann — Thu, 10 Dec 2015 21:18:17 +0000

Erasmus je super věc. Člověk se podívá do světa, dozví se, jak to v cizí zemi chodí, když v ní není jenom jako turista na dva týdny, a třeba mu i trochu otevře oči. Hodně lidí bere Erasmus jako možnost válet se půl roku někde u moře ve Španělsku nebo na Kypru. S Jirkou jsme se ale rozhodli odjet studovat na Sever. Protože oba studujeme stejný obor, nebyl teoreticky problém vyjet spolu. Vybrali jsme si Norsko a jako záložní země Finsko a Irsko. Jak je asi z minulých článků jasné, vyšla nám oběma první volba. 🙂 No a protože do odjezdu domů zbývá posledních pár dní, rozhodla jsem se sepsat největší klady a zápory studijního pobytu v Norsku. Here goes. Ceny Norsko je bohužel jedna z nejdražších zemí na světě, takže tady těch kladných věcí asi moc nevymyslím. 😀 + Člověk se může těšit, že až přijede domů, bude mu všechno připadat hrozně levné. 😀 Tedy za předpokladu, že mu zůstanou ještě nějaké peníze… Nafta je tu v průměru stejně drahá jako v Česku (třeba po Anglii je to příjemné překvapení). – Je tu prostě strašně draho. Párty Počítám, že tohle je prostě neodmyslitelná část života na kolejích. Asi nikdo by mě neoznačil za zrovna party animal, proto je to občas docela utrpení. 😀 + Člověk se vždycky potká s někým novým. Hodně často se zadarmo najíte (nebo taky přispěje nějakým svým jídlem). Studenti jsou tady dost solidární, proto tu prostě každý uvaří nějaké jídlo a přinese ho sebou. 🙂 Jsou tu pre-party, kde se člověk dostatečně opije, aby pak v klubu nemusel moc utrácet za alkohol (tohle teda není moje zkušenost, ale byla to jedna z prvních věcí, co nám řekli na schůzce ve škole, když jsme sem přijeli 😀 ). – Když se vám během týdne několikrát rozvibruje podlaha (třeba jako dnes) kvůli Norům, co si o patro níž dělají párty ve stylu Pomáda a subwoofer jim duní natolik, že vám z toho drnčí topení, není to nic, z čeho by byl člověk zrovna odvázanej. Alkohol tu teče velmi střídmě (protože je tu prostě moc drahý a nikdo na něj nemá peníze). Jazyk Ještě předtím než jsme sem přijeli, jsem si aktivně stáhla norštinu do Duolingo a začala jsem pilně cvičit. Po pěti měsících umím stále ta samá slovíčka jako v první lekci- Takk (děkuji) a Ha det (ahoj- při loučení). Potom ještě rozpoznám, když se mě prodavačka v obchodě ptá, jestli chci tašku (to zuřivě kývám hlavou) a pak taky jestli chci účtenku (to taky kývám). A to je vlastně jediné místo, kde se s norštinou setkám. Všichni (ale opravdu všichni) tu mluví plynulou angličtinou. Od údržbáře na kolejích, přes řidiče autobusů až po seniory. Česko se má ještě fakt co učit. Místo norštiny jsem se tu ale naučila sprostá francouzská slovíčka. 😀 + Všichni tu mluví anglicky, takže já nemusím umět norsky. – Všichni tu umí anglicky, takže já nemusím umět norsky. A.

