Kariéra pokojské v USA

Titulek mluví sám za sebe. Že se o žádnou zářnou kariéru nejedná je myslím docela jasné. Nicméně to je to, co tady teď dělám, bez příkras a se vším všudy. Ale člověk si díky tomu uvědomí spoustu věcí (bez některých bych se vážně klidně obešla) a taky ho to pár věcí přiučí.

K čemu tedy může být práce pokojské dobrá?

  • Naučí vás to být vděční, že můžete za několik měsíců odjet, studovat obor, který s housekeepingem nemá vůbec nic společného a v budoucnu se (snad) živit něčím úplně jiným. Je to tu takový trochu rodinný podnik, pracují tu jak rodiče tak jejich děti, na té stejné (či velmi podobné) pozici, rok za rokem.
  • Člověk zjistí kolik dospělých mužů ještě pořád neumí čůrat přímo do záchodu (I learned it the hard way). A obecně mu dojde jaký umí být některý lidi čuňata. Osobně se u téhle práce bojím dvou věcí: že jednou v pokoji najdu mrtvolu a že budu muset uklízet pokoj jako ze Strach a hnus v Las Vegas (viz toto).
13866569_10210829430757791_748445684_n

Co Jirka minulý týden našel v jednom z pokojů… 😀 (usa.jpavlik.cz)

Pokračovat ve čtení

Milwaukee, Lake Michigan a Green Bay

Dostali jsme v práci poprvé volno dva dny po sobě a dostali jsme ho všichni tři. Proto jsme si řekli, že už by to chtělo nějaký delší výlet (tzn. někam, kam se nedá dost dobře dojet na kole, jako třeba do Walmartu nebo Piggly Wiggly). Proto jsme se rozhodli půjčit si auto a vyrazit podél Lake Michigan (nebo také „toho fakt velkýho jezera“, jak jsem mu donedávna říkala já) přes Milwaukee až do Green Bay. Jak se trip povedl?

13672101_10206685986659015_1526004019_n

Pokračovat ve čtení

God bless America, týden 1.

Tak už jsem tu týden. Jaké jsou tedy první postřehy (od někoho, kdo je v podstatě Amerikou nepolíbený a tudíž místních zvyklostí neznalý) a jak tady teda bydlíme a pracujeme?

  • Kolo je tu nutnost, pokud chce být člověk aspoň trochu nezávislý a nechce se mu všude chodit pěšky (což teda tady není úplně ideál, protože je tu všechno pěšky dost daleko). Takže první věc, pro kterou jsem v sobotu ráno zamířila bylo kolo z Walmartu za $80. Jsme tu asi docela rarita, protože se tu na kole nedopravuje skoro nikdo. Prostě crazy Europeans, no. 😀
13606517_10210569099409670_7209094648483675007_n

Lake Geneva, Summer 2016, (c) Jirka Pavlík

Pokračovat ve čtení

Jak jsem letěla sama do Ameriky

Tak. A jsem v Americe. Konkrétně ve městečku Lake Geneva ve Wisconsinu. Jak jsem se sem tedy dostala? Cesta sama o sobě vlastně probíhala úplně klidně, ale ty věci okolo byly trochu zkouškou z nepanikaření.

Čtvrtek, 19:45

Jsem ještě doma, za půl hodiny mám jet na vlak do Brna. Můj mobil se začíná chovat divně. A poprvý za celou historii mého nošení podprsenek mi z ní vyhřezla kostice. V podstatě jsem ani netušila, že je něco takového v reálném životě vůbec možné. Začíná to dobře… 😀

20:15

Mobil přestal reagovat na moje pokusy vypnout nefungující wifi a nejde restartovat.

20:40

Při čekání na vlak se mi povedlo mobil zaseknout tak, že mi nejde už ani vypnout obrazovka. Celou cestu do Brna pak strávím vymýšlením, jak teď sakra vstanu v 1:30 ráno bez budíku a jak si pak v Chicagu zavolám Uber. Nakonec vymyslím, že v brněnském bytě po babičce snad bude nějaký budík.

13599506_10206535707102120_443962098_n

Geneva Lake, Wisconsin

Pokračovat ve čtení

Můj cestovatelský pokus

Jelikož jsme všechny větší cesty zatím s Jirkou podnikli primárně autem, mohli jsme si s sebou vzít tolik věcí, kolik jsme chtěli. A i když mám v ceně letenky taky zavazadlo do 23 kg, rozhodla jsem se, že si udělám takový pokus. Jde o to, jestli dokážu žít 3 měsíce jenom z 35 l batůžku (a i tak to budu trochu šidit, protože si některé věci plánuji koupit v USA, ale v batohu by mi na cestu zabíraly zbytečně moc místa).

Hned první otázka všech, kterým jsem o tom řekla (kromě teda Jirky a jeho sestry Jany) byla „Proč?“. A ono se na to sice snadno odpovídá, ale ta odpověď většinou není asi úplně uspokojující. Takže proč? Protože prostě chci. Protože si chci vyzkoušet, jestli to (jako spousta lidí přede mnou) taky zvládnu. Protože si chci vzít s sebou opravdu jenom ty věci, které nezbytně potřebuji. A taky proto, že se mi nechce zbytečně řešit odbavování prázdného kufru, když k tomu nemám důvod a ušetřím tím spoustu času.

Hlavně mi přijde, že zas až o tolik nejde. Navíc počítám s tím, že si někde ve Walmartu bez problémů dokoupím cokoliv, co by mi chybělo. Kdybych odjížděla třeba někam do Kambodži, tak se asi rozmýšlím pečlivěji co si s sebou vzít, ale takhle jsem klidná.

packing for USA

Pokračovat ve čtení