Velká Británie Archivy - Ano Anno

Měsíční roadtrip po Skotsku 3.0

Ann — Tue, 25 Mar 2025 18:47:38 +0000

Isle of Skye necháváme za sebou a ujíždíme po uzoulinkých, nervydrásajících silničkách dál na sever. Tahle část země je mnohem opuštěnější, nepřístupnější a drsnější než turistický jih a Isle of Skye. Ze všeho nejdřív máme namířeno do Applecross. Tenhle poloostrov nám má nabídnout další spektakulární výhledy, místo toho nám ale nabízí klasický skotský počasí – vichr, ledový déšť a mlhu, že by se dala krájet. Míjíme pár cyklistů, jak pomaličku ukousávají nekonečné serpentýny na vrchol a upřímně je litujeme. Jsem ráda, že řídí Jirka, já mám nervy nadranc jen jako spolujezdec. Nakonec dorážíme do samotné vesničky Applecross, která je takovým rozcestníkem mezi cestou na sever a na jih. I tady nás ale čeká překvapení – půvabný obchůdky s místní výrobou a krásná restaurace s kavárnou The Junction. Kafe mají výborný. 🙂 Po takové strastiplné cestě nám to vlívá energii do žil a vydáváme se po lehounce širší silnici podél pobřeží dál. Tady se nám konečně naskytnou nádherný výhledy a nakonec na týhle scenic route strávíme skoro celý den. Často zastavujeme, kocháme se, fotíme, slízáme dolů na nekonečný písečný pláže. Po cestě se nám postupně ukazují asi čtyři duhy. Hezkej, opuštěnej kraj. Beinn Eighe, Knockan Crag, Stac Pollaidh Co se týče tipů na výlety, mám v téhle oblasti tři. První, který mi učaroval svýma výhledama od začátku až do konce je Beinn Eighe. Jako skoro každý trail tady má jen pár kilometrů, stejně jako na Lofotech si ale vždycky pěkně šlápnete do kopce. Bavilo mě, že se co chvíli scenérie dokonale proměňovala, začali jsme ve svěžím, hustým lese, brzy jsme přelezli na pastviny, které se změnily v ostrá skaliska, až úplně nahoře byly jen holé, šedé pláně plné drobných jezírek. Pokud se vám nechce lézt do kopce, fajn procházka (za kterou si zaplatíte 5 liber a připojíte se k davu turistů) je do Corrieshalloch Gorge, kde se vám naskytnou na úzkém mostě úctyhodné výhledy do hluboké propasti. Je to i fajn zastávka po cestě dál na sever. Na dnešním spaní si na záchodech smívám týdenní nános bahna z kalhot a snažím se je v 10 °C a lehkém vánku usušit na zítřejší výšlap. Do toho znovu vyklízíme a větráme auto, musíme využít každý příležitosti, kdy neprší. Následujícího rána si před hlavním hikem střihneme i zcela náhodně nalezenou trasu přímo od parkoviště, kde jsme spali. Zrovna svítalo, my jsme vylezli nad silnici a otevřely se před náma – prakticky zadarmo – krásný výhledy. Knockan Crag byl fakt perfektní hidden gem. Poslední výšlap v týhle oblasti byl na Stac Pollaidh. Jedná se o přirozeně vytvořený kamenný val na vršku vysokého kopce. Před devátou jsme dorazili na malé parkoviště, což bylo tak akorát, chytli jsme poslední volné místo. Na toto je obecně potřeba brát ve Skotsku zřetel, často je parkoviště jen vpodstatě trochu větší osamělý pullout u uzounké silnice, takže je záhodno dorazit tam co nejdřív. Stejně jako jinde, i Stac Pollaidh se svou délkou tváří nenápadně – jenže na 2 km vylezete skoro 500 výškových metrů. Zatímco jsme supěli vzhůru, Izzy kolem nás nadšeně lítala a nechávala nás v prachu daleko za sebou. Celou cestu jsou nicméně krásný výhledy, stačí se jen otočit od stráně a trochu se vydýchat. 🙂 Výhledy zeshora na všechny strany jsou impozantní, každopádně nás opět dohnalo skotské počasí. Po rychlé svačině se přihnala mlha a dešťové mraky a spustil se ledový, bodavý liják, který nás štípal do obličeje a rukou celou cestu až dolů. K autu jsme přišli mokří jak myši, ale spokojený, že aspoň na cestu tam jsme měli výhledy. Tady se člověk musí fakt radovat z maličkostí. 😀 NC500, Duncansby Stacks, John O‘ Groats, Inverness, Rattrey Lighthouse & Dunes Směřujeme dál na severovýchod po North Coast 500, která se táhne podél celého severního pobřeží Skotska. Krajina je tu úplně jiná než na západě, mnohem častější jsou dramatické šutráky, které trčí z vody a které moře časem omlelo do roztodivných tvarů, vymlelo v nich díry a obecně si s nimi pohrálo tak, aby se na ně teď hezky koukalo. První takovou podívanou pro nás byly Duncansby Stacks – obrovské špičáky trčící z moře. Jediná nevýhoda byla, že se k nim muselo přes pastvinu plnou ovcí, což naše border kolie pojala jako životní úkol je všechny nahnat do stádečka, i když byla na krátkým vodítku. Jednu macatou ovci tak vyprovokovala, že se k nám přiřítila a Izzy od ní dostala pěknou tečku mezi oči. Po týhle intervenci od očividný vůdkyně stáda se fena výrazně zklidnila, táhla se jak smrad podél plotu a k ovcím se ani nepřiblížila. 