Co vidět ve Washingtonu D. C.

Ve středu (27.1) jsme se ráno pokusili dostat zpět do Washingtonu. Asi deset minut jsme se celkem bezcílně brodili sněhem alespoň přibližným směrem k autobusové zastávce, kterou jsme nakonec sice našli, ale na autobus jsme čekali další ¾ hodiny. Nakonec ale minimálně aspoň nějaký přijel (na rozdíl od včerejšího večera), i když vůbec nejel do Washingtonu. Rozhodli jsme se to ale risknout, protože už nás prostě nebavilo mrznout na zastávce, a dojeli jsme do Alexandrie na nádraží, kde naštěstí byl přípoj na metro, takže jsme pak už za patnáct minut pochodovali k Pentagonu. 🙂

I dneska nám vyšlo super počasí, člověku přišlo, že už je tu skoro jaro (až na ty hromady sněhu). Pentagon je asi jedna z věcí, která se dá ve Washingtonu klidně vypustit. Je to velká budova (ve tvaru pentagonu, ale to člověk stejně nevidí takhle z ulice), která připomíná vězení nebo nějakou školu/úřad. V podstatě nic, na co by byl hezký pohled. Proto jsme to jenom rychle omrkli a jeli metrem dál do centra.

Jelikož už byl skoro čas oběda (i když jsme z domu vyrazili okolo půl 9.), rozhodli jsme se zkusit tamní burgrárnu Five Guys. Burgery mají výborné, navíc je to hned v centru u zastávky metra, takže ideální lokace. Určitě doporučuju všem masožroutům. 🙂

Po obědě jsme si obešli Bílý Dům (podobná reakce jako se Sochou Svobody- ve skutečnosti to není nic moc, člověku ani moc nedojde, že tam vlastně bydlí Obama, až na to, že před tím domem byl hlouček nějakých aktivistů, kteří lobbovali za zrušení deportací z USA) a zamířili okolo WW2 Memorial k Lincoln Memorial. Tam se jde krásnou alejí přes park, a je to fakt moc hezká procházka, navíc je uprostřed Reflecting Pool a člověk má před sebou neustále Lincolnův majestátní památník. Je to obrovská stavba, která je vážně docela úctyhodná a samotný Lincoln vyvolává trochu strach. Na jednom ze schodů památníku by měl být také vyrytý nápis na místě, ze kterého Martin Luther King Jr. přednášel svou řeč „I have a dream“. Ten jsme ale bohužel nenašli, asi byl ještě pod sněhem…:( Z památníku má hlavně člověk krásný výhled přímo na Washington Memorial-obelisk a hned za ním na Capitol.

Z Lincolnova památníku jsme se vrátili po druhém břehu Reflection Pool, okolo obelisku přes park až k Air and Space Museum, které je zdarma. Muzeí je ve Washingtonu strašně moc, ale většina z nich je samozřejmě placená a za lístky do těch nejzajímavějších (jako třeba Spy Museum), si člověk zaplatí klidně i 20 $. Jelikož jsme ale už tak dost překročili nás rozpočet tím, že jsme museli zůstat v NY několik dalších nocí, jsme to překousli a šli pouze na věci, které byly zdarma. Air and Space Museum je ale dost zajímavý, hlavně si tam člověk mohl docela dost věcí osahat a vyzkoušet, a tenhle typ muzeí já mám nejradši, takže mně se tam líbilo moc. 😀 Jedna z nejzajímavějších částí mi přišla sekce „Začátky létání“, prostě první návrhy letadel a létacích strojů obecně. Připomnělo mi to takové ty filmy od Oldřicha Lipského (Adéla ještě nevečeřela), nebo Karla Zemana (Ukradená vzducholoď) a tak. 🙂

Z muzea jsme se vymotali až na večer, a bylo nám docela líto, že jsme na další den ráno už měli jízdenky zpátky do New Yorku. Ve Washingtonu by se totiž určitě dalo strávit o pár dní víc (hlavně některá ta muzea byla opravdu lákavá), smířili jsme se ale s tím, že jsme vlastně všechny ty „hlavní“ památky viděli, takže dobrý. 🙂 Určitě bych se sem ale ještě někdy vrátila, třeba jen na pár dní.

Večer jsme si ještě jednou obešli Bílý Dům, kde aktivisty vystřídaly hloučky turistů a pokusili se znovu (a opět neúspěšně) dostat zpět do Lincolnie autobusem. Všechno probíhalo podle plánu, dokonce jsme taky nastoupili na správný autobus. V polovině cesty ale řidička oznámila, že tenhle autobus do Lincolnie nejede, odbočila z dálnice a vysadila nás někde do hromady sněhu u krajnice. Nezbylo nám tedy nic jiného, než si opět zavolat z Uber nějakého dalšího člověka s autem, naštěstí za 10 minut přijel a dovezl nás až před dům. Cena byla tentokrát 8 $, což sice není tak hrozné, ale tady to noční bloudění fakt není nic moc.

Ve čtvrtek ráno jsme se dopravili (opět přes Uber- tentokrát jsme nehodlali riskovat jízdu pochybnými linkami autobusů, o kterých nikdo nevěděl, jestli vůbec přijedou) do centra na Megabus a vyrazili zpět do New Yorku. A zítra večer (v pátek) už nám letí letadlo zpět do Evropy, do Berlína.

 

A.