auto Archivy - Ano Anno

O cestě domů a kulturním šoku

Ann — Sun, 20 Dec 2015 14:13:10 +0000

V úterý v 6:30 ráno jsme naposledy zamávali Voldě a vyrazili na pomalou a dlouhou cestu domů. Noc předtím jsme strávili u jedné moc milé Češky, která ve Voldě žije už pěkných pár let (a nesnáší Norsko), která se o nás moc hezky postarala. První zastávka byla Oslo, do kterého jsme zhruba po 9 hodinách jízdy dorazili. Naše obavy ohledně norské zimy a počasí se naštěstí nevyplnily, silnice byly průjezdné a ani jsme nemuseli nasazovat řetězy. 🙂 A já jsem si cestou splnila poslední položku na svém „to see in Norway“ listu- viděla jsem losa! (teda popravdě to byla losice a neměla parohy, ale i tak jsem spokojená. 😀 ). Jelikož je Oslo dost na jihu, trochu naivně jsme všichni předpokládali, že tam bude o něco déle světlo. Na hotel (který se nám pro 7 lidí podařilo sehnat za docela přijatelnou cenu úplně v centru, viz: zde) jsme dorazili okolo třetí odpoledne a za několik málo minut už byla tma. No nevadí, prošli jsme si „večerní“ Oslo, podívali se na vánoční trhy (na kterých se prodává výhradně nealko svařák, moc nechápu, jak to teda vyrábí, ale všechny nás na něj přešla chuť), a několik desítek minut jsme hledali teplo jakéhokoliv fast foodu, na který bychom měli peníze. I když jsme s Jirkou v Oslu byli už v srpnu, viděli jsme v podstatě jenom tu industriální část okolo Opery. Takhle ve tmě ale ta historická část vypadala krásně, a kdyby nebyla taková zima (-9C), tak bychom toho asi viděli i víc. 🙂 Ve středu ráno jsme vyrazili na dvě hodiny vzdálený trajekt, který nás z norského přístavu Langesund měl dopravit do dánského městečka Hirtshals. Cesta trvala 5 hodin a všem bylo blbě, protože byly vlny a loď se dost houpala. Okolo sedmé večer jsme dorazili do Dánska a odtamtud už jsme jeli celou noc až do Prahy. S Jirkou jsme se průběžně střídali v řízení, ostatní Erasmáci si hned v Dánsku koupili tu nejlevnější flašku vodky, kterou na benzínce sehnali, takže bylo asi dvě hodiny docela veselo. 😀 V té veselé části jsem zrovna řídila já, takže jsem slyšela snad všechny písničky z českých pohádek, z Rebelů, pak se přešlo na několikrát opakovaný Holubí dům (jelikož dva Slováci co s námi jeli to považovali za český národní skvost) a nakonec to zakončily ukolébavky. 😀 Co se stalo hned potom tu snad ani nebudu rozebírat, ale řekla bych, že je to po flašce vodky a téměř čtyřměsíční abstinenci docela jasné. 😀 Náš příjezd do Prahy se tudíž o něco opozdil. 😀 Do Česka jsme dorazili kolem osmé ráno a všichni jsme dostali docela nepříjemný (kulturní) šok. První město do kterého jsme vjeli bylo totiž Ústí nad Labem. A to po čisťounkém Norsku, kde člověk viděl maximálně oloupaný nátěr na dřevěných domcích, bylo docela nepříjemné překvapení. Člověk úplně zapomene, jak jsou tady některá města špinavá. Když jsme pak na benzínce viděli ukázkovou přehlídku snad všech druhů českých strejců, začali jsme si říkat, jestli jsme neudělali chybu. 😀 Cesta z Prahy do Brna už naštěstí byla (v poměru s ostatními vzdálenostmi) docela krátká záležitost. Domů jsme s Jirkou dorazili okolo druhé odpoledne a šli skoro okamžitě spát. Takže to je konec norského dobrodružství. O tom co bude dál zase někdy příště. 🙂 A.

