Mých 6 cestovatelských divností
Tenhle článek bude spíš tak jako na odlehčenou. Jsou to věci, které si uvědomuju, a které můžou být pro okolí občas docela zatěžující (za což se omlouvám především Jirkovi, jelikož je to můj nejčastější travel buddy). Tak let’s get it over with. 😀
1. Musím vždy, všude a za jakýchkoliv okolností sedět v uličce. Jednoduše proto, že jsem paranoidní. Jakože fakt hodně. Mám tendenci vymýšlet katastrofické scénáře (což jsem zdědila po taťkovi, který má podobnou obsesi s těmi sedadly do uličky) a místo v uličce je jednoduše strategické místo. 😀
2. Při několikadenním výletu autem se pravidelně několik dní předem stresuju, kde pak proboha půjdeme ráno na záchod.
3. Tahám s sebou pití. Všude. Dostanu žízeň v tu chvíli, kdy na letišti procházím detekčním rámem, nebo kdekoliv, kde s sebou nemůžu mít pití. Tohle ale neplatí jenom pro cestování, ale i třeba v divadle, při zkoušce, když mi pití dojde a já si ho nemůžu okamžitě dočerpat a tak.
4. Nejlepší dopravní prostředek je pro mě zásadně auto (přičemž je ale fajn, když ho řídí někdo jiný než já. 😀 S Jirkou se sice na cestách autem pravidelně střídáme, není ale žádným tajemstvím, že on je z nás dvou ten zkušenější a schopnější řidič), protože nesnáším davy, takže přeplněná letiště, nádražní haly nebo autobusy jsou pro mě noční můra.
5. Baví mě dělat detailní itineráře. Vždycky, když se s Jirkou rozhodneme někam vyjet, hrozně mě baví hledat místa, která určitě musíme vidět (tím ale nemyslím jenom si najít jejich obrázek na Googlu, tím myslím, že si přesně vyhledám jejich GPS souřadnice, i když nikdy nemám data a většinou se spoléhám na to, že je Jirka mít bude 😀 ).
6. Jsem stresař. Někdy docela extrémní. Samozřejmě člověk se na Facebooku a na blogu prezentuje jako ohromně nebojácný cestovatel, který se ničeho nebojí a všechno zvládne úplně v pohodě. Pravdou je, že mi je vždycky největší oporou Jirka, který to všechno vážně bere naprosto s klidem, i když já se někde hroutím a blekotám něco o tom, jak určitě spadne letadlo, nebo že mě nepustí do země a tak. Upřímně doufám, že se někdy dostanu na jeho level, kdy jakkoliv zamotané situace zvládnu s přehledem vyřešit a nebude mojí první reakcí to, že se pomalu rozteču na podlaze. 😀 Tak, tohle je asi jedno z mých největších tajemství, které asi zbourá celou moji cestovatelskou image. 😀
Mám těch divností samozřejmě víc, ale buď jsou až moc divný a nebo je má úplně každý, takže to ani nespadá do kategorie divných věcí, ale prostě do kategorie obyčejné davové paranoie. 😀
A.