Příspěvek Erasmus – výhody a nevýhody pochází z Ano Anno

Jak se stanuje v Norsku

Ann — Wed, 09 Dec 2015 19:51:01 +0000

I když nijak často nestanuju, musím ocenit zákony, které ohledně stanování v Norsku platí. Na rozdíl od jiných zemí tu totiž můžete stanovat prakticky kdekoliv. Jedinou podmínku je být alespoň 150 m od domů, horských kabin a polí. Což tady opravdu není problém. (Více informací zde) Bylo nám líto alespoň jednou si nevyzkoušet pořádný norský wild camping, proto jsme si s Jirkou objednali z Česka stan pro dva a vyrazili kempovat. Aktivně jsme si šli koupit malý plynový vařič do krosny, v obchodě jsme si ho ale bohužel spletli s hromadou kempingového nádobí, takže jsme byli bez teplého čaje. 😀 Stanovat jsme tu byli dvakrát, stan ke spaní jsme propůjčili jednou. Poprvé jsme ho šli vyzkoušet v září k jezeru Vardehornet, který leží necelých 5 km nad Voldou, a probudili jsme se do jednoho z nejhezčích východů slunce. Podruhé jsme se stanem jeli v říjnu na Trolltungu, ve stanu jsme ale protentokrát nespali my, ale naši spolucestující a já s Jirkou jsme se vyspali v Multivanu. Z fotky to sice není poznat, ale všem byla v noci příšerná zima. Napotřetí jsme stan vzali na poslední velký výlet v listopadu k Atlantic Ocean Road a na Trollstigen. Náš stan za pár stovek se v bouřce opravdu osvědčil a já jsem sice kvůli hluku neusnula do 4 do rána, kupodivu ale stan zůstal vodotěsný a tak jsme minimálně zůstali v suchu. Kromě prvního stanování jsme vždycky měli stan postavený na nějakém random odpočívadle u silnice. I tak jsme ale většinou po probuzení zjistili, že je tam třeba super výhled na moře, což se v té tmě večer předtím nedalo moc rozeznat. 🙂 Pokud ale někomu nevyhovuje kempování takhle „na divoko“, kempů je v Norsku opravdu spousta a většinou jsou opravdu kvalitně vybavené (díky mé blbosti jsem za tuto vědomost platila pokutu 😀 ), takže je tu opravdu na výběr. 🙂 Fotky: Jirka Pavlík (www.usa.jpavlik.cz) A.

Příspěvek Jak se stanuje v Norsku pochází z Ano Anno

Kannesteinen Rock a poslední týden v Norsku

Ann — Wed, 09 Dec 2015 16:13:10 +0000

Příští úterý odjíždíme z Norska domů. Je to dost zvláštní a hádám, že mi Norsko začne chybět hned jak přijedeme na trajekt. S Jirkou jsme se proto rozhodli využít jediného dne kdy mělo být ještě hezky a vyjet si na menší výlet k pobřeží Atlantského Oceánu. Velké výlety už se moc realizovat nedají, jelikož je tu světlo průměrně 5 hodin denně a poté tu je neprostupná tma. I přes den má ale člověk pocit, že tu slunce neustále zapadá, protože nikdy pořádně nevyleze nad obzor. Měli jsme proto v plánu navštívit slavný Kannesteinen Rock, který najdete skoro v každé příručce o Norsku a je asi dvě hodiny od Voldy. Nejlepší asi bylo, že bylo všude pusto prázdno. Kromě nás tam nebyl vůbec nikdo. V Norsku se vážně pozná, když člověk někam přijede mimo sezónu. 🙂 Nicméně Kannesteinen Rock tam na nás čekal, a i když byl menší než jsme čekali (podle tamní cedule jsme nebyli jediní), byl pořád docela impozantní. Bylo nám líto jet hned zase domů, když jsme jeli dvě hodiny k moři jenom kvůli kusu kamene, takže jsme ještě dojeli na druhý konec zátoky, kde se na skále tyčil prastarý maják. Podle stezky co k němu vedla bylo jasné, že tam už dost dlouho nikdo nešel (i když tam bylo parkoviště pro turistické autobusy). Výhled z majáku byl fajn, až na to, že trochu připomínal výhled z šikmé věže v Pise, jak se maják stářím naklonil nad útesy. 😀 Na poslední výlet to ale bylo fajn. 🙂 Dneska bylo překvapivě taky docela hezky, takže jsme šli s Jirkou nad Voldu k jezeru Vardehornet. Byli jsme tam před pár měsíci stanovat, teď ale bylo všechno pod sněhem a nahoře hustě sněžilo. Zítra zkusíme naložit auto a snad se nějak všichni poskládáme. V nejhorším případě je ještě čas poslat nějaké věci domů poštou. A příští úterý vyrážíme domů. A.

