Měsíční roadtrip po Skotsku 2.0

Vjíždíme na Isle of Skye –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bezesporu nejikoničtější část Skotska s unikátním genius loci. Na vcelku malém ostrově (i když je druhý největší ve Skotsku) tady totiž člověk najde neskutečný nádhery, ať už v podobě obřích vodopádů padajících z útesů, dramatických výhledů na moře, nekonečných písečných pláží, zvláštních skalních útvarů, zelených pastvin svažujících se až k moři a samozřejmě hromady ovcí.

Eilean Donan Castle, 980 metrů za dvě a půl hodiny, Fairy Pools

Každý, kdo od jihu přijíždí na Isle of Skye, musí projet kolem jednoho z největších hradů v této části Skotska – Eilean Donan Castle. Řekla bych, že je to ideální úvod do Skotska jako takového, na turistech tam těží, jak se dá, ale projít si okolo něj i jen zvenku je fajn zážitek, navíc, když vám v pozadí neustále vyhrává místní dudák.

Vydáváme se na dnešní spaní poblíž velmi populárních Fairy Pools (na Isle of Skye prakticky není místo, který by nebylo populární, zvlášť uprostřed léta 😀 ). Dostáváme ale pěkně ledovou sprchu – Isle of Skye je prošpikovaný uzoučkýma single track silničkama, na kterých se člověk co pár metrů musí vyhýbat protijedoucím autům. Problém nastává, když se taková silnička ucpe. Což se vzhledem k náporu lidí stává dost často.

V 5 odpoledne jsme tak necelý kilometr ke spaní jeli dvě a půl hodiny. Kolaps dopravy byl způsobený nejen tím, že se víc aut snažilo projet do dalšího pulloutu, než se jich tam vešlo, ale i tím, že se tady na ty silničky vydávaly i velký karavany, z nichž jeden se tam ukázkově převrátil téměř na bok. Stejnou lekci trpělivosti pak dostáváme i o den později, když míříme na Neist Point. O týhle skotský specialitě jsem se ale nikde v žádných článcích ani průvodcích nedočetla, podle recenzí u konkrétních hiků je to ale zřejmě docela častý jev, zvlášť v hlavní turistický sezóně – Skotsko zkrátka infrastrukturou není vůbec připravený na takový nápor. Takže vám o tom píšu aspoň tady, ať se na to můžete mentálně připravit, pokud se do Skotska vydáte, a obrníte se pořádnou dávkou trpělivosti. 😀

Výšlap k Fairy Pools každopádně stojí za to, i když nás provází většinu cesty mlha, mrholení a vítr. Volíme náročnější trasu, hned na začátku uhýbáme ze štěrkové široké cesty na úzkou ovčí stezku. Musíme hned zkraje překonat dost rozvodněný potok (neobešlo se to bez vyráchání, což v těch zhruba 8 °C nebylo nic moc, když nás čekalo dalších 10 km podmáčenou, bažinatou krajinou. Ale nevzdali jsme to. 😀 ), pak už ale jdeme celou cestu sami a kocháme se výhledy. Mlha se co chvíli trhá a nabízí vcelku dramatický panorámata. Je tu krásně, zeleně, mokro, větrno. Přesně tak jsem si to Skotsko představovala.

K autu se vracíme brzo odpoledne. Tentokrát je cesta díky bohu vcelku průjezdná, na hlavní silnici se dostáváme poměrně rychle a jednohlasně se shodujeme, že si zasloužíme kafíčko. Díky skvělý appce Coffee Trip (stáhněte si ji a pak mi poděkujte) nacházím výběrovou kavárnu Caora Dhubh Coffee ve vesničce Carbost, kde je mimo jiné i distilérka Talisker whisky. Kafe je skvělý, millionaire’s short bread je mňam a teplý steak pie je pro naše zkřehlý, promáčený a zabahněný schránky nebe na zemi.