😀 Po téhle zastávce pokračujeme dál na východ, až dorážíme do velmi turistické vesničky John O‘ Groats, kde kromě kýčovitých obchodů pro turisty, prodejců s vánočním zbožím (wtf 😀 ), pár prazvláštních kaváren a záchodů není prakticky vůbec nic. Je odtamtud ale krásný výhled na moře. A taky je tam distilérka 8 Doors Distillery, ve které dělají překvapivě dobrý kafe (jo, moct být napojený kvalitním kofeinem je pro nás i na cestách fakt důležitý. 😀 ). Odtamtud je to už jen coby kamenem dohodil (čti dvě a půl hodiny) do Inverness. Tohle město bych příště s klidným svědomím přeskočila a doporučím to i vám. Zajímavýho na něm není zhola nic. 😀 Je dost industriální, zašlý a takový ušmudlaný. Jako nezbytná zastávka dobrý, ale nic, o čem by člověk psal domů. Ale byl tam nákupák, kde bylo teplo, sucho, záchody, Costa a Burger King, takže co dalšího cestovatel ke štěstí potřebuje, že. Teď už v rychlém sledu tipy na místa, která je dle mého fajn navštívit v okolí Inverness a směrem na Dundee a St Andrews: Bow Fiddle Rock – další zajímavý šutrák s dírou v moři 😀 Cullen – půvabná přímořská vesnička, jejíž hlavní dominantou jsou masivní kamenné viadukty. Měli jsme trochu problém zaparkovat, svažující se historické srdce města ale projdete za chviličku, doporučuju si každopádně chvíli vyhradit a prolézt obchůdky, starožitnictví a zajít si na vyhlášenou zmrzlinu do The Ice Cream Shop. Rattrey Lighthouse & Dunes – tenhle tip jsem splašila kdoví kde, možná jsem prostě posouvala kurzorem po Google mapách, až mi pohled padl na toto. 😀 Každopádně tohle je opravdu hidden gem všech hidden gemů, jelikož po cestě tam jsme párkrát málem zapadli a kdyby byla cesta rozblácená, dost možná bychom ani nedojeli. Každopádně za suchého počasí je to perfektní zastávka k liduprázdné pláži z jemňoučkého písku, plnou velkých písečných dun, kde z moře trčí opuštěný maják. Impozantní místo a můj secret tip. Stonehaven – městečko Stonehaven vyniká dvěma věcma: je tam pěkná dřevěná promenáda podél moře, kolem níž jsou vtipné a dost propracované železné sochy. A pak je tam skvělá kavárna Café Noir, kde si kromě kafe dáte i výbornou snídani. Jinak ale celý město smrdí po močce. Nevím teda, jestli celoročně, ale při naší návštěvě to byl docela odér. 😀 St Andrews a Edinburgh Míříme po východním pobřeží dál, zpátky do civilizace. Čekají nás ještě dvě větší zastávky: St Andrews a pak celodenní očumování Edinburghu. Obě města byla po ušudlaným Inverness moc příjemný překvapení. St Andrews je kompaktní, historický, kamenný a moc hezký a čistý městečko s parádní promenádou podél moře. Když jsme došli na hlavní třídu, překvapilo nás množství kaváren a restaurací. Zapluli jsme do kavárny Black Sheep, o který jsme se až později dozvěděli, že to je velký národní řetězec, který po Británii najdete úplně všude. Každopádně mě na nich potěšily dvě věci – nejenomže mají dobrý kafe, ale taky se celý proces objednávky dělá přes tablety přímo u vchodu, takže pro introverty značka ideál. 😀 Jelikož nejen kafem živ je člověk a nám pěkně kručelo v bříšku, vydali jsme se hledat i něco k snědku. Po chvíli googlení jsem nás zavedla do malého bistra Taste, kde měli výborný plněný ciabatty. Mňam! Další den už nás čekal Edinburgh. Ach, Edinburgh. ❤️ Tohle město mě chytlo za srdéčko. Nakonec jsme v něm nachodili přes 15 kilometrů a to jsme určitě viděli jen to nejzákladnější. Město je to krásný, starý, historický, přecpaný památkama, hradama, kostelama, kamennejma uličkama a teda i lidma, no. 😀 To starý centrum kolem hradu je turistický opravdu dost, než jsme do něj ale došli, byla to veliká pohodička. Vzali jsme to zelenou, poklidnou roklí kolem řeky (Water of Leigh), až jsme se zničeho nic vynořili v pulzujícím srdci města. Díky tipu z Instagramu jsme si zašli na horkou čokoládu do mýho milovanýho knihkupectví Waterstones na Princes Street, odkud byl z druhého patra krásný výhled přímo na hrad. Kamennýma uličkama jsme vylezli až k hradu a pak zapadli do nenápadnýho Hideout Café, kde měli všechno a bylo toho hodně a bylo to strašně dobrý: kafe, brownies i napěchovaná focaccia. Zkrátka po tom hustle & bustle velkoměsta to byla velmi vítaná pauza. Samozřejmě jsme si pak museli jít poplácat sochu Greyfriar’s Bobbyho a projít si hřbitov, který byl taky docela tichý a klidný. Ke konci dne už jsme byli tak uchozený, že jsme z posledních sil zapadli do Pret a Manger, koupili si teplý wrap a stlačili ho na lavičce v Princes Street Gardens. Uf. Jsme přesycený, unavený, ale Edinburgh byl fakt krásný. Edinburghem naše putování v podstatě skončilo. Další dny byly už vyloženě přejížděcí. Omrkli jsme moc hezký Leaderfoot viaduct a vydali se na krátký výlet podél Hadriánova valu. Tady už to ale působilo zase jako v Anglii. Jeden z posledních highlightů byl zcela nečekaně objevený Tim Hortons, který nás přenesl do Kanady. Naše putování po Skotsku bych tedy tímto uzavřela. Byl to výlet na zážitky velmi plný, občas náročný (hlavně skrz počasí), ale tak moc krásný. Ach, Skotsko. Tak zase někdy příště a cestování zdar! A.

