O cestě domů a kulturním šoku

V úterý v 6:30 ráno jsme naposledy zamávali Voldě a vyrazili na pomalou a dlouhou cestu domů. Noc předtím jsme strávili u jedné moc milé Češky, která ve Voldě žije už pěkných pár let (a nesnáší Norsko), která se o nás moc hezky postarala.

První zastávka byla Oslo, do kterého jsme zhruba po 9 hodinách jízdy dorazili. Naše obavy ohledně norské zimy a počasí se naštěstí nevyplnily, silnice byly průjezdné a ani jsme nemuseli nasazovat řetězy. 🙂 A já jsem si cestou splnila poslední položku na svém „to see in Norway“ listu- viděla jsem losa! (teda popravdě to byla losice a neměla parohy, ale i tak jsem spokojená. 😀 ).

Jelikož je Oslo dost na jihu, trochu naivně jsme všichni předpokládali, že tam bude o něco déle světlo. Na hotel (který se nám pro 7 lidí podařilo sehnat za docela přijatelnou cenu úplně v centru, viz: zde) jsme dorazili okolo třetí odpoledne a za několik málo minut už byla tma. No nevadí, prošli jsme si „večerní“ Oslo, podívali se na vánoční trhy (na kterých se prodává výhradně nealko svařák, moc nechápu, jak to teda vyrábí, ale všechny nás na něj přešla chuť), a několik desítek minut jsme hledali teplo jakéhokoliv fast foodu, na který bychom měli peníze. I když jsme s Jirkou v Oslu byli už v srpnu, viděli jsme v podstatě jenom tu industriální část okolo Opery. Takhle ve tmě ale ta historická část vypadala krásně, a kdyby nebyla taková zima (-9C), tak bychom toho asi viděli i víc. 🙂

Ve středu ráno jsme vyrazili na dvě hodiny vzdálený trajekt, který nás z norského přístavu Langesund měl dopravit do dánského městečka Hirtshals. Cesta trvala 5 hodin a všem bylo blbě, protože byly vlny a loď se dost houpala. Okolo sedmé večer jsme dorazili do Dánska a odtamtud už jsme jeli celou noc až do Prahy. S Jirkou jsme se průběžně střídali v řízení, ostatní Erasmáci si hned v Dánsku koupili tu nejlevnější flašku vodky, kterou na benzínce sehnali, takže bylo asi dvě hodiny docela veselo. 😀 V té veselé části jsem zrovna řídila já, takže jsem slyšela snad všechny písničky z českých pohádek, z Rebelů, pak se přešlo na několikrát opakovaný Holubí dům (jelikož dva Slováci co s námi jeli to považovali za český národní skvost) a nakonec to zakončily ukolébavky. 😀 Co se stalo hned potom tu snad ani nebudu rozebírat, ale řekla bych, že je to po flašce vodky a téměř čtyřměsíční abstinenci docela jasné. 😀 Náš příjezd do Prahy se tudíž o něco opozdil. 😀

Do Česka jsme dorazili kolem osmé ráno a všichni jsme dostali docela nepříjemný (kulturní) šok. První město do kterého jsme vjeli bylo totiž Ústí nad Labem. A to po čisťounkém Norsku, kde člověk viděl maximálně oloupaný nátěr na dřevěných domcích, bylo docela nepříjemné překvapení. Člověk úplně zapomene, jak jsou tady některá města špinavá. Když jsme pak na benzínce viděli ukázkovou přehlídku snad všech druhů českých strejců, začali jsme si říkat, jestli jsme neudělali chybu. 😀

Cesta z Prahy do Brna už naštěstí byla (v poměru s ostatními vzdálenostmi) docela krátká záležitost. Domů jsme s Jirkou dorazili okolo druhé odpoledne a šli skoro okamžitě spát.

Takže to je konec norského dobrodružství. O tom co bude dál zase někdy příště. 🙂

 

A.