škola Archivy - Ano Anno

Erasmus – výhody a nevýhody

Ann — Thu, 10 Dec 2015 21:18:17 +0000

Erasmus je super věc. Člověk se podívá do světa, dozví se, jak to v cizí zemi chodí, když v ní není jenom jako turista na dva týdny, a třeba mu i trochu otevře oči. Hodně lidí bere Erasmus jako možnost válet se půl roku někde u moře ve Španělsku nebo na Kypru. S Jirkou jsme se ale rozhodli odjet studovat na Sever. Protože oba studujeme stejný obor, nebyl teoreticky problém vyjet spolu. Vybrali jsme si Norsko a jako záložní země Finsko a Irsko. Jak je asi z minulých článků jasné, vyšla nám oběma první volba. 🙂 No a protože do odjezdu domů zbývá posledních pár dní, rozhodla jsem se sepsat největší klady a zápory studijního pobytu v Norsku. Here goes. Ceny Norsko je bohužel jedna z nejdražších zemí na světě, takže tady těch kladných věcí asi moc nevymyslím. 😀 + Člověk se může těšit, že až přijede domů, bude mu všechno připadat hrozně levné. 😀 Tedy za předpokladu, že mu zůstanou ještě nějaké peníze… Nafta je tu v průměru stejně drahá jako v Česku (třeba po Anglii je to příjemné překvapení). – Je tu prostě strašně draho. Párty Počítám, že tohle je prostě neodmyslitelná část života na kolejích. Asi nikdo by mě neoznačil za zrovna party animal, proto je to občas docela utrpení. 😀 + Člověk se vždycky potká s někým novým. Hodně často se zadarmo najíte (nebo taky přispěje nějakým svým jídlem). Studenti jsou tady dost solidární, proto tu prostě každý uvaří nějaké jídlo a přinese ho sebou. 🙂 Jsou tu pre-party, kde se člověk dostatečně opije, aby pak v klubu nemusel moc utrácet za alkohol (tohle teda není moje zkušenost, ale byla to jedna z prvních věcí, co nám řekli na schůzce ve škole, když jsme sem přijeli 😀 ). – Když se vám během týdne několikrát rozvibruje podlaha (třeba jako dnes) kvůli Norům, co si o patro níž dělají párty ve stylu Pomáda a subwoofer jim duní natolik, že vám z toho drnčí topení, není to nic, z čeho by byl člověk zrovna odvázanej. Alkohol tu teče velmi střídmě (protože je tu prostě moc drahý a nikdo na něj nemá peníze). Jazyk Ještě předtím než jsme sem přijeli, jsem si aktivně stáhla norštinu do Duolingo a začala jsem pilně cvičit. Po pěti měsících umím stále ta samá slovíčka jako v první lekci- Takk (děkuji) a Ha det (ahoj- při loučení). Potom ještě rozpoznám, když se mě prodavačka v obchodě ptá, jestli chci tašku (to zuřivě kývám hlavou) a pak taky jestli chci účtenku (to taky kývám). A to je vlastně jediné místo, kde se s norštinou setkám. Všichni (ale opravdu všichni) tu mluví plynulou angličtinou. Od údržbáře na kolejích, přes řidiče autobusů až po seniory. Česko se má ještě fakt co učit. Místo norštiny jsem se tu ale naučila sprostá francouzská slovíčka. 😀 + Všichni tu mluví anglicky, takže já nemusím umět norsky. – Všichni tu umí anglicky, takže já nemusím umět norsky. A.