Příspěvek Měsíční roadtrip po Skotsku 3.0 pochází z Ano Anno

Měsíční roadtrip po Skotsku 2.0

Ann — Sun, 23 Mar 2025 13:49:27 +0000

Vjíždíme na Isle of Skye –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bezesporu nejikoničtější část Skotska s unikátním genius loci. Na vcelku malém ostrově (i když je druhý největší ve Skotsku) tady totiž člověk najde neskutečný nádhery, ať už v podobě obřích vodopádů padajících z útesů, dramatických výhledů na moře, nekonečných písečných pláží, zvláštních skalních útvarů, zelených pastvin svažujících se až k moři a samozřejmě hromady ovcí. Eilean Donan Castle, 980 metrů za dvě a půl hodiny, Fairy Pools Každý, kdo od jihu přijíždí na Isle of Skye, musí projet kolem jednoho z největších hradů v této části Skotska – Eilean Donan Castle. Řekla bych, že je to ideální úvod do Skotska jako takového, na turistech tam těží, jak se dá, ale projít si okolo něj i jen zvenku je fajn zážitek, navíc, když vám v pozadí neustále vyhrává místní dudák. Vydáváme se na dnešní spaní poblíž velmi populárních Fairy Pools (na Isle of Skye prakticky není místo, který by nebylo populární, zvlášť uprostřed léta 😀 ). Dostáváme ale pěkně ledovou sprchu – Isle of Skye je prošpikovaný uzoučkýma single track silničkama, na kterých se člověk co pár metrů musí vyhýbat protijedoucím autům. Problém nastává, když se taková silnička ucpe. Což se vzhledem k náporu lidí stává dost často. V 5 odpoledne jsme tak necelý kilometr ke spaní jeli dvě a půl hodiny. Kolaps dopravy byl způsobený nejen tím, že se víc aut snažilo projet do dalšího pulloutu, než se jich tam vešlo, ale i tím, že se tady na ty silničky vydávaly i velký karavany, z nichž jeden se tam ukázkově převrátil téměř na bok. Stejnou lekci trpělivosti pak dostáváme i o den později, když míříme na Neist Point. O týhle skotský specialitě jsem se ale nikde v žádných článcích ani průvodcích nedočetla, podle recenzí u konkrétních hiků je to ale zřejmě docela častý jev, zvlášť v hlavní turistický sezóně – Skotsko zkrátka infrastrukturou není vůbec připravený na takový nápor. Takže vám o tom píšu aspoň tady, ať se na to můžete mentálně připravit, pokud se do Skotska vydáte, a obrníte se pořádnou dávkou trpělivosti. 😀 Výšlap k Fairy Pools každopádně stojí za to, i když nás provází většinu cesty mlha, mrholení a vítr. Volíme náročnější trasu, hned na začátku uhýbáme ze štěrkové široké cesty na úzkou ovčí stezku. Musíme hned zkraje překonat dost rozvodněný potok (neobešlo se to bez vyráchání, což v těch zhruba 8 °C nebylo nic moc, když nás čekalo dalších 10 km podmáčenou, bažinatou krajinou. Ale nevzdali jsme to. 😀 ), pak už ale jdeme celou cestu sami a kocháme se výhledy. Mlha se co chvíli trhá a nabízí vcelku dramatický panorámata. Je tu krásně, zeleně, mokro, větrno. Přesně tak jsem si to Skotsko představovala. K autu se vracíme brzo odpoledne. Tentokrát je cesta díky bohu vcelku průjezdná, na hlavní silnici se dostáváme poměrně rychle a jednohlasně se shodujeme, že si zasloužíme kafíčko. Díky skvělý appce Coffee Trip (stáhněte si ji a pak mi poděkujte) nacházím výběrovou kavárnu Caora Dhubh Coffee ve vesničce Carbost, kde je mimo jiné i distilérka Talisker whisky. Kafe je skvělý, millionaire’s short bread je mňam a teplý steak pie je pro naše zkřehlý, promáčený a zabahněný schránky nebe na zemi. Neist Point, Old Man of Storr, Portree, Kilt Rock a znovu Old Man of Storr Další dny se nesou ve znamení výprav k těm největším přírodním ikonám, který může Isle of Skye nabídnout. A že toho není málo. Jako první nás čeká návštěva screensaveru na Apple TV – odlehlého špičáku v moři s majákem na konci zvaném Neist Point. Za mě je to osobně jeden z highlightů celého výletu, protože panorámata na všechny strany jsou tady vážně dechberoucí. Ostrá skaliska se tu svažují v prakticky pravém úhlu přímo do moře, vršek je ale pokrytý vypaseným, šťavnatě zeleným kobercem. K majáku vede jediná cestička a když pak dojdete na samotný konec, až na balvany trčící z moře, přijdete si jak na konci světa (což taky jste, jde o nejzápadnější cíp ostrova). Neist Point Následující den nás o půl sedmé budí nejen budík, ale i prudký vichr, který nám celou noc lomcoval s autem. Dnes je v plánu výšlap k Old Man of Storr. V 7 ráno vjíždíme na parkoviště, odkud by měl být na tyhle kamenné útvary výhled. Old Man of Storr se ale schovává za neproniknutelnou mlžnou hradbu. To nás ale neodradí a vyrážíme. Uf. Tenhle trail nám nedal ani metr zadarmo. I když měří jen nějaké 4 km, jde se pěkně do kopce, cestu nám každopádně výrazně ztěžovalo počasí – většinu trasy jsme šli v husté mlze, navíc skoro celou cestu vál tak strašně prudký vítr, že nás to místy až strhávalo z cesty. Do toho se přidal liják, takže jsme nahoru, do neproniknutelného mlíka, dorazili dost vyčerpaný. Čtvrt hodiny jsme stáli v nečasu na vyhlídce a čekali, jestli se Old Man přece jen neukáže. Neukázal. Co se dá dělat, ne každý výhled nám je souzený. Trochu zklamaný jsme proto přejeli do nedalekého městečka Portree a jelikož jsme se v noci skrz vítr skoro nevyspali, zaplatili jsme si na 3 h parkování a šli se dospat. 