Hledání práce v Kanadě

Věčná otázka hledání práce kdekoliv v zahraničí. Jedna z nejčastějších, kterou (docela pochopitelně) dostávám. A na kterou strašně nerada odpovídám, protože podle mě je tolik faktorů, které u každého vstupují do hry, že by byla chyba generalizovat. Je to ale prakticky první věc, kterou po příletu řeší úplně každý a přece jen je několik věcí, které má každé hledání práce (i to v Česku!) společné. Budu se snažit nesjíždět ke kýči a heslovitým frázím, ale nic neslibuju. 😀

Když se ale teď budeme bavit konkrétně o hledání práce v Kanadě, a ještě konkrétněji v Calgary, musíme vzít v potaz několik faktorů:

• Úroveň angličtiny – říkám to pořád dokola a i tak to spousta lidí podceňuje, ale zkrátka pokud máte výbornou úroveň angličtiny (a teď mluvím o té skutečné, ne domnělé, úrovni), můžete si mnohem víc vybírat. Pokud jedete do Kanady primárně kvůli jazyku a opravdu se jej chcete naučit, buďte na sebe tvrdí – (pokud možno) jeďte sami a nehledejte práci přes české skupiny na Facebooku. Aniž byste byli okolnostmi donuceni nepoužívat češtinu, máte jen pramalou šanci se v angličtině opravdu zlepšit (a to vám podepíšu já i Jirka – oba jsme prošli touhle drsnou školou a nic lepšího fakt není).
• Vzdělání – všichni nám říkali, že v Kanadě nikoho nezajímá, že máme VŠ titul z české univerzity. Osobně jsem se na každém pohovoru setkala s tím, že jsme se dostali na téma vzdělání. Měla jsem úředně ověřené překlady svých titulů a i díky tomu (a propojení s praxí) si myslím, že mi to pomohlo získat práci, do které budu 10. února nastupovat.
• Zkušenosti – pokud jen trochu můžete, nasbírejte zkušenosti v zahraničí – je jedno, jestli jde o léto strávené sbíráním jahod na farmě ve Skotsku, umýváním nádobí v Německu nebo uklízením pokojů v Americe. Zároveň ale nezapomínejte na ty „hodnotnější“ profesní zkušenosti – zhruba před dvěma lety jsem naprosto vědomě začala při studiu vyhledávat brigády, které by mě někam profesně posunuly a které zkrátka pro náboráře vypadají zajímavě (a funguje to i obráceně – pro CCUSA a Masarykovu univerzitu jsem mohla pracovat právě díky těm zkušenostem ze zahraničí, i když nebyly kdovíjak kvalifikované).
• Vaše ambice – tohle je snad bez nadsázky to nejdůležitější. Zkrátka správný mindset. Je mi jasný, že tohle už zavání poučkama z motivačních knížek, ale víc než kdekoliv jinde se mi v Kanadě potvrdilo, že pokud neslevím ze svých standardů a vím, že mám na víc, než jen na takové ty tradiční práce pro nově příchozí, že se to musí dřív nebo později projevit. Já jsem si třeba před odletem řekla, že už mám určitý věk i zkušenosti, a že nechci strávit celý rok prací ve službách. Že si chci najít práci, která mě bude bavit, někam mě posune a bude mít normální pracovní dobu. Ale vím, že naprosté většině lidí tyhle práce ve službách (aspoň na rozjezd) vyhovují a to absolutně respektuju. Já toho ale po třech sezónách v USA a dvou v Anglii měla už celkem dost a chtěla jsem prostě něco víc. No a teď se dostáváme k té druhé straně mince:
• Názory okolí – uf, těch bylo po našem příletu do Kanady fakt mraky. Dost mě překvapilo, jak strašně negativní tu čeští usedlíci jsou. Když se Jirka prvních pár týdnů snažil najít práci, ze všech stran jsme slýchali prakticky pořád to samé – nemáte šanci najít si hned na první dobrou kvalifikovanou práci, holky jdou dělat do hotelu nebo do restaurace, kluci na stavbu, nikoho tu nezajímá, jestli umíte anglicky, máte vysokou a zkušenosti ze zahraničí, v Calgary je recese a spíš než aby se nabíralo, tak se propouští. Navíc dokud nemáte alespoň nějakou zkušenost z Kanady, jste prakticky nezaměstnatelní. Tyhle řeči znáte i z Česka, ne? Prostě všechno stojí za hovno. Klasický český nihilismus. A to člověk po příjezdu do nové země fakt slyšet nechce. Trvalo nám docela dlouho, než jsme našli byť jen jedinýho člověka, který by nám řekl, ať se na tyhle řeči vykašleme a děláme si to po svým. Tak třeba teď tím člověkem budu pro vás já.