Neist Point, Old Man of Storr, Portree, Kilt Rock a znovu Old Man of Storr

Další dny se nesou ve znamení výprav k těm největším přírodním ikonám, který může Isle of Skye nabídnout. A že toho není málo. Jako první nás čeká návštěva screensaveru na Apple TV – odlehlého špičáku v moři s majákem na konci zvaném Neist Point. Za mě je to osobně jeden z highlightů celého výletu, protože panorámata na všechny strany jsou tady vážně dechberoucí. Ostrá skaliska se tu svažují v prakticky pravém úhlu přímo do moře, vršek je ale pokrytý vypaseným, šťavnatě zeleným kobercem. K majáku vede jediná cestička a když pak dojdete na samotný konec, až na balvany trčící z moře, přijdete si jak na konci světa (což taky jste, jde o nejzápadnější cíp ostrova).

Neist Point

Následující den nás o půl sedmé budí nejen budík, ale i prudký vichr, který nám celou noc lomcoval s autem. Dnes je v plánu výšlap k Old Man of Storr. V 7 ráno vjíždíme na parkoviště, odkud by měl být na tyhle kamenné útvary výhled. Old Man of Storr se ale schovává za neproniknutelnou mlžnou hradbu. To nás ale neodradí a vyrážíme. Uf. Tenhle trail nám nedal ani metr zadarmo. I když měří jen nějaké 4 km, jde se pěkně do kopce, cestu nám každopádně výrazně ztěžovalo počasí – většinu trasy jsme šli v husté mlze, navíc skoro celou cestu vál tak strašně prudký vítr, že nás to místy až strhávalo z cesty. Do toho se přidal liják, takže jsme nahoru, do neproniknutelného mlíka, dorazili dost vyčerpaný. Čtvrt hodiny jsme stáli v nečasu na vyhlídce a čekali, jestli se Old Man přece jen neukáže. Neukázal. Co se dá dělat, ne každý výhled nám je souzený.

Trochu zklamaný jsme proto přejeli do nedalekého městečka Portree a jelikož jsme se v noci skrz vítr skoro nevyspali, zaplatili jsme si na 3 h parkování a šli se dospat. 😀 Na tohle je to cestování v dodávce vážně skvělý. Po velmi vydatném šlofíku jsme si prošli městečko a půvabný, krapet kýčovitý, přístav plný barevných domků, dali si po sto letech obrovský fish n‘ chips, který se nám snažili ukrást oprsklý racci a jelikož bylo ještě dost brzo, šli jsme se trochu probrat do další skvělý kavárny – Birch Coffee. Není zač. 😀

Jelikož je Isle of Skye fakt prťavý (od jihu na sever vám cesta zabere necelé dvě hodinky), vyrazili jsme omrknout další ikonu, kterou můžete vidět na úvodním obrázku k tomuto článku – Kilt Rock Waterfall. Jde o krátkou zastávku, vodopád je hned u velkého parkoviště, i tak je to ale velmi insta-friendly a velmi působivé. 🙂

Old Man of Storr nám ale pořád vrtal hlavou. Přes den se trochu vyčasilo a ten den jsme pod ním projížděli snad 4x. A pokaždé byl ze silnice o trochu víc vidět. V 7 večer padlo rozhodnutí – jdeme na něj znova. Fenu jsme nechali v autě, rychle se nasoukali do pořád ještě promáčených bot a zabahněných kalhot a rychle jsme vyrazili, podle weather appky jsme totiž měli jen asi hodinové okno, než zase začne lít a přijde další mlha. Podruhé ve 12 hodinách jsme se vyškrábali na vyhlídku – po větru a dešti nebylo ani památky. A byl tam! V naprostém tichu se v široké, ovcemi vypasené krajině tyčil k nebi prazvláštní kamenný útvar. Stihli jsme cvaknout pár fotek, než se zase schoval do mraků. A – jo, stálo to za to. 🙂

Quiraing, kino, pizza a civilizace

Další ráno jsme znovu vstali před sedmou a zamířili k dalšímu divu tohoto skotského ostrova – na Quiraing. Je to prazvláštní kraj, plný jezer a jezírek, kamenných útvarů trčících v nesmyslných úhlech ze země a porostlých šťavnatým, jen pár milimetrů vysokým trávníkem. Zároveň ale dost příkrý a kluzký na to, abychom naznali, že pro nás i fenu bude bezpečnější, když ji tentokrát necháme v autě a okruh si střihneme sami.

