Road trip po západním pobřeží USA, díl III.

Před námi se rozprostíralo San Francisco. Na tuhle část výletu jsem se asi těšila ze všeho nejvíc. Se SF mám totiž spojené takové nostalgické představy, které pramení čistě jenom z toho, že jsem tam byla, když mi byly 2 roky a tak nějak jsem (tajně) doufala, že se tam někdy znovu podívám a všechno se mi vybaví. A teď tu najednou jsem. Nevybavilo se mi samozřejmě nic, ale vůbec mi to nevadilo.

ST, 14. 9. 2016 – San Francisco, CA

I přesto, že je náš roadtrip low-cost, probouzíme se do snad nejhezčího východu slunce s výhledem přímo na Golden Gate Bridge. Přespali jsme v autě, jinak bychom se za ubytování s takovým výhledem asi nedoplatili. Okolo 8. už jsme byli zaparkovaní na (předraženém) parkovišti u Pier 1 a odtamtud jsme zamířili k Pier 39, který je asi nejznámější. Takhle brzo po ránu byla promenáda okolo moře vážně působivá, jelikož bylo na turisty ještě poměrně brzo a všechny obchody se teprve začaly otevírat.

SF

Ráno v San Franciscu

Pokračovat ve čtení

Roadtrip po západním pobřeží USA, díl II.

Venku je už teď v podstatě skoro pořád jen tma a mlha. Proto je myslím ideální čas k tomu trochu se dobít letním kalifornským sluníčkem. Jdeme na to.

PÁ, 9. 9. 2016 – Joshua Tree NP, CA

Ráno jsme se všichni probudili vedrem a hlukem. Slunce nám plnou silou žhnulo na stan, takže už od rána byl člověk takový letargický. Nakonec nás naše sendviče s jamem a burákovým máslem trochu probraly a my se vydali s jeepem trochu offroad někam do pouště provětrat drona. Dost jsme si s ním vyhráli, i když jsme byli zakuklení do ručníků a ani ty nás na moc dlouho neochránily.

Kolem druhé odpoledne (tzn. v největším vedru) jsme dorazili do Joshua Tree NP, který je uprostřed údolí a ani po 30 min. jízdy jsme nenarazili na žádný Joshua trees. Nakonec jsme je přece jen objevili – za visitor’s centrem. Stromy jsou to zvláštní a hlavně hodně pichlavý. Kvůli vedru jsme se nakonec rozhodli moc to s vylízáním z auta nepřehánět a dali jsme si jenom dva krátké traily, oba v rozmezí 1 km.

O dvě hodiny později jsme uháněli z parku pryč, spálení a s mozkem jako horká kaše. Večer jsme strávili na wifi v McDonalds (kde u vedlejšího stolu seděli praví, nefalšovaní teen indiáni! teda aspoň myslím…) a nakonec se Jirkovi podařilo najít nějaký wild camping spot kdesi v pustině. Když jsme ale dojeli na místo, zjistili jsme, že stojíme na nějaké kamenité náhorní plošině, která se kousek před námi změnila v prudký sráz. Radši jsme odtamtud vycouvali a po dlouhém hledání našli spaní na nějakém plácku mezi pískovými dunami a sutí, kde strašně foukalo a zároveň bylo pořád hrozný vedro (i když bylo už kolem 10. večer). Celé místo působilo docela creepy dojmem, takže jsme radši rychle zalezli všichni do stanu a šli spát.

dji_0022

Spaní někde uprostřed pouště

Pokračovat ve čtení

Road trip po západním pobřeží USA, díl I.

Konečně nastal den, kdy i my jsme šli naposledy do práce. Bylo 5. září, 5 hodin odpoledne a my jsme odevzdali zpět uniformu a jeli z práce domů jenom v tílkách. Zbytek dne jsme strávili balením. Nikomu se do ničeho nechtělo, takže i v 10 večer to v pokoji vypadalo, jakoby nikdo nevstával ve 4 ráno a neodjížděl na letiště. Nakonec jsme se ale stihli ještě rozloučit s naší partou z východoevropského bloku (Češi, Slováci, Srbové) a dovézt jim na kole piva, co jsme nestihli vypít. Jedno z nich jsem vezla v klokánku v mikině a jelikož nám jedno pivo po cestě spadlo a rozbilo se, držela jsem v jedné ruce střepy a druhou držela řidítka a u toho se snažila přeřazovat. Long story short, z kola jsem okamžitě spadla, pořezala si ruku a udělala si pěkných pár děr do mikiny, ve které jsem měla za pár hodin už být na letišti. Naštěstí to pak na fotkách není nikde vidět… 😀

ÚT, 6. 9. 2016, 04:00 am

Uber dorazil jen s lehkým zpožděním a za necelé 2 hodiny už jsme se přebalovali na letišti v Chicagu. Ve třech jsme se vlezli do dvou batohů (Jirka měl batoh na drona), takže i když jsme jeli do pouště, byli jsem nabalení jako do nějakých arktických mrazů (v noci je v poušti prý zima…:D ). V 8 jsme odletěli do Las Vegas, které je od Chicaga vzdušnou čarou nějaké 4 hodinky. Na západní pobřeží USA jsme dorazili v poledne (časový posun byl o 2 hodiny víc než v Chicagu) a šli si půjčit auto. Celou dobu jsme byli celkem vystresovaní z toho, že nám auto nepůjčí, jelikož nám nestihla dojít kreditka. Co jsme zjistili až na místě? Mají tam na půjčení auta automaty! Co to znamená? Žádná lidská interakce! Automat nám debitku spolknul úplně v pohodě a my si ušetřili dohadování se zaměstnancem autopůjčovny. Navíc jsme si pak na parkovišti mohli vybrat auto jaké jsme chtěli! Auto jsme si půjčovali u Alamo (nejvýhodnější balíček – 3 řidiči bez poplatků), pokud je vám pod 25, musíte počítat se zvýšenými poplatky (tomu se nevyhnete). Půjčili jsme si mid-size SUV a z parkoviště odjeli s bad-ass Jeepem Patriot (jen škoda, že nebyl 4×4, ale offroad se v něm i tak jezdilo pěkně 😀 :) ).

img_5803-1

Wild camping pitch u Grand Canyon NP a „náš“ Jeep Patriot

Pokračovat ve čtení