Jak se stanuje v Norsku

Ann — Wed, 09 Dec 2015 19:51:01 +0000

I když nijak často nestanuju, musím ocenit zákony, které ohledně stanování v Norsku platí. Na rozdíl od jiných zemí tu totiž můžete stanovat prakticky kdekoliv. Jedinou podmínku je být alespoň 150 m od domů, horských kabin a polí. Což tady opravdu není problém. (Více informací zde) Bylo nám líto alespoň jednou si nevyzkoušet pořádný norský wild camping, proto jsme si s Jirkou objednali z Česka stan pro dva a vyrazili kempovat. Aktivně jsme si šli koupit malý plynový vařič do krosny, v obchodě jsme si ho ale bohužel spletli s hromadou kempingového nádobí, takže jsme byli bez teplého čaje. 😀 Stanovat jsme tu byli dvakrát, stan ke spaní jsme propůjčili jednou. Poprvé jsme ho šli vyzkoušet v září k jezeru Vardehornet, který leží necelých 5 km nad Voldou, a probudili jsme se do jednoho z nejhezčích východů slunce. Podruhé jsme se stanem jeli v říjnu na Trolltungu, ve stanu jsme ale protentokrát nespali my, ale naši spolucestující a já s Jirkou jsme se vyspali v Multivanu. Z fotky to sice není poznat, ale všem byla v noci příšerná zima. Napotřetí jsme stan vzali na poslední velký výlet v listopadu k Atlantic Ocean Road a na Trollstigen. Náš stan za pár stovek se v bouřce opravdu osvědčil a já jsem sice kvůli hluku neusnula do 4 do rána, kupodivu ale stan zůstal vodotěsný a tak jsme minimálně zůstali v suchu. Kromě prvního stanování jsme vždycky měli stan postavený na nějakém random odpočívadle u silnice. I tak jsme ale většinou po probuzení zjistili, že je tam třeba super výhled na moře, což se v té tmě večer předtím nedalo moc rozeznat. 🙂 Pokud ale někomu nevyhovuje kempování takhle „na divoko“, kempů je v Norsku opravdu spousta a většinou jsou opravdu kvalitně vybavené (díky mé blbosti jsem za tuto vědomost platila pokutu 😀 ), takže je tu opravdu na výběr. 🙂 Fotky: Jirka Pavlík (www.usa.jpavlik.cz) A.