Příspěvek Erasmus – výhody a nevýhody pochází z Ano Anno

Škola a zkouškové v Norsku

Ann — Sun, 06 Dec 2015 12:41:59 +0000

Už jsem lehce naťukla rozdílnost mezi českým a norským vysokoškolským systémem. Pro studenty, kteří uvažují nad studiem v Norsku, nebo prostě pro každého koho by zajímalo, jak se tady vlastně studuje, tedy několik informací: 1) Kredity Narozdíl od předmětů na českých VŠ, kde můžete doufat v maximálně 4 kredity/předmět, Norsko má v tomto nepopiratelně navrch. Za předmět se tu uděluje v průměru 10-15 kreditů (samozřejmě záleží na oboru). Stejně jako v Česku je potřeba dosáhnout min. 30 kreditů/semetr, takže v tomhle případě vám teoreticky stačí 2 předměty, abyste měli splněno. 2) Docházka Tohle je hodně individuální, na mé české VŠ (UTB) máme povinné všechny semináře a můžeme mít max. 2-3 absence. V Norsku se povinnost chodit do hodin dost liší, já jsem měla tři předměty a dva z nich měly nepovinnou účast. 3) Školní rok Narozdíl od českých škol, kde školní rok začíná většinou v polovině září (nebo i později), v Norsku se začíná o celý měsíc dříve- letos se například oficiálně začínalo už 18. srpna a my v ten samý den měli i předměty. Na druhou stranu se tu ovšem většinou končí kolem poloviny listopadu, nebo začátkem prosince. 4) Zkouškové Tohle taky hodně záleží na předmětu, my jsme ale ze tří předmětů dělali jen jednu zkoušku (zato oficiální čas pro složení byl 6 hodin, my to teda zvládli za 3,5h, ale i tak to bylo docela náročné). Ve zbylých dvou předmětech bylo potřeba vypracovat eseje a obecně je to založené více na praxi. Na druhou stranu je tu pouze jeden pokus na zkoušku. Opravné termíny tu jsou až v dalších semestru, takže když to pokazíte jednou, tak máte prostě smůlu a musíte si na opravu půl roku počkat. 5) Potřebné dokumenty Nejsem si jistá, jestli je toto standard na každé VŠ v Norsku, dokázala bych si ale představit, že ano. Je tu totiž určitý postup, jakým se zkoušky vykonávají. Zkouška/esej se musí odevzdat zároveň s tzv. Exam paper a nikde v odevzdaných papírech nesmí být uvedeno vaše jméno (to proto, aby hodnotící nemohli být předpojatí například vůči pohlaví apod.). Každý student má tedy své studentské číslo a kandidátské číslo, kterým se prezentuje na každé zkoušce. Zároveň je také potřeba odevzdat potvrzovací formulář, že student nepodváděl při testu a ocitoval veškeré zdroje, které ve své práci použil. My jsme 2.12. odevzdali poslední esej a tím pro nás tedy „zkouškové“ končí. Školní rok oficiálně končí 18. prosince, hodně lidí ale odjíždí dřív. My jsme na zpáteční cestu vybavení sněžnými řetězy, tak se snad do Česka nějak dostaneme. Bude to zvláštní jet po 7 měsících strávených v cizině zase domů. A.