😀 Na tohle je to cestování v dodávce vážně skvělý. Po velmi vydatném šlofíku jsme si prošli městečko a půvabný, krapet kýčovitý, přístav plný barevných domků, dali si po sto letech obrovský fish n‘ chips, který se nám snažili ukrást oprsklý racci a jelikož bylo ještě dost brzo, šli jsme se trochu probrat do další skvělý kavárny – Birch Coffee. Není zač. 😀 Jelikož je Isle of Skye fakt prťavý (od jihu na sever vám cesta zabere necelé dvě hodinky), vyrazili jsme omrknout další ikonu, kterou můžete vidět na úvodním obrázku k tomuto článku – Kilt Rock Waterfall. Jde o krátkou zastávku, vodopád je hned u velkého parkoviště, i tak je to ale velmi insta-friendly a velmi působivé. 🙂 Old Man of Storr nám ale pořád vrtal hlavou. Přes den se trochu vyčasilo a ten den jsme pod ním projížděli snad 4x. A pokaždé byl ze silnice o trochu víc vidět. V 7 večer padlo rozhodnutí – jdeme na něj znova. Fenu jsme nechali v autě, rychle se nasoukali do pořád ještě promáčených bot a zabahněných kalhot a rychle jsme vyrazili, podle weather appky jsme totiž měli jen asi hodinové okno, než zase začne lít a přijde další mlha. Podruhé ve 12 hodinách jsme se vyškrábali na vyhlídku – po větru a dešti nebylo ani památky. A byl tam! V naprostém tichu se v široké, ovcemi vypasené krajině tyčil k nebi prazvláštní kamenný útvar. Stihli jsme cvaknout pár fotek, než se zase schoval do mraků. A – jo, stálo to za to. 🙂 Quiraing, kino, pizza a civilizace Další ráno jsme znovu vstali před sedmou a zamířili k dalšímu divu tohoto skotského ostrova – na Quiraing. Je to prazvláštní kraj, plný jezer a jezírek, kamenných útvarů trčících v nesmyslných úhlech ze země a porostlých šťavnatým, jen pár milimetrů vysokým trávníkem. Zároveň ale dost příkrý a kluzký na to, abychom naznali, že pro nás i fenu bude bezpečnější, když ji tentokrát necháme v autě a okruh si střihneme sami. Jdete po úzký stezičce mezi balvany, chvíli máte výhled do údolí, chvíli jdete v úzkém korytu mezi skalisky, až se nakonec vyšplháte na jejich vršek, odkud se vám otevře krajina, kde široko daleko není vidět žádný zásah lidský ruky. Jenom moře a nekonečný, zvrásněný pastviny pro ovce, sem tam oddělený skaliskem, který jako kdyby tam spadlo z nebe. Úchvatný místo. Po návratu k autu jsme se rozhodli po pár dnech udělat ze sebe zase jednou lidi, zamířili jsme zpět do Portree a v místním bazénu jsme se vysprchovali (cestovatelský pro tip: ve všech bazénech, který jsme navštívili, jsme si mohli koupit za pár liber jen vstupenku čistě do sprch), uklidili auto a nechali ho trochu vyvětrat na sluníčku a pak zamířili do Isle of Skye Candle Company na kraji města, která prosím pěkně nejen že je krásná, ale má v sobě zcela nečekaně (v Portree jediný) návštěvnický centrum, gift shop, skvělou pizzerii (tak skvělou, že jsme se pro jejich pizzu dvakrát vraceli 😀 ) a moderní kino! A jelikož právě hráli Deadpoola, byl náš program na odpoledne jasný. Bylo fajn po dvou týdnech stáhnout zabahněný a věčně vlhký šusťáky a pohorky a oblíct si suchý, „městský“ oblečení a baleríny. Taková rychlá výprava do normality a pak zase hurá šlapat po kopcích. Fairy Glen, Museum of Island Life, Elgol Scenic Route Náš čas na Isle of Skye se pomalu chýlí ke konci, zbývá nám posledních pár dní, než musíme zvednout kotvy a vydat se dál na sever. Pár zastávek jsme ale přece jen ještě udělali. Za zmínku stojí krátká, easy vycházka do Fairy Glen. Člověk si tu vážně přijde jako v kraji víl. Všude, kam oko dohlédne, se ze země zvedají kuželovité kopečky porostlé trávou, všude se pasou ovce a mají kolem dokola vyťapané cestičky. Je tam krásně. 🙂 Pokud budete mít čas, stojí za návštěvu i nedaleké venkovní Museum of Island Life, který se skládá z několika původních, zrekonstruovaných příbytků a zemědělských budov. Jen pozor – hned u muzea je hezky vypadající kavárna, kde sice mají fajn zákusky a chutney, ale kafe si tam radši nedávejte, vyzkoušeno za vás. 😀 Abychom měli Isle of Skye opravdu poctivě projetý do posledního cípu, zamířili jsme ještě na Elgol Scenic Route, kterou nám doporučil průvodce Lonely Planet. Jako už tolikrát, rady a nadšené výkřiky od Lonely Planet je potřeba brát krapet s rezervou. 😀 Cesta jako taková je vcelku nezajímavá, na druhou stranu jsme tam ale byli úplně sami a na místním spaní jsme zažili jeden z nejhezších západů slunce. A po cestě zpět k hlavní silnici pak dost potěší zastávka na pro změnu vynikající kafe v kavárně Lean to coffee u Broadfordu. O krásách a ukrytých pokladech nejsevernějšího cípu Skotska, o St Andrews a Edinburghu zase příště. 🙂 Cestování zdar!