Příspěvek Kannesteinen Rock a poslední týden v Norsku pochází z Ano Anno

Autem do Norska

Ann — Mon, 07 Dec 2015 15:51:39 +0000

Jelikož jsme s Jirkou letos v létě pracovali opět v Anglii, museli jsme se rozhodnout, jak se v polovině srpna vlastně do Norska dostaneme. První návrh byl, že bychom odletěli přímo z Anglie, to by ale vyšlo neskutečně draho a ani bychom sebou neměli žádné zimní věci. Potom byla možnost letět z Česka, ale pořád nám přišlo líto dávat 7000,- za letenku. Proto jsme se rozhodli, že do Norska pojedeme autem a vezmeme opět na výlet Multivan. Ve finále nás totiž cesta každého vyšla na zhruba 900,-. Byl ale trochu logistický problém dopravit se z Anglie domů a poté do Norska. Na celý přesun jsme totiž měli jenom pár dní. Letenku z Anglie jsme nakonec objednali na 13.8. do Brna s tím, že 14.8. ráno vyrazíme směrem Norsko. Měli s námi jet ještě 3 cizí kluci z jízdomatu, 2 jsme vyzvedávali v Brně, jednoho v Praze. Museli jsme stihnout trajekt z dánského přístavu Hirthals, který odjížděl dalšího dne v 9 ráno. Cestou jsme vyzvedávali ještě jeden kufr v Hamburku a celkově se cesta protáhla natolik, že jsme nakonec do přístavu dorazili až v 6 ráno úplně mrtví. S Jirkou jsme se střídali celou noc v řízení, takže jsme pak akorát někde zaparkovali a ještě před check-inem na chvíli usnuli. Příjezdem do Norska se nám podařilo projet 5 zemí za 2 dny (Anglie, Česko, Německo, Dánsko, Norsko). Kluky jsme vysazovali v Oslu a sami jsme si trochu prošli centrum, ale celkově na mě Oslo moc nezapůsobilo. Pokud člověk jede do Norska autem, musí si dávat pozor na placené zóny, které jsou po Norsku skoro všude (nejlépe omrknout tuto stránku). Od Osla to do Voldy trvá ještě 8 hodin čisté jízdy a velká část cesty vede přes hory (proto se už několik měsíců děsíme, jak vlastně dojedeme domů, silnice se tu můžou kvůli počasí zavřít z hodiny na hodinu). Auto je tady nepopiratelně nejlepší dopravní prostředek. Za těch několik měsíců jsme tu byli na hodně výletech, a jelikož se do Multivanu vleze dohromady 7 lidí, cena vždycky hodně spadla 🙂 Nejdražší ovšem byly trajekty. Jelikož jsme zrovna v části Norska, kde se bez trajektu člověk nedostane téměř nikam, musí zkousnout norské ceny. Na druhou stranu jsme z trajektu jednou viděli delfíny. 🙂 Jelikož vzdálenosti mezi městy a vesnicemi jsou tu opravdu velké a MHD je drahé, skoro nikdy se nám nestalo, že bychom na naplánované výlety nenaplnili auto do posledního místa. Díky Multivanu jsme si zajeli do Bergenu (krásného přístavního města 5 hodin jízdy od Voldy), na Trolltungu (asi nejznámější turistická atrakce Norska, na kterou ale vede 12 h hike), projeli jsme si Atlantic Ocean Road a Trollstigen a západní Norsko jsme projezdili křížem krážem. 🙂 Samozřejmě s autem musíte počítat taky s jinými druhy problémů. Například když se vám ztratí SPZ v řece (naštěstí jsme ji našli), když vám dojde benzín 20 minut před cílem (to už se nám párkrát předtím stalo, takže jsme měli rezervu a brali to celkem v klidu, ale hádám, že pro ostatní to musel být asi trochu šok 😀 ), když si přibouchnete prsty do dveří tak, že s tím jedete do nemocnice, nebo když vám snaživý brigádník nalije kapalinu do ostřikovačů zdarma a vy jste mu zapomněli říct, že tam máte díru, takže po vás akorát na parkovišti zbude louže a tak. 🙂 Na cestu zpátky máme opět plné auto Erasmáků z Česka a ze Slovenska, tak snad se domů nějak dostaneme…:) A.

