Proč (ne)jet v zimě do Washingtonu D. C.

Jelikož jsme na východním pobřeží 10 dní, byla by škoda zůstat celou dobu v New Yorku. V plánu jsme toho měli sice víc, ale trochu nám do toho vstoupil blizard, takže jsme museli náš itinerář poupravit a úplně vypustit Toronto v Kanadě. Měli jsme ale od úterý zaplacené ubytování ve Washingtonu, do kterého jsme právě z Toronta měli přejet, takže jsme prostě za peníze ze stornované jízdenky koupili jízdenku novou a to na trase New York-Washington.

Cesta NY – Washington D.C. trvá přibližně 4 a půl hodiny. Není to sice žádný terno, ale přežít se to dá v pohodě. Tedy za předpokladu, že jste se stihli nasnídat (ne tak jako my). Jeli jsme se společností Megabus, kde se dají jízdenky koupit hodně výhodně (počáteční cena je 1 $). Do Washingtonu jsme dorazili zhruba v 14:30, do té doby jsme měli k jídlu jenom jedno balení sušeného ovoce, takže po výstupu bylo jídlo hlavní priorita.

Trochu jsme se báli, jak bude Washington po víkendové sněhové bouři vypadat, zprávy totiž mluvily o tom, že Washington byl zasažen víc než New York, takže jsme čekali tak trochu apokalypsu a totální kolaps všeho. Když jsme ale vylezli z nádraží, pražilo na nás jarní sluníčko a teploměr ukazoval 6°. Sice byla všude spousta sněhu, ale pořád se to dalo docela srovnat se závějemi v New Yorku.

Měli jsme ještě asi 4 hodiny, než jsme mohli přijet do Lincolnie (cca 15 min. od Washingtonu), kde jsme měli ubytování opět přes Airbnb. Z autobusového nádraží to bylo kousek ke Capitolu, takže jsme si prošli tu hlavní třídu až k obelisku. Washington je po New Yorku (alespoň pro mě) docela vítaná změna. Město působí mnohem klidnějším dojmem, je tu najednou mnohem víc místa a domy jsou tu spíš široké než vysoké. Lidí je tu taky mnohem míň a je tu spousta volného prostoru, parků, stromů, trávníků a tak. Po šíleně rychlém životě v NYC je to docela fajn. 🙂

Rozhodli jsme se nechat si všechny ostatní památky na další den a okolo 6. večer se vydali metrem k Pentagonu, kde je jeden z autobusových uzlů. Tady jsme konečně zažili, co to znamená, když se řekne, že zkolabuje doprava. Do Lincolnie nejel jeden jediný autobus. A pěšky to bylo 2 a půl hodiny v hlubokém sněhu někde podél dálnice. Naštěstí si Jirka před odletem pořídil americkou simku s internetem v mobilu, takže stáhl aplikaci Uber a objednal nám odvoz. Přijel pro nás milý černoch, co neuměl moc anglicky a v autě poslouchal francouzské popové slaďáky, ale odvezl nás, kam jsme potřebovali, takže no problem. 😀 Zaplatili jsme 11 $ (což pořád vyjde značně dráž než autobus, kde lístek stojí 1.75 $, ale jelikož zřejmě nejezdí skoro žádné autobusy celý týden a pěšky se nám za tmy fakt nechtělo, tak to bylo ideální řešení 🙂 ) a po několikaminutovém hledání našli příslušný dům, ve kterém teď budeme 2 dny bydlet.

Bydlíme u moc milého mladého kluka Omara, který na nás čekal, i když jsme přijeli o něco později, než jsme předpokládali a ukázal nám celý dům s tím, že můžeme používat cokoliv, co chceme. Pokoj máme obrovský, s vlastní koupelnou na patře, no a až na to dojíždění to je paráda. 🙂

V příštím článku o památkách ve Washingtonu, co vidět a co se naopak dá klidně vypustit.

 

A.