Příspěvek Měsíční roadtrip po Skotsku 2.0 pochází z Ano Anno

Měsíční roadtrip po Skotsku 1.0

Ann — Sat, 22 Mar 2025 19:30:37 +0000

Loni v srpnu jsme se vydali na měsíční cestu do Skotska. Cestě předcházel bezmála půl rok příprav, kdy jsme od ledna každý volný víkend trávili vyráběním vestavby do multivanu. Šlápli jsme do toho fakt hodně – náš VW má sice sklápěcí sedačky, které tvoří vcelku pohodlnou postel, prostor byl ale dost nevyužitý, takže díky Jirkově šikovnosti (a hromadě toolů, který si přivezl z Kanady) jsme mohli postavit vestavbu od základů novou. Nově tak máme tekoucí vodu, dřez, vařič pod střechou, postel se dá jednoduše překonvertovat na dvě sedačky se stolkem uprostřed a úložného prostoru máme tolik, že do něj narveme i kajak s pádly a vestami. Zkrátka eňo ňuňo vymazlený. Skotsko tedy bylo první velký test, jak se nám v novém setupu bude bydlet. A ukázalo se, že i přes krušné skotské počasí fakt skvěle! Vyrážíme –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a lednička hlásí klinickou smrt Je prvního srpna, den před odjezdem, všechno je připravené. Auto je naložené, my jsme sbalení, zbývá už jen udělat svačinu na cestu a zítra ve 2 hodiny odpoledne vyrazit směr Calais. Je úmorný vedro. Jirka jde zkontrolovat poslední věci do multivanu a vrací se s tím, že lednička, kterou máme teprve od loňského léta, nechladí. A měsíc bez ledničky být fakt nechceš. Vrtá se v ní několik hodin, ale nakonec nazná, že lednička je nadobro mrtvá. A tak honem sháníme novou. Uprostřed parnýho léta, kdy všichni jezdí na dovolenou a kdy je autoledička asi třetí nejprodávanější věcí hned po plavkách a nafukovacím lehátku. Navíc sháníme dost specifické rozměry, jelikož máme na ledničku vyrobený box s úložným prostorem. Každý e-shop hlásí buď beznadějně vyprodáno, nebo s dodáním za několik dní. Nakonec objevujeme poslední kus v přažské Alze. Neplánovaně si tedy musíme zítra cestu prodloužit, spolknout fakt, že se nám z cestovního budgetu právě ukouslo osm tisíc a sjet si pro ni. Druhý den odpoledne vyrážíme. Nabíráme ledničku a uháníme do Calais, odkud nám zítra odpoledne pluje trajekt do Doveru. Do přístavu jsme přijeli s dvouhodinovou rezervou, překvapilo nás, jak rychle si nás pak celníci posouvali mezi jednotlivými checkpointy a jen co jsme dojeli do své řady před trajektem, auta se začala rozjíždět. Nechápavě jsme vjeli na trajekt a v tu chvíli přišla Jirkovi SMS, že se doba odjezdu posunula o dvě hodiny. Další hodinu a půl jsme pak mudrovali, jak je to možný, jaký jsme měli štěstí, že jsme přijeli do přístavu s časovou rezervou a co ti chudáci, kteří o změně nevěděli a tak jim teď loď ujela. Nejvíc nám ale neštymovalo, že se všichni na trajektu tváří naprosto normálně a vůbec nevypadají tak překvapeně a šťastně jako my, že loď stihli. Po (fakt až trapně :D) dlouhý době nám dochází, že nás zřejmě celníci dali na dřívější spoj, jen se o tom zapomněli zmínit. S tímhle brainfartem připlouváme do přístavu v Doveru a po devíti letech si jdeme projít doverské útesy, tentokrát v doprovodu bláznivý feny, která se dva dny neprotáhla a dává nám to sežrat i s navijákem… 😀 Po devíti letech v Anglii Projíždíme Anglií na sever. Naposledy jsme tu byli v roce 2015, těsně před Erasmem v Norsku. Dvě letní sezóny jsme pracovali v karavanovým kempu v srdci Peak Districtu, takže jsme se tam samozřejmě museli po cestě taky stavit. Teď je z kempu luxusní resort, do kterýho jsme autem ani vzhledem ani trochu nezapadali. 😀 Každopádně v Anglii děláme pár fajn zastávek – coby fanoušci originálního Top Gearu a Grand Tour (a nově i seriálu Clarkson’s Farm, vřele doporučuju) děláme obligátní zastávku na Diddly Squat Farm, lidí je tam neskutečně, ale je to docela fajn. Tahle část Anglie je fakt krásná, plná malebných vesniček (doporučuju projít si pěšky Chipping Camden a Stratford-Upon-Avon). Brzy se přesouváme na sever do Lake Districtu, kde zvládáme 12km výlet v neutichajícím dešti a mlze. Lepší úvod do následujícího měsíce ve Skotsku jsme si nemohli přát… 😀 Conic Hill, Glen Coe, Shipwreck of Caol a vytopený auto Vjíždíme do Skotska. Překvapivě nás vítá sluníčko. To ještě nevíme, že každičký den aspoň trochu (ale často spíš hodně) zmokneme. Plní optimismu každopádně vyrážíme na první skotský výlet a vyškrábeme se na Conic Hill, odkud jsou krásný výhledy na Loch Lomond. Díky tipu jsme šli pak na jistotu do místní kavárny St Mocha Coffee Shop. Nezklamalo – moc dobrý kafe (jsme z Brna dost zpovykaný co se výběrových kaváren týče 😀 ) a millionaire’s short bread místo oběda a jedeme dál. Do Glen Coe jsme dorazili brzo odpoledne a chápu, proč se jedná o tak populární místo, celý údolí je fakt nádherný. Vychytali jsme pauzu mezi přeháňkama, uhnuli jsme z hlavní cesty na uzoučkou single track road a vydali se na Glen Etive Scenic Route. Bála jsem se, že se potáhneme v koloně a bude to noční můra, jelikož budou určitě všichni chtít na úzké silnici zastavovat a fotit se (je to velmi insta-friendly místo), ale namísto toho jsme za celou dobu potkali jen asi tři auta a měli tak celou scenic route pro sebe. Díky tomu, že Skotsko má stejně jako Skandinávie „right to roam,“ člověk může v autě spát prakticky kdekoliv. Přespali jsme tedy na malém parkovišti přímo u vjezdu do Glen Coe a ráno si ho mohli celý projet. Tentokrát už nás ale skotský počasí dohnalo naplno a na ikonické výhledy na Three Sisters a další jsme si museli poctivě odsedět v autě při čekání, až se aspoň trochu roztrhá mlha a přestane pršet. Začínalo nám být v tuhle chvíli jasné, že boty nám za ten měsíc asi ani jednou pořádně neuschnou. Z Glen Coe jsme pokračovali dál na severozápad. Pokud byste směřovali stejně jako my na Isle of Skye, vyplatí se po cestě zastavit se na rychlou čumendu na vrak lodi uvízlý na pláži. Na netu k tomu moc infa není, ale když pohledáte Shipwreck of Caol, vyplivne vám to možnosti parkování. My zaparkovali u komunitního centra, kde byl i venku kohoutek s pitnou vodou, takže jsme dočerpali zásoby vody. Jelikož jsem zapomněla vypnout čerpadlo, za chvíli nám v autě šplouchalo zhruba 7 l vody. Což s konstantním deštěm a promáčenýma botama a kalhotama dalo super zábavu na večer, kdy jsme sušili, jak se dalo. Naštěstí nám nezvlhly šuplíky, který by jinak mohly pěkně nabobtnat. Takže i takový zábavy někdy po cestě jsou… Další den jsme museli udělat ještě obligátní zastávku u Glennfinnen viaduktu z Harryho Pottera. Na parkoviště jsme dorazili v osm ráno a byli jsme mezi prvníma. Když jsme se ale kolem půl desáté vrátili z vyhlídky, parkoviště už praskalo ve švech a zaměstnanci návštěvnického centra otáčeli na úzké silnici kolony aut. Potterheads se nezapřou, no. 😀 V týhle fázi je taky potřeba adresovat další skotskou lahůdku kromě deště – midges (pakomárci), miniaturní a strašně kousavý mušky, který jsou po Skotsku tak široce rozšířený a dohání tolik lidí k šílenství, že tipy na to, jak se jim bránit, byly dokonce i v oficiálním papírovým průvodci od Lonely Planet. 😀 Takhle – midges jsou peklo. Nějakou šťastnou souhrou náhod jsme je ale ve větší míře potkali právě jen u Glennfinnen viaduktu a jinak nás nechali víceméně na pokoji. Na tyhle malý potvory jsme byli vybavený velmi jemnou síťkou a hydratačním olejem ve spreji Avon Skin So Soft, který je nějakým záhadným způsobem odpuzuje, takže posílám tenhle tip dál. Ale i tak, pokud se na vás midges rozhodnou smlsnout, nezachrání vás nic a já vám přeju hodně štěstí, abyste se nezbláznili. 😀 O putování po Isle of Skye a nejsevernějších končinách Skotska v dalším článku. Tipy: Loni v srpnu ještě nebyly potřeba do Británie víza, stačily nám pasy. Od dubna 2025 je pro vstup do UK potřeba ETA. Ve Skotsku je sice right to roam, pro Anglii to ale neplatí. My jsme proto zvolili oficiální a nejlevnější variantu přespávání v autě a na těch pár nocí jsme si vždycky našli parkování na Welcome Break Services, které se nachází podél všech hlavních tepen v Anglii. Na webu mají i fajn mapu, kde si člověk najde konkrétní spot. Super je, že jsou otevřený 24/7, člověk na nich najde obchody, restaurace, často Starbucks, hlavně tam jsou zdarma sprchy a na některých i venkovních laundromaty. Za £15 na 24 hodin je to podle mě fair deal. Jelikož není Británie v EU, dost nám na hranicích v Calais kontrolovali, že má fena všechno potřebné očkování, ve správný čas podané odčervovadlo atd. takže na toto je potřeba dát si dost pozor. Některým psům v autech před námi i kontrolovali očipování. Ve Skotsku jsme se pouze jednou setkali s tím, že někde nebrali karty/nešlo platit QR kódem – hned po přejezdu hranic na našem prvním výletě na Conic Hill nebral parkovací automat karty a bylo potřeba zaplatit přesnou částku. Bankomat byl ve vedlejší vesnici 15 minut daleko, což bylo nepříjemný, jelikož je hike dost oblíbený a parkoviště se rychle plnilo. Ve Skotsku jsou všude (i v největší pustině) naprosto epesní kavárny. Po zážitcích ze Skandinávie, kde si na nějaký výběrový kafe fakt nepotrpí a nejlepší kafe člověk sežene na benzínce Circle K, jsme z toho oba byli krapet vystřelený z papučí. Víc o tomhle v dalším článku.