Příspěvek Autem do Norska pochází z Ano Anno

Škola a zkouškové v Norsku

Ann — Sun, 06 Dec 2015 12:41:59 +0000

Už jsem lehce naťukla rozdílnost mezi českým a norským vysokoškolským systémem. Pro studenty, kteří uvažují nad studiem v Norsku, nebo prostě pro každého koho by zajímalo, jak se tady vlastně studuje, tedy několik informací: 1) Kredity Narozdíl od předmětů na českých VŠ, kde můžete doufat v maximálně 4 kredity/předmět, Norsko má v tomto nepopiratelně navrch. Za předmět se tu uděluje v průměru 10-15 kreditů (samozřejmě záleží na oboru). Stejně jako v Česku je potřeba dosáhnout min. 30 kreditů/semetr, takže v tomhle případě vám teoreticky stačí 2 předměty, abyste měli splněno. 2) Docházka Tohle je hodně individuální, na mé české VŠ (UTB) máme povinné všechny semináře a můžeme mít max. 2-3 absence. V Norsku se povinnost chodit do hodin dost liší, já jsem měla tři předměty a dva z nich měly nepovinnou účast. 3) Školní rok Narozdíl od českých škol, kde školní rok začíná většinou v polovině září (nebo i později), v Norsku se začíná o celý měsíc dříve- letos se například oficiálně začínalo už 18. srpna a my v ten samý den měli i předměty. Na druhou stranu se tu ovšem většinou končí kolem poloviny listopadu, nebo začátkem prosince. 4) Zkouškové Tohle taky hodně záleží na předmětu, my jsme ale ze tří předmětů dělali jen jednu zkoušku (zato oficiální čas pro složení byl 6 hodin, my to teda zvládli za 3,5h, ale i tak to bylo docela náročné). Ve zbylých dvou předmětech bylo potřeba vypracovat eseje a obecně je to založené více na praxi. Na druhou stranu je tu pouze jeden pokus na zkoušku. Opravné termíny tu jsou až v dalších semestru, takže když to pokazíte jednou, tak máte prostě smůlu a musíte si na opravu půl roku počkat. 5) Potřebné dokumenty Nejsem si jistá, jestli je toto standard na každé VŠ v Norsku, dokázala bych si ale představit, že ano. Je tu totiž určitý postup, jakým se zkoušky vykonávají. Zkouška/esej se musí odevzdat zároveň s tzv. Exam paper a nikde v odevzdaných papírech nesmí být uvedeno vaše jméno (to proto, aby hodnotící nemohli být předpojatí například vůči pohlaví apod.). Každý student má tedy své studentské číslo a kandidátské číslo, kterým se prezentuje na každé zkoušce. Zároveň je také potřeba odevzdat potvrzovací formulář, že student nepodváděl při testu a ocitoval veškeré zdroje, které ve své práci použil. My jsme 2.12. odevzdali poslední esej a tím pro nás tedy „zkouškové“ končí. Školní rok oficiálně končí 18. prosince, hodně lidí ale odjíždí dřív. My jsme na zpáteční cestu vybavení sněžnými řetězy, tak se snad do Česka nějak dostaneme. Bude to zvláštní jet po 7 měsících strávených v cizině zase domů. A.