Příspěvek O cestě domů a kulturním šoku pochází z Ano Anno

Autem do Norska

Ann — Mon, 07 Dec 2015 15:51:39 +0000

Jelikož jsme s Jirkou letos v létě pracovali opět v Anglii, museli jsme se rozhodnout, jak se v polovině srpna vlastně do Norska dostaneme. První návrh byl, že bychom odletěli přímo z Anglie, to by ale vyšlo neskutečně draho a ani bychom sebou neměli žádné zimní věci. Potom byla možnost letět z Česka, ale pořád nám přišlo líto dávat 7000,- za letenku. Proto jsme se rozhodli, že do Norska pojedeme autem a vezmeme opět na výlet Multivan. Ve finále nás totiž cesta každého vyšla na zhruba 900,-. Byl ale trochu logistický problém dopravit se z Anglie domů a poté do Norska. Na celý přesun jsme totiž měli jenom pár dní. Letenku z Anglie jsme nakonec objednali na 13.8. do Brna s tím, že 14.8. ráno vyrazíme směrem Norsko. Měli s námi jet ještě 3 cizí kluci z jízdomatu, 2 jsme vyzvedávali v Brně, jednoho v Praze. Museli jsme stihnout trajekt z dánského přístavu Hirthals, který odjížděl dalšího dne v 9 ráno. Cestou jsme vyzvedávali ještě jeden kufr v Hamburku a celkově se cesta protáhla natolik, že jsme nakonec do přístavu dorazili až v 6 ráno úplně mrtví. S Jirkou jsme se střídali celou noc v řízení, takže jsme pak akorát někde zaparkovali a ještě před check-inem na chvíli usnuli. Příjezdem do Norska se nám podařilo projet 5 zemí za 2 dny (Anglie, Česko, Německo, Dánsko, Norsko). Kluky jsme vysazovali v Oslu a sami jsme si trochu prošli centrum, ale celkově na mě Oslo moc nezapůsobilo. Pokud člověk jede do Norska autem, musí si dávat pozor na placené zóny, které jsou po Norsku skoro všude (nejlépe omrknout tuto stránku). Od Osla to do Voldy trvá ještě 8 hodin čisté jízdy a velká část cesty vede přes hory (proto se už několik měsíců děsíme, jak vlastně dojedeme domů, silnice se tu můžou kvůli počasí zavřít z hodiny na hodinu). Auto je tady nepopiratelně nejlepší dopravní prostředek. Za těch několik měsíců jsme tu byli na hodně výletech, a jelikož se do Multivanu vleze dohromady 7 lidí, cena vždycky hodně spadla 🙂 Nejdražší ovšem byly trajekty. Jelikož jsme zrovna v části Norska, kde se bez trajektu člověk nedostane téměř nikam, musí zkousnout norské ceny. Na druhou stranu jsme z trajektu jednou viděli delfíny. 🙂 Jelikož vzdálenosti mezi městy a vesnicemi jsou tu opravdu velké a MHD je drahé, skoro nikdy se nám nestalo, že bychom na naplánované výlety nenaplnili auto do posledního místa. Díky Multivanu jsme si zajeli do Bergenu (krásného přístavního města 5 hodin jízdy od Voldy), na Trolltungu (asi nejznámější turistická atrakce Norska, na kterou ale vede 12 h hike), projeli jsme si Atlantic Ocean Road a Trollstigen a západní Norsko jsme projezdili křížem krážem. 🙂 Samozřejmě s autem musíte počítat taky s jinými druhy problémů. Například když se vám ztratí SPZ v řece (naštěstí jsme ji našli), když vám dojde benzín 20 minut před cílem (to už se nám párkrát předtím stalo, takže jsme měli rezervu a brali to celkem v klidu, ale hádám, že pro ostatní to musel být asi trochu šok 😀 ), když si přibouchnete prsty do dveří tak, že s tím jedete do nemocnice, nebo když vám snaživý brigádník nalije kapalinu do ostřikovačů zdarma a vy jste mu zapomněli říct, že tam máte díru, takže po vás akorát na parkovišti zbude louže a tak. 🙂 Na cestu zpátky máme opět plné auto Erasmáků z Česka a ze Slovenska, tak snad se domů nějak dostaneme…:) A.