Příspěvek Měsíční roadtrip po Skotsku 1.0 pochází z Ano Anno

Jak si najít práci v Anglii na vlastní pěst?

Ann — Tue, 17 May 2016 15:47:41 +0000

Článků o tom, jak si v Anglii najít práci (a jestli to vůbec jde) je na internetu spoustu. Hodně lidí říká, že to moc nejde, nebo že si sehnat práci na místě je prakticky nemožné. Řekla bych, že to záleží na destinaci, ale hlavně taky na tom, jestli ten člověk vůbec umí obstojně anglicky (což je možná dost často ten největší kámen úrazu). Já bych se s vámi podělila o několik tipů, které by vám mohly při hledání práce v Anglii pomoct. Jsem toho názoru, že jet do Anglie přes agenturu je zbytečná a drahá záležitost. Takže dokud je Anglie i ČR v EU, člověku téměř nic nebrání v tom, aby si koupil za 500,- letenku a odletěl to zkusit. 🙂 Pokud jedete do Anglie poprvé, hledání práce se může ukázat jako trochu časově náročnější, jelikož se zaměstnavatelé můžou cukat že nemáte NINo (National Insurance Number), které si člověk musí zařídit aby mohl v Anglii legálně pracovat. (Zaměstnavatel za vás může odvádět daně a máte právo na fér podmínky, že vždy dostanete alespoň minimální mzdu stanovenou zákonem). Zařízení NIN je jednoduchá a navíc permanentní záležitost, zařídí vám ji v Job Centre pokud už máte potvrzení od zaměstnavatele, že u něj pracujete. Zároveň vám NIN umožní založit si bankovní účet. Takže pokud si práci hledáte poprvé, doporučuji začít několik měsíců před plánovaným odjezdem a prostě vytrvat a posílat e-maily na všechny strany, popř. rovnou do daných destinací volat. Pokud byste přímo telefonicky kontaktovali eventuálního zaměstnavatele, alespoň by viděl, že umíte anglicky. A teď k těm samotným tipům: Známí, kamarádi Nejjednodušší je zkusit se spojit s někým, kdo už v Anglii byl a kdo by vám byl ochotný poradit a pomoct a třeba i přímo domluvit práci v dané lokalitě. Lidi často říkají, že by si nikdy v Anglii nenašli předem práci, kterou by neměli ověřenou od známého. Jasně, může to být riziko, ale o tom to taky trochu je a navíc v budoucnu můžete být ten zkušený známý vy. 🙂 Au pair S au pair nemám zkušenost žádnou, ale vyjet hlídat děti do Anglie jde bez agentury dost snadno. Doporučila bych fajn stránku Au pair World, ale je jich určitě mnohem víc. 🙂 Práce na farmách Pokud chcete jet na sezónní práce na farmu (musíte ale počítat s velkým množstvím dalších lidí z Česka, Slovenska či Polska), doporučovala bych mrknout na Peter Marshall Farm či Vicarage Nurseries. Farem je v Anglii a Skotsku opravdu strašná spousta, takže stačí zapátrat, většina z nich má na stránkách přímo kolonku pro „Seasonal Workers.“ Tahle práce je vhodná určitě pro lidi, kteří si angličtinou nejsou úplně jistí a nebojí se si máknout. 🙂 Práce v různých sektorech Několik tipů na webové stránky s nabídkou široké škály práce z různých oborů: Určitě doporučuji sledovat Gumtree, kde si můžete najít práci podle vámi zadaných kritérií. Pro outdoor práce v kempech, zábavních parcích atd. doporučuji podívat se na stránku Season Workers Další dobrá stránka je Fish4Jobs, na které si můžete vybrat z řady různých oborů dle vaší volby. Užitečnou stránkou může být i třeba E4S, která se zaměřuje přímo na studenty. Stránek které nabízejí práci je samozřejmě mnohem víc, ale ty už musíte pohledat sami. 🙂 Jen opravdu doporučuji trpělivost a psát na všechny možné pozice a do různých destinací. My jsme třeba e-mailů mohli rozeslat okolo 80-100 a pozitivní odpovědi nám došly v podstatě dvě nebo tři. Takže když si sháníte práci napoprvé, tak to ten čas opravdu zabere, ale jakmile si už něco najdete, jde to snadno. 🙂 Takže teď už jen hodně štěstí při job huntingu. 🙂 A.

