Kam na výlety z Park City

Ann — Mon, 25 Mar 2019 11:20:38 +0000

V minulém článku jsem nastínila, že Park City je perfektní lokalita na výlety – díky své poloze není problém zajet si do Arizony, Kalifornie, Colorada nebo třeba Wyomingu. Nicméně Utah je také plný národních parků a za mě je to jeden z nejhezčích amerických států právě díky jeho rozmanitosti. Jelikož jsme vždycky měli maximálně 2 dny volna, potřebovali jsme, aby byly výlety v relativní blízkosti. Kam tedy může člověk z Park City (resp. i ze Salt Lake City) vyrazit? Bridal Veil Falls – velice oblíbená turistická destinace zhruba 3/4 hodiny od Park City. Vodopády, které (prý) připomínají nevěstin závoj. Jako zastávka fajn, ale jet tam jen kvůli tomu je asi zbytečné. Tubing na Provo River – městečko Provo leží asi čtvrt hodiny od Bridal Veil Falls a jednou z nejlepších atrakcí letošního léta bylo bezkonkurenčně sjíždění poměrně divoké řeky na velkých nafukovacích kruzích. I když byl červenec, voda měla v té době asi jen 10 C a vymrzli jsme jen v plavkách šíleně, ale zábava to byla za pár šupů perfektní. 😀 Capitol Reef National Park – jeden z těch delších výletů je do národního parku Capitol Reef v jižním Utahu. Z Park City je zhruba 4 hodiny daleko, což je na americké poměry pořád hodně slušný čas (cokoliv, co je do 6-7 hodin je vlastně blízko 😀 ). Capitol Reef je celý z pískovce a je to taková dost zvláštní pouštní krajina plná obrovských kamenných oblouků, zvláštních útvarů a vodních kapes ve skalních masivech. Goblin Valley State Park – když už je člověk takto vyjetý, je fajn navštívit asi hodinu vzdálený státní park Goblin Valley – je to zase poušť, ale všude, kam se člověk podívá, jsou malí kamenní „trpaslíci“, kteří vypadají jako roztavené olovo na vánoce. S dostatkem vody se dá dojít i do několik kilometrů vzdálené jeskyně nazvané docela přesně Dračí doupě (Dragon’s Lair), ale dostat se do ní (a pak zase z ní) je docela adrenalin a člověk potřebuje dobré boty. Donut Falls – asi hodinu od Park City je moc pěkný trail k donutovému vodopádu, na kterém člověk občas potká losa (hurá!). Jelikož je to tak blízko Salt Lake City, bývá tam o víkendech docela narváno, ale ve všední dny po ránu jde člověk skoro sám. Dostat se k samotnému vodopádu není také zrovna snadné, člověk musí vylézt po velkých kluzkých kamenech a brodí se občas docela prudkou vodou, takže spousta lidí samotný konec vzdá a fotí si to jen zespoda, odkud ale není nic vidět. Samotné donut falls dostaly svůj název díky tomu, že voda si časem vymlela kruhovitou díru do skály, pod kterou vytvořila malé jezero. Salt Lake City – hlavní město Utahu, které určitě stojí za návštěvu. Mormonský vliv je tu sice všudypřítomný (už jen kvůli jejich chrámu Temple Square, do kterého se vejde 21 000 věřících a mají i vlastní podzemní garáže 😀 ). Nicméně centrum Salt Lake City je neskutečně čisté a udržované a třeba městská knihovna patří k architektonickým skvostům. Nejhezčí jsou ale západy slunce nad městem, kdy má člověk výhled na nebývalou scenérii s horama na jedné a se solnou plání na druhé straně. I přesto jsem si tu připadala trochu jako v Denveru, taky tu byla spousta hodně divných lidí, ale to asi k americkým městům zkrátka patří. Antelope Island – necelé dvě hodiny od Salt Lake City leží státní park Antelope Island. Člověku se na první pohled zdá, že je to jen úplně mrtvá pustina otrávená solí z Velkého solného jezera, které je zhruba 9x slanější než oceán. Nicméně je tu poměrně živo – co mě překvapilo nejvíc byla spousta spokojených bizonů, kteří se pásli kdoví na čem. Tyhle chlupaté obludy se v klidu procházely ve 30C vedrech a nevypadaly, že by je to nějak trápilo. Člověk se zároveň může ve Velkém solném jezeře vykoupat. Je to docela zážitek (včetně neskutečného množství hmyzu), protože opravdu plujete na hladině jako korek. Traily okolo Park City – v blízkosti Park City je spousta perfektních trailů, které často vedou ke krásným jezerům. My jsme byli u Lake Blanche, které na své hladině zrcadlí skalistý výběžek nad ním, a Lake Mary, které se hodí k odpolední procházce a pikniku. 🙂 Když si člověk vyjede (nebo vyšlape) až nad rezort, kde jsem pracovala, může si vylézt na Jupiter Peak, který leží ve výšce 3000 km. Cestou zpět je fajn zajít si k jezeru Bloods Lake, které je ideální na koupání, nebo jen tak na chill v houpací síti. V blízkosti je řada dalších jezer, které taky určitě stojí za návštěvu, třeba Shadow Lake, ke kterému se dá dostat z trailu na Jupiter Peak. Grand Teton National Park a Yellowstone NP – i přesto, že se tyhle dva národní parky nachází až v sousedním Wyomingu, cesta k nim z Park City trvá jen zhruba 4 a půl hodiny, a člověk by v Americe o tyhle dva parky rozhodně neměl přijít. Oba jsou úplně jiné, a i když je Grand Teton mnohonásobně menší než Yellowstone, z mnoha důvodů se mi tam líbilo skoro i víc než v Yellowstonu, který je zkrátka turisticky opravdu profláklý. Hlavním důvodem je moje láska k horám, ledovcům a divoké přírodě. A v Tetonu to máte všechno na jednom místě. My jsme si zvolili jeden hike, který šel údolím a byl nádherný a takový odpočinkový, druhý vedl k ledovcovému jezeru, které mělo až neskutečně azurovou barvu, a je docela dobře skryté, takže jsme tam byli úplně sami. Za mě asi jedno z nejhezčích míst celého léta, o kterém ale nechci říkat nic bližšího, aby si svou krásu a neposkvrněnost udrželo co možná nejdýl. 🙂 Tak, myslím, že je tenhle článek docela vyčerpávající a natřískaný tipy na výlety, takže kdo se třeba ocitne v téhle lokalitě, může mu být tento příspěvek inspirací. 🙂 Tak zase čau příště! A. Chceš vědět, kde teď lítám in real time? Tak mi hoď follow. ?