Pár věcí, které je potřeba brát v potaz a ve kterých mají i čeští existencialisti pravdu – Calgary (a celá Alberta) se skutečně ještě pořád vyhrabává z recese, zároveň je tu ale nejvyšší minimální mzda (15 CAD/hod – cca 257 Kč), což je pro řadu lidí velký podnět, proč se sem přestěhovat a zkusit tu svoje štěstí. Krize nedopadá zdaleka jen na imigranty (= nás), ale i na rodilé Kanaďany a docela to ve společnosti vyvolává tenze. Není pravda, že by se nenabíralo, nicméně se tu často hledají lidi jen na poloviční úvazek a na krátkou dobu (v řádu několika málo měsíců). I s tímhle vědomím jsem si ale říkala, že u hledání práce (alespoň ze začátku) nebudu ze svých nároků slevovat a budu posílat životopisy na takové pracovní pozice, které bych klidně (a ráda) dělala i v Česku. A zatím se mi to už dvakrát vyplatilo. O své stáži v cestovatelském časopisu jsem vám psala minule a díky ní jsem se konečně dokopala založit si profesní webovky, které slouží vyloženě jako proklikávací stránka ke všemu, co jsem kdy (v angličtině) napsala a řekla bych, že z velké části díky ní budu příští týden nastupovat jako Digital Content Coordinator na University of Calgary. A to už je docela zajímavá pozice, řekla bych. 😀

A na závěr několik obecných tipů k hledání práce:

1. Internet je všemocný – nepodceňujte sílu Instagramu, dvě práce ze tří jsem díky hashtagům našla právě tam.
2. Vyplatí se sledovat mj. i místní webovky, na kterých firmy nabízí práci – namátkou třeba indeed.ca, allstarsjobs.ca, ziprecruiter.com, kijiji.ca (místní bazar i na všechny vaše budoucí nákupy 😀 ), ale taky facebookový skupiny zaměřený přímo na nabídku a poptávku pracovní síly, Instagram účty, LinkedIn nebo webovky konkrétních zaměstnavatelů.
3. Upravte si životopis podle kanadských standardů – tohle nepodceňujte, s českým CV tu moc parády neuděláte. Tipy, jak na to, jsou docela pěkně popsaný v článku tady. Pokud hledáte práci ve službách, vyplatí se životopisy si vytisknout (třeba v místní knihovně, často zadarmo) a rozdávat je po podnicích osobně – na osobní kontakt se tu v Kanadě docela hraje.
4. Obecně ale platí, že pokud je člověk aspoň trochu šikovnej, snaživej a ochotnej učit se nový věci, nebude tady (a asi ani kdekoliv jinde) mít problém práci si najít. 🙂 Jenom je potřeba počítat s tím, že to někdy může trochu trvat.

Zkrátka hlavně se toho nebát. Ty začátky jsou vždycky těžký a člověk je už tak vynervovanej z hromady dalších věcí, že mu každá pozitivně laděná rada přijde vhod (nebo teda mně by v tý době přišla 😀 ).

Tak hodně štěstí a odvahy a cestování zdar!

A.

 

Chceš vědět, co se děje v mým kanadským životě in real time? Tak mi hoď follow. ?