Příspěvek Jak si najít práci v Anglii na vlastní pěst? pochází z Ano Anno

Jídlo a život v autě

Ann — Tue, 15 Mar 2016 15:15:08 +0000

Vaření jídla patří asi k těm méně oblíbeným činnostem, když se člověk rozhodne žít nějakou dobu v autě (nebo vlastně i v karavanu apod.), spolu třeba s umýváním nádobí (se kterým musíte dojít do umývárky, což sice pár dní vypadá jako docela zábava, ale po měsíci už byste dali cokoliv za to mít pod plachtou taky dřez a zavedenou vodu 😀 ), nebo se sprchováním po směně v unisex veřejných sprchách v pátek večer, když kemp praská ve švech. Abyste mohli efektivně vařit 3 měsíce pod širákem (to je trochu nadsázka, přece jenom známe anglické počasí), v podstatě vám k tomu stačí jenom pár věcí a DIY polní kuchyně je na světě: Kempingový stolek (pokud chcete u jídla sedět, tak i židlička 😀 ) Vařič (elektrický/plynový) Plachta (party stan) Elektřina – my jsme měli štěstí, že jsme elektřinu měli zavedenou až přímo pod plachtu 🙂 Jídlo – Tesco, Sainsbury, pokud se cítíte zámožně tak Waitrose… Člověk má, co se jídelníčku týče, docela omezené možnosti, když si vezme, že si sice vybudoval efektivní polní kuchyni, ale v Anglii dost často prší nebo fouká a navíc se v hlavní sezóně pracuje průměrně 10-12 hodin denně. Takže člověk potom nemá zrovna chuť ani sílu na nějaký velký kuchařský počiny. Takže co teda vlastně jíst? Za ty tři měsíce jsme si tak nějak stanovili zhruba 4 jídla, který jsme všemožně kombinovali a dělali různý variace, ale suma sumárum náš jídelníček po toho čtvrt roku sestával výhradně z: kuskusu rýže s konzervou ze Sainsbury těstovin s tuňákem instantních polívek do hrnečku Takže stravu jsme měli celkem vyváženou a pestrou ( 😀 ), ale měla v sobě skoro všechno potřebné, co nás dokázalo aspoň na chvíli zasytit, ale především to bylo všechno opravdu rychlé na přípravu (a člověk zjistí, že to je to nejdůležitější, zvlášť když mu ulétává plachta nad hlavou a hrozí, že nezmokne jenom on sám, ale i to jídlo). Samozřejmě pak byly dny, kdy se nám z auta nechtělo (kvůli počasí) vylízat vůbec, takže jsme den tak nějak přežili na brambůrkách, sušenkách a prostě všech věcech, co se daly rovnou strčit do pusy a sníst bez nějaké potřebné tepelné úpravy. Od té doby, co jsme takhle žili v autě, už uběhly skoro 2 roky a za tu dobu jsme bydleli leckde, naučila jsem se ale, že i když mám k dispozici kuchyň, velkou pracovní plochu a tolik nádobí že ani nevím co s ním, stejně se mi většinou nechce vymýšlet nic moc nového než ty 4 základní potraviny, na kterých jsme přežívali v Anglii. 😀 Asi prostě studentský život level 1000, tak můžu jenom doufat, že se to někdy zlepší. 😀 Mě tady to vaření/nevaření naučilo hlavně nebýt vybíravá. Jídlo (ať už je to cokoliv) se zásadně neodmítá a je fajn najíst se pokud možno do zásoby, protože stejně si za chvíli budete muset jít udělat polívku do hrnečku abyste neumřeli hlady, ale je fajn to odložit na co možná nejpozději, protože polívek do hrnečku za ty měsíce vypijete litry a litry. 😀 A jak řešíte jídlo a vaření na cestách vy, pokud zrovna nebydlíte v hotelech s plnou penzí? 🙂 A.

Příspěvek Jídlo a život v autě pochází z Ano Anno

Život v autě

Ann — Sun, 06 Dec 2015 16:02:32 +0000

Minulé léto jsme s Jirkou bydleli tři měsíce v autě. Konkrétně ve VW Multivan. Došlo k tomu docela jednoduše- měli jsme práci v Anglii, ale neměli jsme kde bydlet. Namísto shánění drahého bydlení s nutností dojíždění do práce, jsme si řekli, že mnohem výhodnější (a levnější) bude prostě v práci bydlet. Jelikož jsme oba měli pracovat v kempu, nebyl to žádný velký problém. Měli pro nás pitch s elektřinou hned za záchodovým blokem, takže jsme měli všechno potřebné k přežití. Život v autě má několik nepopiratelných výhod- bydlení si všude vozíte sebou, můžete jezdit na výlety, no a mimo jiné je to taky fakt dobrá zkušenost. 🙂 Během těch tří měsíců jsme naše bydlení postupně vylepšovali, neustále jsme hledali způsoby, jak si ulehčit život, aby na nás v nejlepším případě nepršelo, když vaříme venku a podobně. První večer jsme vařili za deště pod deštníkem. Poslední noc jsme pohodlně seděli s vodní dýmkou v party stanu a kolem dokola bubnoval déšť. Život v autě naučí člověka být minimalistický. Nic jiného mu v podstatě nezbývá, to co se nevleze do auta zmokne. Před odjezdem jsem neměli skoro žádnou představu co vlastně budeme potřebovat. Proto jsme nakoupili nějaké základní kempingové vybavení (stolek, židle, malou ledničku, přenosný vařič a pár kusů nádobí) a tím to pro nás skončilo. Z domu jsme si také přivezli malý stan pro dva, ze kterého se stala zásobárna všeho, co nesmělo zmoknout, ale nevešlo se s námi do auta. Několikrát se nám stalo, že nám myši prokousaly podlahu a dostaly se k zásobám rýže. Člověk pak musel trochu improvizovat kam těch zbylých 5 kg rýže dát. Z deštníku z prvního večera jsme brzy přešli na plachtu, kterou jme měli uvázanou k autu a ke stromům. To bylo ale značně nepraktické, jelikož odvazovat plachtu kdykoliv jsme chtěli někam jet se ukázalo jako velký požírač času. Nakonec jsme se rozhodli pro koupi dvou party stanů a pomocí duct tape jsme je připevnili k sobě, ze zbylé plachty udělali provizorní stěnu proti návštěvníkům a bylo to fajn. V autě jsme měli neustále rozložená zadní sedadla, z těch nás ale po pár nocích všechno bolelo, takže jsme dokoupili nejlevnější memory foam a pak už se to podopadlo spaní v posteli. Po několika týdnech se nám rozpadly krabice od banánů (seriously), takže jsme je vyměnili za plastové, které nám posloužily i letos do Norska. Člověk se hlavně naučí co vlastně vydrží a když je s ještě jedním člověkem schopný tři měsíce žít v prostoru velikosti skříně, tak je asi všechno v pořádku. 🙂 Ve finále naše bydlení vypadalo takhle: A.

