Proč si přečíst klasiky

Na gymplu jsem povinné literatuře nikdy nevěnovala moc pozornosti. Téměř všechny zadané knihy jsem sice přečetla, ale nepřikládala jsem jim žádný velký význam. Měla jsem svoje vlastní knížky, které jsem si chtěla číst a když měl člověk rozečteného Jo Nesba, tak se jen těžko nadchne nad Jane Austen.

2 roky po maturitě a na vysoké škole jsem se přece jen rozhodla dohnat staré resty a zkusit to s tou klasikou ještě jednou. Nejsem sice ještě připravená na ruské spisovatele, ale britské a americké autory jsem si rozhodla přečíst z několika důvodů.

  • Člověk začne mít větší přehled – Hodně klasických děl je omýláno pořád dokola. Ať už hláškami nebo oblíbenými citáty apod. Je pak ale fajn na onu hlášku narazit v díle ze kterého pochází a pochopit ji v celém kontextu. Už jenom třeba naprosto tradiční „Být či nebýt, to je oč tu běží.“ (Hamlet, W. Shakespeare) a nebo asi jedna z nejznámějších vět literatury: „Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ (Pýcha a Předsudek, Jane Austen) pak v kontextu dávají mnohem hlubší význam.
  • Pochopíte interní narážky a vtipy – třeba ve filmech, seriálech, divadelních hrách nebo dalších knihách se to narážkami na tradiční autory a jejich díla jen hemží. Člověk najednou najde úplně nový smysl v tom, co dřív třeba úplně nechápal.
  • Některé klasiky jsou vlastně výborné, ale člověk k nim musí dozrát – vím jistě, že mé gymplácké já by si nikdy nepřečetlo žádnou z knih od Virginie Woolf. Jednoduše proto, protože k takovým knížkám si musí prostě člověk najít cestu a já jsem třeba Mrs. Dalloway zkoušela snad třikrát a až na ten poslední pokus jsem se doopravdy začetla a od té doby jsem už zvládla její další dvě díla (knihu To the Lighthouse a její esej „Professions for Women“).

Virginia Woolf

Nemyslím si ale, že kdybych měla možnost přečíst si takové knížky dřív, že bych to udělala. Povinná literatura má daleko od ideálu a podle sebe vidím, že stejně si z ní student v tu dobu odnese strašně málo. Ale z nějakého důvodu se z některých knížek klasiky staly a takové knihy (i když ne třeba všechny) by si měl alespoň jednou přečíst opravdu každý. Prostě jenom ve správný čas.

Knihy roku 2015

Než se pustím do nějakých delších recenzí na knihy, které jsem letos přečetla, uvedu sem nejdřív celý seznam. Jelikož jsme letos četla téměř všechny knížky v angličtině, názvy jsem ponechala anglické. Přiznávám se, že jsem se letos rozhodla dohnat resty z klasické literatury a přečíst takové ty opravdu klasiky, popř. si některé knížky přečíst znovu.

Od září minulého roku mám aktivní účet na Goodreads.com. Vždycky mě mrzelo, že si nemůžu nikde poznačit knížky, které jsem přečetla, ohodnotit a okomentovat je. Čtenářský deník jsem si nikdy nevedla, a až od letošního ledna jsem si začala udržovat zápisník, do kterého si ale píšu jenom úryvky z knih, které mě zaujaly. Právě na Goodreads je možnost se i trochu namotivovat do čtení. Je tam tzv. Reading Challenge, kde si nastavíte počet knížek, který chcete za daný rok přečíst. Jelikož jsem s tím začala letos poprvé a neměla jsem téměř představu, kolik ročně těch knížek zhruba přečtu, začala jsem na celkem skromném čísle 25. Teď právě čtu svou 30. knížku tohoto roku a je fajn udělat si přehled, kolik toho člověk vlastně přečte.

LEDEN

1. Animal Farm (George Orwell)
2. The Catcher in the Rye (J. D. Salinger)
3. The Strange Library (Haruki Murakami)

Pokračovat ve čtení