Začátky v Kanadě
Přišel květen. Po pěti týdnech hledání se Jirkovi konečně podařilo najít práci. Jak už bývá zvykem, nejvíc nám pomohli zase Češi. Česká komunita v Calgary je výborná a ač člověk jede do cizí země primárně proto, aby se s Čechy nesetkával, stejně k nim nějakým způsobem po čase začne inklinovat. A v začátcích byla ta pomoc nedocenitelná. 🙂
Já jsem si díky bohu z Česka přivezla zakázky na překladatelské projekty a do toho jsem překládala knížku, takže i přesto, že jsem nemohla v Kanadě pracovat, nebyla jsem úplně bez financí. Zpětně mi to přijde i docela fajn, protože bych si asi nikdy nenaordinovala 4měsíční „pauzu“, ve které bych si vyzkoušela, jestli mě můj freelancing uživí (ne), ale tady mi nic moc jiného nezbývalo. Další výhodou bylo, že jakmile jsme si začátkem června pořídili auto (nejlepší šroťák za v přepočtu asi 14500 Kč!), mohli jsme každý víkend jezdit na výlety. Byla by hrozná škoda přijít o kanadský léto, kdybych třeba musela pracovat i o víkendech. Drobnou nevýhodou naopak bylo, že jsem občas neměla fakt vůbec žádný peníze a myslím, že jsem v životě nebyla tak chudá (jako vážně, jednu dobu jsem měla asi dva týdny na českým účtu 44 Kč 😀 ). Ale tak zkusit se má všechno, dokud je člověk mladej, nebo nějaký takový moudro, ne?
Kdybych asi jela do Kanady se stejnou zkušeností, pořídila bych auto jako úplně první věc. Zní to trochu nelogicky, když už tak člověk ze začátku má ty výdaje fakt dost vysoký, ale bez auta je tu člověk doslova jak bez ruky (to platí i pro USA). MHD tu sice funguje lépe než v Americe, i tak jsem ale zpovykaná z Brna, kde jede každou chvíli šalina a dostanu se úplně kamkoliv v rámci max. několika desítek minut. Calgary je samozřejmě větší, ale ta síť MHD je mnohem děravější a nepřesnější. To, co by autem zabralo 15 minut, jede člověk klidně hodinu a musí 3x přestupovat. Je to škoda, protože potenciál tohle město má obrovský, ale dokud není iniciativa ho nějak pořádně propojit hustou a přesnou sítí, tak stejně radši všichni volí auto. Obecně mám z kanadského MHD podobný pocit jako z toho amerického – jezdí jím zpravidla jen ti, kteří jsou tak chudí, že si nemůžou dovolit ani úplně největší střep za pár set dolarů (samozřejmě přeháním, místním metrem jezdí spousta lidí do práce, ale rozhodně to není takové to „MHD pro všechny“ jak známe z Česka).
Květen přešel do června a my jsme se z Airbnb konečně přestěhovali do vlastního. Na rozdíl od práce se tu byty sháněly docela snadno. Jelikož návykama občas připomínáme čtyřicátníky, naše prakticky jediná podmínka byla, abychom bydleli sami. I když bylo docela těžké najít byt, na který bychom nemuseli podepisovat smlouvu na rok (v době hledání Jirka ještě neměl práci a nebylo ani auto, a tak jsme se nechtěli vázat na jedno místo, aby pak nemusel dojíždět do práce hodinu) a v podstatě jediné byty v naší cenové relaci byly ve sklepě (tady naprosto běžná věc). Nakonec jsme ale za fajn peníz (zhruba za 1000 CAD/měs. se vším) našli studio (dokonce nad zemí v 2. patře! 😀 ) přímo v hipsterském srdci Calgary.
Jedinou drobnou nevýhodou bylo, že byt byl úplně nezařízený, takže jsme během jednoho dne vyplácli asi 1000 CAD za vybavení a pak už jsme byli tak chudí, že nám nezbylo ani na židle a asi 3 týdny jsme jedli na zemi na plastové krabici z Ikea. 😀 Pak jsme na kijiji (místní bazoš) našli dvě židle za deset dolarů a ten stejný den Jirka našel u popelnic dvě další, takže si teď žijeme jako králové se čtyřma židlema pro dva lidi. 😀 (Priority prostě). Mimochodem, dumpster diving – tak oblíbený ve skandinávských zemích – tu taky jede docela ve velkým. Kromě tradičních bezdomovců tu u popelnic člověk potká ledaskoho a ty poklady někdy docela stojí za to. 😀 V Česku by mě to ani nenapadlo, ale tady mě nikdo nezná, tak co.
Já jsem ještě začátkem července odletěla kamarádce na svatbu (a samozřejmě to bylo v době, kdy v Calgary probíhala největší akce roku – Stampede: 10denní kovbojský festival po celém městě s rodeem, westernovýma kapelama, spoustou jídla atp.), no a to už jsme skoro v současnosti. Celou tu dobu Jirka sbíral paychecky a snažil se nějak zaonačit, abychom co nejdřív mohli jet na hranice požádat o moje pracovní povolení v rámci Common-law (Google) alias „manželství ze zvyku“. 😀 To největší překvapení ale přišlo až koncem měsíce a o tom co? O tom zase až někdy příště. 😀
A.
Chceš vědět, co se děje v mým kanadským životě in real time? Tak mi hoď follow. ?