Příspěvek Autem do Norska pochází z Ano Anno

Co mě naučil život v Norsku

Ann — Sun, 06 Dec 2015 12:08:38 +0000

V Norsku jsem už téměř pátým měsícem a za tu dobu mě tu spousta věcí překvapila nebo zarazila. Když jsem sem v polovině srpna přijížděla, neměla jsem téměř žádnou představu o tom, do čeho to vlastně jdu. Věděla jsem, že je Norsko země plná fjordů a neskutečné přírody, ale o kultuře, zvycích nebo jídle jsem nevěděla prakticky nic. Sestavila jsem tedy seznam 10 věcí, které mě Norsko naučilo. Některé z nich bych ráda znala předtím, než jsem sem přijela, jiné byly zase příjemným překvapením. 1. Je tu opravdu draho Kdo byl třeba někdy v Německu, Francii nebo Anglii se mnou asi bude souhlasit, že tam jsou ceny v poměru s českými o nějaký ten level výš. Norsko je oproti tomu ale úplně jiná liga. Drahé je tu opravdu vše a nejhorší je, že si ceny dokážete mnohem snáz převést na české koruny (1 NOK ≈ 3 Kč) než když máte ceny v librách nebo eurech. Když jsme s Jirkou dostali na začátku pobytu €2000 stipendium, přišlo nám, že s tím musíme vyžít úplně v pohodě a ještě nám třeba něco zbude. Když jsme pak ale dostali první fakturu pro zaplacení nájmu (okolo 7000 Kč/osoba), byl to docela šok. Co se týče jídla, člověku nezbylo nic jiného, než si po těch měsících zvyknout, že z obchodu pokaždé vyleze minimálně o 600 Kč chudší, pokud jde opravdu pouze pro ty základní potraviny. V průměru jsme měli naplánováno 600 NOK/týden, většinou to ale bylo o dost víc. 2. Školní systém se tu značně liší od českého Norský školní systém má jinak okreditované předměty. Každý předmět má okolo 10-15 kreditů, což je v Česku dost nepředstavitelné, takže vám tedy v praxi 2-3 předměty na semestr abyste splnili hranici 30 kreditů. Zároveň je tu také jiný systém zkoušení, většinou se hodně klade důraz na praxi (i v těch více „teoretických“ předmětech), a některé předměty jsou zakončené pouze esejí nebo projektem. Další zvláštností je začátek školního roku. S přítelem konkrétně studujeme na Volda University College v malém městečku Volda, které má asi 8000 obyvatel a z toho 6000 jsou studenti. Vysoké školy tu zpravidla začínají okolo poloviny srpna (my začínali 18. srpna), což je o měsíc dřív než školy v Česku. Na druhou stranu nám většina předmětů skončila už v polovině listopadu a sice je teoreticky zkouškové „až“ do 18. prosince, my jsme ale poslední esej odevzdali 2. prosince a tím pro nás zkouškové skončilo. 3. Není tu moc Norů Na celé obrovské Norko připadá zhruba 5 milionů Norů. Velká města tu v podstatě neexistují a i Oslo má jenom nějakých 600 000 obyvatel. Zbytek je tvořen cizinci (např. z profesorů tu máme jenom jednu Norku, jinak nás vyučuje Brit a Rakušanka a na mezinárodním oddělení pracují lidi z Belgie, Španělska a Rumunska). Zároveň také vzdálenosti mezi městečky jsou poměrně velké a bez auta se tu člověk jen těžko kamkoliv dopravuje. V oblasti kde se teď nacházíme (Severo-západní Norko) je hodně fjordů, takže tu jezdí trajekty a většinou se člověk jednomu nebo více nevyhne i při sebekratším výletu. 4. Po 6. hodině večerní tu v obchodě nekoupíte alkohol Ve všední dny prodej alkoholu v obchodech končí okolo 5.