Jdete po úzký stezičce mezi balvany, chvíli máte výhled do údolí, chvíli jdete v úzkém korytu mezi skalisky, až se nakonec vyšplháte na jejich vršek, odkud se vám otevře krajina, kde široko daleko není vidět žádný zásah lidský ruky. Jenom moře a nekonečný, zvrásněný pastviny pro ovce, sem tam oddělený skaliskem, který jako kdyby tam spadlo z nebe. Úchvatný místo.

Po návratu k autu jsme se rozhodli po pár dnech udělat ze sebe zase jednou lidi, zamířili jsme zpět do Portree a v místním bazénu jsme se vysprchovali (cestovatelský pro tip: ve všech bazénech, který jsme navštívili, jsme si mohli koupit za pár liber jen vstupenku čistě do sprch), uklidili auto a nechali ho trochu vyvětrat na sluníčku a pak zamířili do Isle of Skye Candle Company na kraji města, která prosím pěkně nejen že je krásná, ale má v sobě zcela nečekaně (v Portree jediný) návštěvnický centrum, gift shop, skvělou pizzerii (tak skvělou, že jsme se pro jejich pizzu dvakrát vraceli 😀 ) a moderní kino! A jelikož právě hráli Deadpoola, byl náš program na odpoledne jasný. Bylo fajn po dvou týdnech stáhnout zabahněný a věčně vlhký šusťáky a pohorky a oblíct si suchý, „městský“ oblečení a baleríny. Taková rychlá výprava do normality a pak zase hurá šlapat po kopcích.

Fairy Glen, Museum of Island Life, Elgol Scenic Route

Náš čas na Isle of Skye se pomalu chýlí ke konci, zbývá nám posledních pár dní, než musíme zvednout kotvy a vydat se dál na sever. Pár zastávek jsme ale přece jen ještě udělali. Za zmínku stojí krátká, easy vycházka do Fairy Glen. Člověk si tu vážně přijde jako v kraji víl. Všude, kam oko dohlédne, se ze země zvedají kuželovité kopečky porostlé trávou, všude se pasou ovce a mají kolem dokola vyťapané cestičky. Je tam krásně. 🙂

Pokud budete mít čas, stojí za návštěvu i nedaleké venkovní Museum of Island Life, který se skládá z několika původních, zrekonstruovaných příbytků a zemědělských budov. Jen pozor – hned u muzea je hezky vypadající kavárna, kde sice mají fajn zákusky a chutney, ale kafe si tam radši nedávejte, vyzkoušeno za vás. 😀

Abychom měli Isle of Skye opravdu poctivě projetý do posledního cípu, zamířili jsme ještě na Elgol Scenic Route, kterou nám doporučil průvodce Lonely Planet. Jako už tolikrát, rady a nadšené výkřiky od Lonely Planet je potřeba brát krapet s rezervou. 😀 Cesta jako taková je vcelku nezajímavá, na druhou stranu jsme tam ale byli úplně sami a na místním spaní jsme zažili jeden z nejhezších západů slunce. A po cestě zpět k hlavní silnici pak dost potěší zastávka na pro změnu vynikající kafe v kavárně Lean to coffee u Broadfordu.

O krásách a ukrytých pokladech nejsevernějšího cípu Skotska, o St Andrews a Edinburghu zase příště. 🙂

 

Cestování zdar!