God bless America, týden 1.

Tak už jsem tu týden. Jaké jsou tedy první postřehy (od někoho, kdo je v podstatě Amerikou nepolíbený a tudíž místních zvyklostí neznalý) a jak tady teda bydlíme a pracujeme?

• Kolo je tu nutnost, pokud chce být člověk aspoň trochu nezávislý a nechce se mu všude chodit pěšky (což teda tady není úplně ideál, protože je tu všechno pěšky dost daleko). Takže první věc, pro kterou jsem v sobotu ráno zamířila bylo kolo z Walmartu za $80. Jsme tu asi docela rarita, protože se tu na kole nedopravuje skoro nikdo. Prostě crazy Europeans, no. 😀

• Amerika (nebo teda minimálně tahle oblast ve Wisconsinu) je vážně země určená primárně pro auta a chodci/cyklisti jsou tu docela utlačovanou menšinou. Chodníky a přechody tu jsou celkem vzácností a obecně se tu dopravuje převážně autem.
• Na rozdíl od Angličanů jsou Američani dost pracovití lidé. Je to docela nezvyk, když jsem poslední dvě léta byla jeden z nejvíc hard working zaměstnanců v podniku a najednou jsem jenom slabší průměr.
• Je tu spousta Mexičanů, takže se veškeré meetingy konají ve dvou jazycích – nejdřív v angličtině a pak ve španělštině. Spousta z nich totiž anglicky neumí ani slovo. Je to pak trochu jako když Češi jedou na dovolenou a snaží se dorozumět tak, že mluví česky, ale nahlas a p-o-m-a-l-u.
• Jelikož Jirka s Janou už v Americe několikrát byli, tak jsem z nás tří většinou jediná, koho pořád nepřestává udivovat velikost naprosto všeho. Třeba ve Walmartu jsou balení naprosto směšně velký. Zrovna včera jsme si koupili cereálie, které jsou velké jako pytel psích granulí. Navíc za zlomek ceny, za kterou by něco takového člověk pořídil v Česku. Obecně ta cena je kapitola sama pro sebe, ale to je o Americe dost známé. I tak jsem si tu ale koupila skoro kilo kokosového oleje za nějakých 7 dolarů (cca 170 Kč).
• Je tu obchod s božím jménem Piggly Wiggly, který je dost v evropském stylu a člověk tu nakoupí potraviny v běžných amerických obchodech nedostupné (třeba kmín na chleba. Zatím jsme ho pekli jednou a měl veliký úspěch u opilých Slováků 😀 ).
• Vážně tu člověk v asijském bistru dostane jídlo s sebou v papírovém boxíku jako v amerických filmech (o tomhle jsem snila už při naší lednové cestě do NY, ale konečně až tady se mi přání splnilo 😀 ).

No a kde to teda bydlíme? Jsme ubytovaní v dorms („kolejích“), které víc než cokoliv jiného připomínají chatku na školu v přírodě nebo na tábor. Je to dlouhá budova se společnou kuchyní, rozdělená na klučičí a holčičí část. Takže úplně jako vystřižený ze školy v přírodě. 😀 Kuchyň ale všichni používáme většinou jenom na ohřátí polotovarů v mikrovlnce, na upečení pizzy v troubě a na ranní cereálie. Jinak tu vlastně nikdo nic nevaří, jelikož máme v práci jídelnu, kde se můžeme chodit 3x denně zadarmo najíst a to pak se člověku nějaké vaření ani nevyplatí. 😀

Rezort samotný se nachází několik kilometrů od městečka Lake Geneva ve Wisconsinu, kde je veliké jezero, promenáda a obecně to je asi docela turistické místo. Město jako takový je moc pěkný, pro turisty ho pěkně udržujou. 🙂

Jinak když jsem sem minulý týden přijela, tak zrovna vrcholily přípravy na July 4, americký Den nezávislosti. V neděli se tu konal ohňostroj a přišlo ho shlédnout zhruba 3000 lidí včetně nás. V pondělí jsme pak šli na vily, na kterých bydlí super Slováci a Češky, na pravou americkou house party. Víc americký to už ani být asi nemohlo. 😀 Bylo tam úplně všechno od obřích grilovaných žeber v BBQ omáčce přes pečené kukuřice, červený kelímky s alkoholem, obří repráky až po příjezd Public Safety. Nikdy jsem neviděla, že by se lidi takhle rychle rozprchli, i když je fakt, že několik underage (bylo jim pod 21) tam určitě bylo. I tak jsem si pořád přišla jako v takové light verzi té párty, kterou uspořádali ve filmu Project X. 😀

Co se týče práce, tak je dost fyzicky náročná, ale jde určitě hlavně o zvyk. Já jsem zatím pracovala jenom 4 dny, navíc spát chodíme průměrně kolem půlnoci, protože je prostě škoda chodit brzo spát. Mám navíc teď týden zácvik, takže jsem tam ještě mezi nezkušenými nováčky. I tak jsem ale dostala $25 gift card do Walmartu a hned druhý den v práci jsem vyhrála $20 na nějakém zaměstnaneckém meetingu. Takže si vážně nemám na co stěžovat. 😀 Až mě překvapuje, jak jsou tady všichni hodní. A opravdu hodně američtí, je to samá motivace, týmová spolupráce a celé naše oddělení je polepené motivačními citáty, abychom tvrdě pracovali a věřili v sebe. 😀 Je to takový úsměvný, když na to člověk není zvyklý, ale to je prostě asi American way… 🙂

 

A.