Příspěvek Život v autě pochází z Ano Anno

Co je potřeba zařídit, pokud chcete pracovat v UK

Ann — Sun, 06 Dec 2015 10:37:29 +0000

Když se člověk rozhodne pracovat v Anglii, je obrovská výhoda, že je Česká Republika členem EU. Obyvatelé členských států totiž mají možnost přijet pracovat do UK legálně a bez velkého papírování v podobě pracovních víz a podobně. Je tedy jen minimum věcí, co je potřeba si před výjezdem zařídit (jde to i bez toho, ale riskujete, že vás můžou zaměstnavatelé oškubat). 1. Práce Tady záleží na vás, co vlastně chcete v Anglii dělat. Hodně lidí volí například farmy ve Skotsku, kde mají zařízené ubytování a plat mají podle výkonu. Výhodou je, že člověk nemusí moc mluvit anglicky a když umí tvrdě pracovat, tak se mu to asi i docela vyplatí. Další možností je vyjet jako au-pair, bydlet u hostitelské rodiny a dostávat plat v podobě kapesného. Pak je tu samozřejmě možnost jet přes známost a nebo si najít práci na vlastní pěst. S Jirkou jsme se rozhodli pro tu poslední možnost s tím, že si zkusíme najít práci přes internet, nebo pojedeme do Anglie na blind a zkusíme si najít něco na místě. Brzo se ale ukázal jeden problém- neměli jsme NIN. 2. NIN (National Insurance Number) Pokud chcete v Anglii pracovat legálně (a tudíž mít i ze zákona jistou minimální mzdu), musíte si vyřídit National Insurance Number. Toto číslo slouží k tomu, aby vám mohli odečítat daně z platu (což je ta nepříjemná část), ale zároveň si díky němu můžete třeba založit i bankovní účet. Dá se samozřejmě jet do Anglie pracovat načerno (či jako au-pair nebo sběrač ovoce), ale vystavujete se riziku, že budete dostávat o dost míň, než byste za svou práci normálně dostali. Navíc pokud nemáte NIN, tak se většina zaměstnavatelů docela zdráhá vás zaměstnat, jelikož je to nelegální. Pro vystavení NIN musíte jít na pohovor, kde se musíte prokázat pasem a dobré je mít také dopis od svého zaměstnavatele, že pro něj opravdu pracujete. Dále se vás zeptají na několik jednoduchých otázek, vezmou si vaši UK adresu a do 4 týdnů vám NIN přijde poštou. 3. Bankovní účet Co se týče bankovního účtu, my jsme si ho zakládali u jedné z největších UK bank- Barclays. Na internetu jsme předem přečetli spoustu článků od lidí, kteří si UK bankovní účet zakládali a dostávali jsme docela protichůdné informace. Podle všeho hodně záleží na člověku, co zrovna ten den v bance pracuje, jelikož někomu bankovní účet vystavili např. jenom na potvrzení od zaměstnance a NIN vidět nepotřebovali, ve většině případů se ale bez NIN neobejdete. I my jsme se setkali se stejnou reakcí a tak jsme si na naše účty museli počkat téměř 2 měsíce, kdy nám konečně dorazily obálky s NIN a mohli jsme jít do banky založit si účet a vložit si na ně šeky s výplatou. Úplně klasický bankovní účet je u Barclays vedený zdarma a i když vám nabízejí hromadu možností, ten klasický vám pro normální potřeby bohatě stačí. Nás se například při zakládání ptali jaký máme průměrný měsíční plat, jak dlouho už v Anglii pracujeme a další základní otázky. 4. Bydlení My jsme pracovali v kempu, kde sice nebylo ubytování, ale měli pro nás pitch s elektřinou hned u záchodů a sprch. Takže jsme to vyřešili tak, že jsme první léto žili v Multivanu a letos jsme si koupili stařičký a nesmyslně levný karavan pro dva (za 450£ ve výborném stavu se spoustou vybavení, o čemž by se nám v Česku ani nesnilo), který jsme na konci našeho pobytu prodali, takže jsme vlastně bydleli tři měsíce zadarmo. Pokud si hledáte bydlení klasicky v bytě, je dobré se podívat, v jaké části Anglie pracujete. Je samozřejmé, že ceny v okolí Londýna nebo větších měst jako Oxford či Cambridge budou závratně vysoké, v porovnání s bydlením v okrajových částech,nebo někde víc na venkově. Pokud vyjíždíte na letní sezónu, je také dobré se podívat, jestli studenti nepronajímají dál své byty přes letní měsíce, mohlo by to vyjít o něco levněji než si shánět vlastní podnájem. Pokud by vás zajímalo něco víc o tom, jaké to je pracovat v Anglii, budu ráda když se ozvete. 🙂 A.

Příspěvek Co je potřeba zařídit, pokud chcete pracovat v UK pochází z Ano Anno