Příspěvek Škola a zkouškové v Norsku pochází z Ano Anno

Co mě naučil život v Norsku

Ann — Sun, 06 Dec 2015 12:08:38 +0000

V Norsku jsem už téměř pátým měsícem a za tu dobu mě tu spousta věcí překvapila nebo zarazila. Když jsem sem v polovině srpna přijížděla, neměla jsem téměř žádnou představu o tom, do čeho to vlastně jdu. Věděla jsem, že je Norsko země plná fjordů a neskutečné přírody, ale o kultuře, zvycích nebo jídle jsem nevěděla prakticky nic. Sestavila jsem tedy seznam 10 věcí, které mě Norsko naučilo. Některé z nich bych ráda znala předtím, než jsem sem přijela, jiné byly zase příjemným překvapením. 1. Je tu opravdu draho Kdo byl třeba někdy v Německu, Francii nebo Anglii se mnou asi bude souhlasit, že tam jsou ceny v poměru s českými o nějaký ten level výš. Norsko je oproti tomu ale úplně jiná liga. Drahé je tu opravdu vše a nejhorší je, že si ceny dokážete mnohem snáz převést na české koruny (1 NOK ≈ 3 Kč) než když máte ceny v librách nebo eurech. Když jsme s Jirkou dostali na začátku pobytu €2000 stipendium, přišlo nám, že s tím musíme vyžít úplně v pohodě a ještě nám třeba něco zbude. Když jsme pak ale dostali první fakturu pro zaplacení nájmu (okolo 7000 Kč/osoba), byl to docela šok. Co se týče jídla, člověku nezbylo nic jiného, než si po těch měsících zvyknout, že z obchodu pokaždé vyleze minimálně o 600 Kč chudší, pokud jde opravdu pouze pro ty základní potraviny. V průměru jsme měli naplánováno 600 NOK/týden, většinou to ale bylo o dost víc. 2. Školní systém se tu značně liší od českého Norský školní systém má jinak okreditované předměty. Každý předmět má okolo 10-15 kreditů, což je v Česku dost nepředstavitelné, takže vám tedy v praxi 2-3 předměty na semestr abyste splnili hranici 30 kreditů. Zároveň je tu také jiný systém zkoušení, většinou se hodně klade důraz na praxi (i v těch více „teoretických“ předmětech), a některé předměty jsou zakončené pouze esejí nebo projektem. Další zvláštností je začátek školního roku. S přítelem konkrétně studujeme na Volda University College v malém městečku Volda, které má asi 8000 obyvatel a z toho 6000 jsou studenti. Vysoké školy tu zpravidla začínají okolo poloviny srpna (my začínali 18. srpna), což je o měsíc dřív než školy v Česku. Na druhou stranu nám většina předmětů skončila už v polovině listopadu a sice je teoreticky zkouškové „až“ do 18. prosince, my jsme ale poslední esej odevzdali 2. prosince a tím pro nás zkouškové skončilo. 3. Není tu moc Norů Na celé obrovské Norko připadá zhruba 5 milionů Norů. Velká města tu v podstatě neexistují a i Oslo má jenom nějakých 600 000 obyvatel. Zbytek je tvořen cizinci (např. z profesorů tu máme jenom jednu Norku, jinak nás vyučuje Brit a Rakušanka a na mezinárodním oddělení pracují lidi z Belgie, Španělska a Rumunska). Zároveň také vzdálenosti mezi městečky jsou poměrně velké a bez auta se tu člověk jen těžko kamkoliv dopravuje. V oblasti kde se teď nacházíme (Severo-západní Norko) je hodně fjordů, takže tu jezdí trajekty a většinou se člověk jednomu nebo více nevyhne i při sebekratším výletu. 4. Po 6. hodině večerní tu v obchodě nekoupíte alkohol Ve všední dny prodej alkoholu v obchodech končí okolo 5.-6. hodiny večerní, o víkendu je to tuším v 6 nebo v 7. Pokud si tedy chcete koupit večer byť jen plechovku piva, většinou se vám to nepovede. Toto platí ovšem pouze pro obchody, samozřejmě pokud chcete (a jste na to dost bohatí) jít večer pít někam do baru, není to žádný problém. 5. Ceny nafty a benzínu jsou tu den ode dne dost proměnlivé Nejnižší ceny jsou zpravidla v neděli večer a v pondělí ráno. Samozřejmě se ceny také různí podle benzínek, ale pokles cen je tu někdy opravdu markantní (i o cca 7-9 Kč). Jelikož jsme tu s Jirkou Multivanem, který jezdí na naftu, ceny tu jsou pro nás téměř stejné jako v Česku. Benzín je o něco dražší, ale stále v přepočtu vyjde levněji než třeba v Anglii. 6.Člověk si tu přijde jako strašná lemra Norové jsou neskutečně sportovně založení. A jejich děti taky. Když potom průměrně sportovní člověk vyrazí na 12h hike a vidí, že ho míjejí malé děti s rodiči, kteří už jdou zpátky a on se teprve škrábe nahoru, je to docela tvrdé probuzení. 7. Je tu TMA Jsem tu už téměř 5 měsíců a s nástupem podzimu se tu drasticky změnila délka dne. Když jsem sem v srpnu přijela, tma byla až kolem 22:00-23:00. večer a svítalo opravdu hodně brzo. Teď, začátkem prosince, je první světlo okolo 9.-10. ráno a slunce zapadá těsně po 15:00. Z ničeho nic je tu potom naprosto neprostupná tma. A uvíznout v ní v lese cestou zpět z výletu je jedna z nejhorších věcí, co se vám tu může stát. Vidět tu opravdu není ani na krok a pouliční osvětlení tu tmu moc neprosvěcuje. Zároveň se také člověku rozháže spánkový režim. Chodíme spát okolo 2. ráno a vstáváme v 11-12. Podle výpovědí spolužáků zdaleka nejsme jediní. 8. Všechno se tu jmenuje po trolech Když dám krátký výčet pouze těch míst, na kterých jsem sama byla- Trolltunga (Trolí jazyk- kus stály tyčící se stovky metrů nad jezerem), Trollstigen (Trolí cesta- jedna z nejnavštěvovanějších silnic v Norsku), Trollkyrkja (Trolí kostel- 3 jeskyně, do kterých se šílenou rychlostí řítí vodopád). Fascinace troly je tu obrovská a je to jeden ze symbolů Norska, které si člověk okamžitě vybaví (spolu třeba s losy a polární září). Malé, ošklivé troly tu najdete v každém gift shopu. Zároveň jsou také velmi častým symbolem v norské mytologii a mají své místo v pohádkách a legendách. 9. Norsko nemá svou tradiční národní kuchyni Samozřejmě je tu několik národních pokrmů jako například fiskesuppe (rybí polévka), geitost/brunost („hnědý sýr“, který ve skutečnosti není ani sýr ale zkaramelizovaná syrovátka. Jí se třeba na chlebu s marmeládou a člověk tomu opravdu musí přijít na chuť. Mně se to zatím ještě nepovedlo), nebo různé druhy pečiva. Nic to ale nemění na tom, že Noři jsou největším konzumentem mražené pizzy na světě a hodně si tu potrpí i třeba na mexické jídlo jako tortilly nebo fajitas. Zároveň jsou tady hodně oblíbené waffle se smetanou a marmeládou. 10. Je tady neskutečná příroda Jelikož jsme sem jeli autem, měli jsme možnost vidět velkou část Norska už při cestě sem. Cesta nám proto trvala o dva dny déle, jelikož jsme neustále zastavovali a zírali na neskutečné scenérie všude okolo, protože norská příroda je opravdu nádherná. Jelikož jsme docela na severu, měli jsme možnost vidět i polární záři, což bylo prostě něco, co si člověk bude pamatovat navždycky.

Příspěvek Co mě naučil život v Norsku pochází z Ano Anno