Příspěvek Škola a zkouškové v Norsku pochází z Ano Anno

Co mě naučil život v Norsku

Ann — Sun, 06 Dec 2015 12:08:38 +0000

V Norsku jsem už téměř pátým měsícem a za tu dobu mě tu spousta věcí překvapila nebo zarazila. Když jsem sem v polovině srpna přijížděla, neměla jsem téměř žádnou představu o tom, do čeho to vlastně jdu. Věděla jsem, že je Norsko země plná fjordů a neskutečné přírody, ale o kultuře, zvycích nebo jídle jsem nevěděla prakticky nic. Sestavila jsem tedy seznam 10 věcí, které mě Norsko naučilo. Některé z nich bych ráda znala předtím, než jsem sem přijela, jiné byly zase příjemným překvapením. 1. Je tu opravdu draho Kdo byl třeba někdy v Německu, Francii nebo Anglii se mnou asi bude souhlasit, že tam jsou ceny v poměru s českými o nějaký ten level výš. Norsko je oproti tomu ale úplně jiná liga. Drahé je tu opravdu vše a nejhorší je, že si ceny dokážete mnohem snáz převést na české koruny (1 NOK ≈ 3 Kč) než když máte ceny v librách nebo eurech. Když jsme s Jirkou dostali na začátku pobytu €2000 stipendium, přišlo nám, že s tím musíme vyžít úplně v pohodě a ještě nám třeba něco zbude. Když jsme pak ale dostali první fakturu pro zaplacení nájmu (okolo 7000 Kč/osoba), byl to docela šok. Co se týče jídla, člověku nezbylo nic jiného, než si po těch měsících zvyknout, že z obchodu pokaždé vyleze minimálně o 600 Kč chudší, pokud jde opravdu pouze pro ty základní potraviny. V průměru jsme měli naplánováno 600 NOK/týden, většinou to ale bylo o dost víc. 2. Školní systém se tu značně liší od českého Norský školní systém má jinak okreditované předměty. Každý předmět má okolo 10-15 kreditů, což je v Česku dost nepředstavitelné, takže vám tedy v praxi 2-3 předměty na semestr abyste splnili hranici 30 kreditů. Zároveň je tu také jiný systém zkoušení, většinou se hodně klade důraz na praxi (i v těch více „teoretických“ předmětech), a některé předměty jsou zakončené pouze esejí nebo projektem. Další zvláštností je začátek školního roku. S přítelem konkrétně studujeme na Volda University College v malém městečku Volda, které má asi 8000 obyvatel a z toho 6000 jsou studenti. Vysoké školy tu zpravidla začínají okolo poloviny srpna (my začínali 18. srpna), což je o měsíc dřív než školy v Česku. Na druhou stranu nám většina předmětů skončila už v polovině listopadu a sice je teoreticky zkouškové „až“ do 18. prosince, my jsme ale poslední esej odevzdali 2. prosince a tím pro nás zkouškové skončilo. 3. Není tu moc Norů Na celé obrovské Norko připadá zhruba 5 milionů Norů. Velká města tu v podstatě neexistují a i Oslo má jenom nějakých 600 000 obyvatel. Zbytek je tvořen cizinci (např. z profesorů tu máme jenom jednu Norku, jinak nás vyučuje Brit a Rakušanka a na mezinárodním oddělení pracují lidi z Belgie, Španělska a Rumunska). Zároveň také vzdálenosti mezi městečky jsou poměrně velké a bez auta se tu člověk jen těžko kamkoliv dopravuje. V oblasti kde se teď nacházíme (Severo-západní Norko) je hodně fjordů, takže tu jezdí trajekty a většinou se člověk jednomu nebo více nevyhne i při sebekratším výletu. 4. Po 6. hodině večerní tu v obchodě nekoupíte alkohol Ve všední dny prodej alkoholu v obchodech končí okolo 5.