-6. hodiny večerní, o víkendu je to tuším v 6 nebo v 7. Pokud si tedy chcete koupit večer byť jen plechovku piva, většinou se vám to nepovede. Toto platí ovšem pouze pro obchody, samozřejmě pokud chcete (a jste na to dost bohatí) jít večer pít někam do baru, není to žádný problém. 5. Ceny nafty a benzínu jsou tu den ode dne dost proměnlivé Nejnižší ceny jsou zpravidla v neděli večer a v pondělí ráno. Samozřejmě se ceny také různí podle benzínek, ale pokles cen je tu někdy opravdu markantní (i o cca 7-9 Kč). Jelikož jsme tu s Jirkou Multivanem, který jezdí na naftu, ceny tu jsou pro nás téměř stejné jako v Česku. Benzín je o něco dražší, ale stále v přepočtu vyjde levněji než třeba v Anglii. 6.Člověk si tu přijde jako strašná lemra Norové jsou neskutečně sportovně založení. A jejich děti taky. Když potom průměrně sportovní člověk vyrazí na 12h hike a vidí, že ho míjejí malé děti s rodiči, kteří už jdou zpátky a on se teprve škrábe nahoru, je to docela tvrdé probuzení. 7. Je tu TMA Jsem tu už téměř 5 měsíců a s nástupem podzimu se tu drasticky změnila délka dne. Když jsem sem v srpnu přijela, tma byla až kolem 22:00-23:00. večer a svítalo opravdu hodně brzo. Teď, začátkem prosince, je první světlo okolo 9.-10. ráno a slunce zapadá těsně po 15:00. Z ničeho nic je tu potom naprosto neprostupná tma. A uvíznout v ní v lese cestou zpět z výletu je jedna z nejhorších věcí, co se vám tu může stát. Vidět tu opravdu není ani na krok a pouliční osvětlení tu tmu moc neprosvěcuje. Zároveň se také člověku rozháže spánkový režim. Chodíme spát okolo 2. ráno a vstáváme v 11-12. Podle výpovědí spolužáků zdaleka nejsme jediní. 8. Všechno se tu jmenuje po trolech Když dám krátký výčet pouze těch míst, na kterých jsem sama byla- Trolltunga (Trolí jazyk- kus stály tyčící se stovky metrů nad jezerem), Trollstigen (Trolí cesta- jedna z nejnavštěvovanějších silnic v Norsku), Trollkyrkja (Trolí kostel- 3 jeskyně, do kterých se šílenou rychlostí řítí vodopád). Fascinace troly je tu obrovská a je to jeden ze symbolů Norska, které si člověk okamžitě vybaví (spolu třeba s losy a polární září). Malé, ošklivé troly tu najdete v každém gift shopu. Zároveň jsou také velmi častým symbolem v norské mytologii a mají své místo v pohádkách a legendách. 9. Norsko nemá svou tradiční národní kuchyni Samozřejmě je tu několik národních pokrmů jako například fiskesuppe (rybí polévka), geitost/brunost („hnědý sýr“, který ve skutečnosti není ani sýr ale zkaramelizovaná syrovátka. Jí se třeba na chlebu s marmeládou a člověk tomu opravdu musí přijít na chuť. Mně se to zatím ještě nepovedlo), nebo různé druhy pečiva. Nic to ale nemění na tom, že Noři jsou největším konzumentem mražené pizzy na světě a hodně si tu potrpí i třeba na mexické jídlo jako tortilly nebo fajitas. Zároveň jsou tady hodně oblíbené waffle se smetanou a marmeládou. 10. Je tady neskutečná příroda Jelikož jsme sem jeli autem, měli jsme možnost vidět velkou část Norska už při cestě sem. Cesta nám proto trvala o dva dny déle, jelikož jsme neustále zastavovali a zírali na neskutečné scenérie všude okolo, protože norská příroda je opravdu nádherná. Jelikož jsme docela na severu, měli jsme možnost vidět i polární záři, což bylo prostě něco, co si člověk bude pamatovat navždycky.

Příspěvek Co mě naučil život v Norsku pochází z Ano Anno