Příspěvek Jak se stanuje v Norsku pochází z Ano Anno

Co mě naučil život v Norsku

Ann — Sun, 06 Dec 2015 12:08:38 +0000

V Norsku jsem už téměř pátým měsícem a za tu dobu mě tu spousta věcí překvapila nebo zarazila. Když jsem sem v polovině srpna přijížděla, neměla jsem téměř žádnou představu o tom, do čeho to vlastně jdu. Věděla jsem, že je Norsko země plná fjordů a neskutečné přírody, ale o kultuře, zvycích nebo jídle jsem nevěděla prakticky nic. Sestavila jsem tedy seznam 10 věcí, které mě Norsko naučilo. Některé z nich bych ráda znala předtím, než jsem sem přijela, jiné byly zase příjemným překvapením. 1. Je tu opravdu draho Kdo byl třeba někdy v Německu, Francii nebo Anglii se mnou asi bude souhlasit, že tam jsou ceny v poměru s českými o nějaký ten level výš. Norsko je oproti tomu ale úplně jiná liga. Drahé je tu opravdu vše a nejhorší je, že si ceny dokážete mnohem snáz převést na české koruny (1 NOK ≈ 3 Kč) než když máte ceny v librách nebo eurech. Když jsme s Jirkou dostali na začátku pobytu €2000 stipendium, přišlo nám, že s tím musíme vyžít úplně v pohodě a ještě nám třeba něco zbude. Když jsme pak ale dostali první fakturu pro zaplacení nájmu (okolo 7000 Kč/osoba), byl to docela šok. Co se týče jídla, člověku nezbylo nic jiného, než si po těch měsících zvyknout, že z obchodu pokaždé vyleze minimálně o 600 Kč chudší, pokud jde opravdu pouze pro ty základní potraviny. V průměru jsme měli naplánováno 600 NOK/týden, většinou to ale bylo o dost víc. 2. Školní systém se tu značně liší od českého Norský školní systém má jinak okreditované předměty. Každý předmět má okolo 10-15 kreditů, což je v Česku dost nepředstavitelné, takže vám tedy v praxi 2-3 předměty na semestr abyste splnili hranici 30 kreditů. Zároveň je tu také jiný systém zkoušení, většinou se hodně klade důraz na praxi (i v těch více „teoretických“ předmětech), a některé předměty jsou zakončené pouze esejí nebo projektem. Další zvláštností je začátek školního roku. S přítelem konkrétně studujeme na Volda University College v malém městečku Volda, které má asi 8000 obyvatel a z toho 6000 jsou studenti. Vysoké školy tu zpravidla začínají okolo poloviny srpna (my začínali 18. srpna), což je o měsíc dřív než školy v Česku. Na druhou stranu nám většina předmětů skončila už v polovině listopadu a sice je teoreticky zkouškové „až“ do 18. prosince, my jsme ale poslední esej odevzdali 2. prosince a tím pro nás zkouškové skončilo. 3. Není tu moc Norů Na celé obrovské Norko připadá zhruba 5 milionů Norů. Velká města tu v podstatě neexistují a i Oslo má jenom nějakých 600 000 obyvatel. Zbytek je tvořen cizinci (např. z profesorů tu máme jenom jednu Norku, jinak nás vyučuje Brit a Rakušanka a na mezinárodním oddělení pracují lidi z Belgie, Španělska a Rumunska). Zároveň také vzdálenosti mezi městečky jsou poměrně velké a bez auta se tu člověk jen těžko kamkoliv dopravuje. V oblasti kde se teď nacházíme (Severo-západní Norko) je hodně fjordů, takže tu jezdí trajekty a většinou se člověk jednomu nebo více nevyhne i při sebekratším výletu. 4. Po 6. hodině večerní tu v obchodě nekoupíte alkohol Ve všední dny prodej alkoholu v obchodech končí okolo 5.-6. hodiny večerní, o víkendu je to tuším v 6 nebo v 7. Pokud si tedy chcete koupit večer byť jen plechovku piva, většinou se vám to nepovede. Toto platí ovšem pouze pro obchody, samozřejmě pokud chcete (a jste na to dost bohatí) jít večer pít někam do baru, není to žádný problém. 5. Ceny nafty a benzínu jsou tu den ode dne dost proměnlivé Nejnižší ceny jsou zpravidla v neděli večer a v pondělí ráno. Samozřejmě se ceny také různí podle benzínek, ale pokles cen je tu někdy opravdu markantní (i o cca 7-9 Kč). Jelikož jsme tu s Jirkou Multivanem, který jezdí na naftu, ceny tu jsou pro nás téměř stejné jako v Česku. Benzín je o něco dražší, ale stále v přepočtu vyjde levněji než třeba v Anglii. 6.Člověk si tu přijde jako strašná lemra Norové jsou neskutečně sportovně založení. A jejich děti taky. Když potom průměrně sportovní člověk vyrazí na 12h hike a vidí, že ho míjejí malé děti s rodiči, kteří už jdou zpátky a on se teprve škrábe nahoru, je to docela tvrdé probuzení. 7. Je tu TMA Jsem tu už téměř 5 měsíců a s nástupem podzimu se tu drasticky změnila délka dne. Když jsem sem v srpnu přijela, tma byla až kolem 22:00-23:00. večer a svítalo opravdu hodně brzo. Teď, začátkem prosince, je první světlo okolo 9.-10. ráno a slunce zapadá těsně po 15:00. Z ničeho nic je tu potom naprosto neprostupná tma. A uvíznout v ní v lese cestou zpět z výletu je jedna z nejhorších věcí, co se vám tu může stát. Vidět tu opravdu není ani na krok a pouliční osvětlení tu tmu moc neprosvěcuje. Zároveň se také člověku rozháže spánkový režim. Chodíme spát okolo 2. ráno a vstáváme v 11-12. Podle výpovědí spolužáků zdaleka nejsme jediní. 8. Všechno se tu jmenuje po trolech Když dám krátký výčet pouze těch míst, na kterých jsem sama byla- Trolltunga (Trolí jazyk- kus stály tyčící se stovky metrů nad jezerem), Trollstigen (Trolí cesta- jedna z nejnavštěvovanějších silnic v Norsku), Trollkyrkja (Trolí kostel- 3 jeskyně, do kterých se šílenou rychlostí řítí vodopád). Fascinace troly je tu obrovská a je to jeden ze symbolů Norska, které si člověk okamžitě vybaví (spolu třeba s losy a polární září). Malé, ošklivé troly tu najdete v každém gift shopu. Zároveň jsou také velmi častým symbolem v norské mytologii a mají své místo v pohádkách a legendách. 9. Norsko nemá svou tradiční národní kuchyni Samozřejmě je tu několik národních pokrmů jako například fiskesuppe (rybí polévka), geitost/brunost („hnědý sýr“, který ve skutečnosti není ani sýr ale zkaramelizovaná syrovátka. Jí se třeba na chlebu s marmeládou a člověk tomu opravdu musí přijít na chuť. Mně se to zatím ještě nepovedlo), nebo různé druhy pečiva. Nic to ale nemění na tom, že Noři jsou největším konzumentem mražené pizzy na světě a hodně si tu potrpí i třeba na mexické jídlo jako tortilly nebo fajitas. Zároveň jsou tady hodně oblíbené waffle se smetanou a marmeládou. 10. Je tady neskutečná příroda Jelikož jsme sem jeli autem, měli jsme možnost vidět velkou část Norska už při cestě sem. Cesta nám proto trvala o dva dny déle, jelikož jsme neustále zastavovali a zírali na neskutečné scenérie všude okolo, protože norská příroda je opravdu nádherná. Jelikož jsme docela na severu, měli jsme možnost vidět i polární záři, což bylo prostě něco, co si člověk bude pamatovat navždycky.

Příspěvek Co mě naučil život v Norsku pochází z Ano Anno

příroda Archivy - Ano Anno

Jak se stanuje v Norsku

Co mě naučil život v Norsku