-6. hodiny večerní, o víkendu je to tuším v 6 nebo v 7. Pokud si tedy chcete koupit večer byť jen plechovku piva, většinou se vám to nepovede. Toto platí ovšem pouze pro obchody, samozřejmě pokud chcete (a jste na to dost bohatí) jít večer pít někam do baru, není to žádný problém. 5. Ceny nafty a benzínu jsou tu den ode dne dost proměnlivé Nejnižší ceny jsou zpravidla v neděli večer a v pondělí ráno. Samozřejmě se ceny také různí podle benzínek, ale pokles cen je tu někdy opravdu markantní (i o cca 7-9 Kč). Jelikož jsme tu s Jirkou Multivanem, který jezdí na naftu, ceny tu jsou pro nás téměř stejné jako v Česku. Benzín je o něco dražší, ale stále v přepočtu vyjde levněji než třeba v Anglii. 6.Člověk si tu přijde jako strašná lemra Norové jsou neskutečně sportovně založení. A jejich děti taky. Když potom průměrně sportovní člověk vyrazí na 12h hike a vidí, že ho míjejí malé děti s rodiči, kteří už jdou zpátky a on se teprve škrábe nahoru, je to docela tvrdé probuzení. 7. Je tu TMA Jsem tu už téměř 5 měsíců a s nástupem podzimu se tu drasticky změnila délka dne. Když jsem sem v srpnu přijela, tma byla až kolem 22:00-23:00. večer a svítalo opravdu hodně brzo. Teď, začátkem prosince, je první světlo okolo 9.-10. ráno a slunce zapadá těsně po 15:00. Z ničeho nic je tu potom naprosto neprostupná tma. A uvíznout v ní v lese cestou zpět z výletu je jedna z nejhorších věcí, co se vám tu může stát. Vidět tu opravdu není ani na krok a pouliční osvětlení tu tmu moc neprosvěcuje. Zároveň se také člověku rozháže spánkový režim. Chodíme spát okolo 2. ráno a vstáváme v 11-12. Podle výpovědí spolužáků zdaleka nejsme jediní. 8. Všechno se tu jmenuje po trolech Když dám krátký výčet pouze těch míst, na kterých jsem sama byla- Trolltunga (Trolí jazyk- kus stály tyčící se stovky metrů nad jezerem), Trollstigen (Trolí cesta- jedna z nejnavštěvovanějších silnic v Norsku), Trollkyrkja (Trolí kostel- 3 jeskyně, do kterých se šílenou rychlostí řítí vodopád). Fascinace troly je tu obrovská a je to jeden ze symbolů Norska, které si člověk okamžitě vybaví (spolu třeba s losy a polární září). Malé, ošklivé troly tu najdete v každém gift shopu. Zároveň jsou také velmi častým symbolem v norské mytologii a mají své místo v pohádkách a legendách. 9. Norsko nemá svou tradiční národní kuchyni Samozřejmě je tu několik národních pokrmů jako například fiskesuppe (rybí polévka), geitost/brunost („hnědý sýr“, který ve skutečnosti není ani sýr ale zkaramelizovaná syrovátka. Jí se třeba na chlebu s marmeládou a člověk tomu opravdu musí přijít na chuť. Mně se to zatím ještě nepovedlo), nebo různé druhy pečiva. Nic to ale nemění na tom, že Noři jsou největším konzumentem mražené pizzy na světě a hodně si tu potrpí i třeba na mexické jídlo jako tortilly nebo fajitas. Zároveň jsou tady hodně oblíbené waffle se smetanou a marmeládou. 10. Je tady neskutečná příroda Jelikož jsme sem jeli autem, měli jsme možnost vidět velkou část Norska už při cestě sem. Cesta nám proto trvala o dva dny déle, jelikož jsme neustále zastavovali a zírali na neskutečné scenérie všude okolo, protože norská příroda je opravdu nádherná. Jelikož jsme docela na severu, měli jsme možnost vidět i polární záři, což bylo prostě něco, co si člověk bude pamatovat navždycky.

Příspěvek Co mě naučil život v Norsku pochází z Ano Anno