Příspěvek Kam na výlety z Park City pochází z Ano Anno

Když do Ameriky, tak do Utahu

Ann — Sun, 24 Mar 2019 10:10:50 +0000

Rozhodnutí jet do třetice do Ameriky padlo v podstatě ještě v létě 2017, když jsme byli s Jirkou sami v Coloradu. Čekal mě poslední rok vysoké, poslední dlouhý prázdniny, a tak mi to přišlo docela automatický. Jelikož jsme jeli přes stejnou agenturu jako minulý rok, přijde mi tu zbytečné popisovat znovu celý proces, takže se pustíme rovnou k meritu věci. Bylo jasné, že pojedeme znovu na západ států (protože srdcovka), takže jakmile se objevil zaměstnavatel z Utahu, brali jsme ho všemi deseti. O tom, že Jirka nakonec musel jít pracovat jinam, si můžete přečíst u něj na blogu, já ale zůstanu u sebe. Jelikož jsem v červnu státnicovala, opakoval se vlastně podobný vzorec, jako v roce 2016. Do Utahu (konkrétně do městečka Park City) jsem přiletěla zhruba měsíc po Jirkovi. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem si tentokrát netiskla mapy letišť a šla už v pohodě na jistotu. 😀 Pracovala jsem v resortu Montage Deer Valley jako hosteska (hostess) v restauraci. Práce mi sedla ve všech směrech – na rozdíl od číšníků a dalších pomocníků jsem měla velice slušnou hodinovou mzdu a k tomu dýška, pracovala jsem přímo pod manažerkou a byla jsem první, na koho se v restauraci obracela, takže jsem měla možnost přiučit se i něco z téhle branže, ale hlavně jsme tam měli neskutečně fajn partu lidí. Takhle zpětně z Česka je těžký si představit různorodější kolektiv. Bylo nás tam na tuto pozici šest – Američanka, Mexičanka, Jihoafričan, Filipínec, já a Rumunka. Sedli jsme si ale spolu tak, že jsem se díky nim do práce vážně pokaždé těšila. Což se u housekeepingu z minulých let moc říct nedá. Samotná pozice je zároveň hodně psychicky náročná – i když šlo o 4* a dost vybranou restauraci, hosté jsou zkrátka všude stejní – i ti nejbohatší umí být hodně nepříjemní. Díky naší manažerce jsem ale odkoukala spoustu užitečných věcí, jak řešit různé situace a na konci léta jsem s úžasem zjistila, že jsem s ledovým klidem schopná zvládat okamžiky, které by mě ještě před pár měsíci dohnaly k slzám. Což se sice nemusí zdát jako takové plus pro někoho, kdo třeba o takové pozici uvažuje, ale mně to dalo hrozně moc nejen do profesního života. Samotné městečko Park City leží asi hodinu od Salt Lake City. Jediné, co jsem o něm věděla bylo, že se tam konala Olympiáda a že Utah je epicentrum mormonů. Jako spousta dalších měst v horách na západě, i Park City bylo původně založené díky nalezištím stříbra. Poté, co se stříbro vytěžilo, přestalo být atraktivní a v podstatě se na něj tak trochu zapomnělo, dokud se tam v roce 2002 nekonaly Olympijské hry. Od té chvíle se z téhle ospalé vesnice stal magnet na turisty, který začal díky nim generovat obrovské zisky. Takže celé město vypadá jako kulisa a člověk ví, že je to všechno udělané jen a jen pro turisty, ale Park City je opravdu kouzelné. 🙂 Vedení města navíc odkoupilo pozemky v okolí a zabraňuje tak developerům budovat na jeho periferiích další a dalších megalomanské stavby, konferenční centra a hotely. Je to vlastně dost sympatický. Díky své lokalitě jsme i přes léto jezdili na spoustu výletů – Utah je vážně neskutečný, na jeho území jsou jak hory, tak pouště, takže jsme to měli dost pestrý… 🙂 Už během léta jsme tak jeli i do Grand Teton National Park ve Wyomingu (protože ledovcová jezera!) nebo do Capitol Reef NP. A po skončení práce jsme pak měli ideální startovací pozici na perfektní roadtrip. O pracovní části výletu myslím stačí, o té cestovací zase příště. 🙂 A. Chceš vědět, kde teď lítám in real time? Tak mi hoď follow. ?

Příspěvek Když do Ameriky, tak do Utahu pochází z Ano Anno

Utah Archivy - Ano Anno

Kam na výlety z Park City

Když do Ameriky, tak do Utahu