God bless America, týden 1.

Tak už jsem tu týden. Jaké jsou tedy první postřehy (od někoho, kdo je v podstatě Amerikou nepolíbený a tudíž místních zvyklostí neznalý) a jak tady teda bydlíme a pracujeme?

  • Kolo je tu nutnost, pokud chce být člověk aspoň trochu nezávislý a nechce se mu všude chodit pěšky (což teda tady není úplně ideál, protože je tu všechno pěšky dost daleko). Takže první věc, pro kterou jsem v sobotu ráno zamířila bylo kolo z Walmartu za $80. Jsme tu asi docela rarita, protože se tu na kole nedopravuje skoro nikdo. Prostě crazy Europeans, no. 😀
13606517_10210569099409670_7209094648483675007_n

Lake Geneva, Summer 2016, (c) Jirka Pavlík

Pokračovat ve čtení

Jak jsem letěla sama do Ameriky

Tak. A jsem v Americe. Konkrétně ve městečku Lake Geneva ve Wisconsinu. Jak jsem se sem tedy dostala? Cesta sama o sobě vlastně probíhala úplně klidně, ale ty věci okolo byly trochu zkouškou z nepanikaření.

Čtvrtek, 19:45

Jsem ještě doma, za půl hodiny mám jet na vlak do Brna. Můj mobil se začíná chovat divně. A poprvý za celou historii mého nošení podprsenek mi z ní vyhřezla kostice. V podstatě jsem ani netušila, že je něco takového v reálném životě vůbec možné. Začíná to dobře… 😀

20:15

Mobil přestal reagovat na moje pokusy vypnout nefungující wifi a nejde restartovat.

20:40

Při čekání na vlak se mi povedlo mobil zaseknout tak, že mi nejde už ani vypnout obrazovka. Celou cestu do Brna pak strávím vymýšlením, jak teď sakra vstanu v 1:30 ráno bez budíku a jak si pak v Chicagu zavolám Uber. Nakonec vymyslím, že v brněnském bytě po babičce snad bude nějaký budík.

13599506_10206535707102120_443962098_n

Geneva Lake, Wisconsin

Pokračovat ve čtení

Můj cestovatelský pokus

Jelikož jsme všechny větší cesty zatím s Jirkou podnikli primárně autem, mohli jsme si s sebou vzít tolik věcí, kolik jsme chtěli. A i když mám v ceně letenky taky zavazadlo do 23 kg, rozhodla jsem se, že si udělám takový pokus. Jde o to, jestli dokážu žít 3 měsíce jenom z 35 l batůžku (a i tak to budu trochu šidit, protože si některé věci plánuji koupit v USA, ale v batohu by mi na cestu zabíraly zbytečně moc místa).

Hned první otázka všech, kterým jsem o tom řekla (kromě teda Jirky a jeho sestry Jany) byla „Proč?“. A ono se na to sice snadno odpovídá, ale ta odpověď většinou není asi úplně uspokojující. Takže proč? Protože prostě chci. Protože si chci vyzkoušet, jestli to (jako spousta lidí přede mnou) taky zvládnu. Protože si chci vzít s sebou opravdu jenom ty věci, které nezbytně potřebuji. A taky proto, že se mi nechce zbytečně řešit odbavování prázdného kufru, když k tomu nemám důvod a ušetřím tím spoustu času.

Hlavně mi přijde, že zas až o tolik nejde. Navíc počítám s tím, že si někde ve Walmartu bez problémů dokoupím cokoliv, co by mi chybělo. Kdybych odjížděla třeba někam do Kambodži, tak se asi rozmýšlím pečlivěji co si s sebou vzít, ale takhle jsem klidná.

packing for USA

Pokračovat ve čtení

Příprava na první sólo let za oceán

Den mého odletu do USA se přiblížil. Státnice mám naštěstí za sebou a čeká mě už jen jedna ústní přijímací zkouška do navazujícího studia. Takže je všechno dobrý. Až na to, že ten let v pátek bude můj první let, který absolvuji úplně sama. A navíc takhle daleko. A navíc s přestupy. Takže začínám panikařit. Jirka mě z Wisconsinu povzbuzuje, že to určitě bude ok, no a já jsem začala plánovat. Jakože hodně. V minulém článku už jsem tak trochu naťukla, že ráda vytvářím itineráře na jakoukoliv cestu, takže moje příprava na páteční let vypadá dost podobně. A nenechávám teda fakt nic náhodě. 😀

10258994_10208918456304624_8385023661951737855_o

Pokračovat ve čtení

Mých 6 cestovatelských divností

Tenhle článek bude spíš tak jako na odlehčenou. Jsou to věci, které si uvědomuju, a které můžou být pro okolí občas docela zatěžující (za což se omlouvám především Jirkovi, jelikož je to můj nejčastější travel buddy). Tak let’s get it over with. 😀

1. Musím vždy, všude a za jakýchkoliv okolností sedět v uličce. Jednoduše proto, že jsem paranoidní. Jakože fakt hodně. Mám tendenci vymýšlet katastrofické scénáře (což jsem zdědila po taťkovi, který má podobnou obsesi s těmi sedadly do uličky) a místo v uličce je jednoduše strategické místo. 😀

2. Při několikadenním výletu autem se pravidelně několik dní předem stresuju, kde pak proboha půjdeme ráno na záchod.

2014-06-02-16h14m_IMG_7967

Pokračovat ve čtení