Jak jsem nedostala vízum do Kanady

17. dubna jsme přiletěli do Calgary. Co tady už čtyři měsíce děláme a jak jsme se sem vůbec dostali?

Zhruba někdy v srpnu 2017 jsme si s Jirkou řekli, že by bylo fajn popřemýšlet nad takovou tou dospěláckou budoucností. Možnosti byly prakticky dvě (a záleželo tedy jen na jejich pořadí) – Kanada nebo Austrálie (popř. Nový Zéland). Nějak automaticky jsme se rozhodli jet nejprve do Kanady, protože asi otevírali loterii dřív nebo nějaký takový jednoduchý důvod 😀

Pokračovat ve čtení

Kam na výlety z Park City

V minulém článku jsem nastínila, že Park City je perfektní lokalita na výlety – díky své poloze není problém zajet si do Arizony, Kalifornie, Colorada nebo třeba Wyomingu. Nicméně Utah je také plný národních parků a za mě je to jeden z nejhezčích amerických států právě díky jeho rozmanitosti.  Jelikož jsme vždycky měli maximálně 2 dny volna, potřebovali jsme, aby byly výlety v relativní blízkosti.

Kam tedy může člověk z Park City (resp. i ze Salt Lake City) vyrazit?

  • Bridal Veil Falls – velice oblíbená turistická destinace zhruba 3/4 hodiny od Park City. Vodopády, které (prý) připomínají nevěstin závoj. Jako zastávka fajn, ale jet tam jen kvůli tomu je asi zbytečné.
  • Tubing na Provo River – městečko Provo leží asi čtvrt hodiny od Bridal Veil Falls a jednou z nejlepších atrakcí letošního léta bylo bezkonkurenčně sjíždění poměrně divoké řeky na velkých nafukovacích kruzích. I když byl červenec, voda měla v té době asi jen 10 C a vymrzli jsme jen v plavkách šíleně, ale zábava to byla za pár šupů perfektní. 😀
Tubing na Provo River, UT

Tubing na Provo River, UT

Pokračovat ve čtení

Když do Ameriky, tak do Utahu

Rozhodnutí jet do třetice do Ameriky padlo v podstatě ještě v létě 2017, když jsme byli s Jirkou sami v Coloradu. Čekal mě poslední rok vysoké, poslední dlouhý prázdniny, a tak mi to přišlo docela automatický. Jelikož jsme jeli přes stejnou agenturu jako minulý rok, přijde mi tu zbytečné popisovat znovu celý proces, takže se pustíme rovnou k meritu věci.

Bylo jasné, že pojedeme znovu na západ států (protože srdcovka), takže jakmile se objevil zaměstnavatel z Utahu, brali jsme ho všemi deseti. O tom, že Jirka nakonec musel jít pracovat jinam, si můžete přečíst u něj na blogu, já ale zůstanu u sebe.

Jelikož jsem v červnu státnicovala, opakoval se vlastně podobný vzorec, jako v roce 2016. Do Utahu (konkrétně do městečka Park City) jsem přiletěla zhruba měsíc po Jirkovi. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem si tentokrát netiskla mapy letišť a šla už v pohodě na jistotu. 😀

Iron Mountain, Park City, UT

Iron Mountain, Park City, UT

Pokračovat ve čtení

Cestovatelský comeback

Tak mě tu zase máte. Po téměř dvou letech se hlásím zpět s myšlenkou to tu trochu oživit. Od mého posledního příspěvku z konce dubna 2017 se toho stalo tolik, že má cenu o tom snad jen ve stručnosti napsat v několika bodech:

  • Byla jsem potřetí v Americe – tentokrát v Utahu. Ze všech třech letních sezón pro mě zatím asi nejlepší zážitek. Ráda bych o konkrétních věcech napsala alespoň pár článků, tak snad se k tomu v budoucnu někdy dostanu.
  • Dokončila jsem studium, je ze mě magistr – to znamená konec brouzdání po USA na J1 vízum (což mě samozřejmě neodradilo a rovnou jsem si vyřídila turistické vízum B2, ale o tom později).
  • Začala jsem studovat doktorát – a už se nemůžu dočkat až z něj pěkně rychle zase vypadnu. Blbej nápad, blbej. 😀 O mých peripetiích v roli doktoranda snad taky někdy příště.
  • Chystám se na další a zatím vůbec nejdelší cestu – kam? To si schovám na až tam budu. :)
Zebra Slot Canyon, UT, (c) Jirka

V poušti v Utahu, (c) Jirka

To hlavní ale zůstává stejný – s Jirkou spolu pořád obrážíme svět, a i když naši vrstevníci plodí potomky a mají svatby (ahoj Vladi!), jsme vůči tomu zatím imunní a zůstáváme věrní našim cestovatelským prioritám. :)

Následujících pár článků bude asi retrospektivních, přece jen byl Utah minulého léta tak silný zážitek, že by si alespoň pár řádků zasloužil. To bych snad měla do odjezdu zvládnout a pak už budu psát o současnosti zase někde na jiném kontinentu. Zároveň si uvědomuju, že jsem i USA 2017 dost zanedbala, naštěstí je Jirka poctivější než já, takže si můžete víc přečíst o Coloradu (a teď i o Utahu) na jeho blogu.

Cestování zdar!

A.

Finance, priority, motivační citáty

Nemám ráda cestovatelské motivační citáty. Ne, to vlastně není pravda. Nemám ráda motivační citáty obecně. Cestovatelská motta jsou ale v něčem přece jen specifická a jsou nejbližší tomu, o čem celý tenhle web vlastně je. Řeč nebude dnes jen o nich, ale i o penězích obecně a o tom, jak si takový program, jako je Work & Travel, můžu vůbec dovolit.

Znáte to. Takové ty rady typu „Překonej svůj strach! Přestaň říkat, že teď není ten správný čas, nestarej se o peníze a vyjeď hned teď!“ Ale víte co, on někdy opravdu není ten správný čas. A někdy se opravdu nedá jen tak sbalit a říct si, že na půl roku vyrazíte někam pryč. Cestování takhle funguje jen u velmi specifické skupiny lidí, ale pokud jste jako já, musíte si cestu předem naplánovat, doma nic nezanedbat a zkrátka se na odjezd připravit. Samozřejmě se to nedá odkládat do nekonečna a musíte k té cestě učinit opravdové kroky, které vás k ní posunou a nepřešlapovat na jednom místě a říkat si „třeba jednou…,“ ale říkat někomu, kdo se právě neválí na pláži, že marní svou příležitost a že má všechno hodit za hlavu a prostě vyrazit… takové rady mi vždycky byly trochu proti srsti. Možná je to tím, že jsem takový ten over-thinker a ráda mám všechno alespoň zhruba naplánované.

DJI_0053

Pokračovat ve čtení