?>
Norsko,  Polární kruh 2022

Cesta za polární kruh a zase zpátky, část 1.

V pondělí, 18. července 2022 jsme se vydali na třítýdenní cestu za polární kruh. Rozhodnutí vrátit se po sedmi letech do Norska bylo vlastně docela jednoduché –⁠ vždycky mě mrzelo, že jsme se v době Erasmu nejeli podívat víc na sever a oba preferujeme spíš hory než moře a vždycky budeme radši mrznout než se smažit.

Přípravy před cestou

Jak se ale za polární kruh dostat byl trochu oříšek –⁠ multivan, se kterým jsme projezdili křížem krážem Evropu, byl totiž od února ještě pořád v servisu. Nakonec jsme se ale rozhodli postavit si vestavbu na spaní v naší Oktávce a vyrazit na tenhle několikatýdenní roadtrip i tak. Nakonec Škodovka tuhle 9000 km dlouhou cestu zvládla fakt obdivuhodně, i když jsme jeli ověšený jak vánoční stromeček –⁠ brali jsme totiž i rakev a dvě horský kola (zpětně to hodnotím jako jeden z nejlepších nápadů).

(c) Jirka Pavlík

Jelikož jsme se chystali do jedné z nejdražších zemí na světě a jeli jsme (jako vždycky) celkem na budget (který tak z 80 % padl na benzín, který v Norsku atakoval 60 Kč/l), vezli jsme si s sebou poměrně dost jídla. Jenže jako vždycky, když se někam takhle chystáme, jsme úplně zapomněli lekce, který jsme se za naše roky cestování naučili, a nakoupili fakt excesivní množství potravin, který jsme si pak se staženým ocasem zase přivezli zpátky. 😀 Nějak nám nedošlo, že i v Norsku jsou skoro všude fastfoody, že sice dvě kila rýže dobrý, ale když k nim člověk nic moc nemá, tak nemá ani cenu je tahat a že na ty výšlapy na Lofotech a na Senje fakt nepotřebujeme tři kila slaných arašídů coby hike snack. 😀 Ale nevadí, nikdo nám aspoň nemohl vyčítat, že bychom nebyli připravení.

Kodaň, Varberg a Göteborg

Z Brna jsme vyrazili v pondělí v poledne, šest hodin se vymotávali z Česka, přespali v největším pařáku na random truckstopu kdesi mezi Hannoverem a Hamburkem a druhý den ve tři odpoledne už sundávali kola v Kodani. Ach, Kodaň. ❤️ Objezdili jsme ji křížem krážem a já každou chvíli děkovala naší prozíravosti si ty kola vážně vzít. Kodaň se zkrátka musí prožít ze sedla kola. Byl to nádhernej, organizovanej chaos, kde kola měla absolutní přednost přede vším. Člověk zaplul do proudu cyklistů a nechal se unášet ke všem památkám – na půvabnou Strøget Street, do barevného přístavu Nyhavn, k vládnímu paláci Christiansborg a samozřejmě k soše Malé mořské víly. Turistů bylo všude spousta, každopádně díky tomu, že byly všude pruhy pro cyklisty, kam chodci zkrátka nevkročili, mohli jsme si všechno v klidu projet v podstatě bez davů.

Večer jsme přejeli Øresund Bridge do švédského Malmö (fanoušci seriálu Broen ví), našli si fajn spaní a ráno vyrazili ležérním tempem do šest hodin vzdáleného Osla. Zastavili jsme se v přístavním městečku Varberg s pěknou pevností a pak přejeli do půvabného Göteborgu, kde jsme zase vytáhli kola a projeli si centrum a historický Haga District plný dřevěných švédských domků, ňuňu obchůdků a kavárniček, takže jsem byla ve svým živlu. Ujížděli jsme pak dál, Oslo jen profrčeli a našli si místo na spaní až za Lillehammerem. Jsme v Norsku. ?

Rondane Scenic Rroute a barevný Trondheim

Uháníme dál po E6. Po pár hodinách z této hlavní dopravní tepny, která spojuje jih Norska s dalekým severem, odbočujeme a vydáváme se klikatýma serpentýnama vysoko do hor. Stromy mizí, zůstavají jen lišejníky. Jsme na střeše Norska a užíváme si větrem ošlehané výhledy z Rondane Scenic Route. I když je vidět na míle daleko, výhledy se co chvíli mění. Všude jsou vodopády, jezera, zasněžený špičky hor a stáda ovcí, který využívají rozpálené silnice k odpolednímu šlofíku. Auta je nechávají zcela klidná.

(c) Jirka Pavlík

Večer jsme zaparkovali asi hodinu od Trondheimu očividně na pastvině pro ovce. Mrholí a všude kolem slyšíme cinkání zvonců. Ráno nás budí hluboké bučení. Ovce zmizely, kolem auta se nám prochází opuštěná kráva. Vrátili jsme se zpátky na E6 a vyrazili do civilizace.

Trondheim na kole byl láska. Výhledy do daleka z pevnosti nad městem, do které se dalo i zadarmo zajít na prohlídku. Pak jsme kola pustili z kopce dolů a dojeli až do historického Bakladet District vydlážděného velkými kočičími hlavami a plného barevných dřevěných domků, to bylo zase něco pro mě. 🙂 Jirka byl odhodlaný vidět v akci místní atrakci –⁠ výtah pro kola, na který očividně mají lidé dost problém nastoupit a je to vždycky pro kolemjdoucí velká podívaná. Zatímco čekal, až se na něj někdo odváží, já jsem si jela projet půvabný uličky a prozkoumat Old Town Bridge, ze kterého je ikonický výhled, který člověk najde na každé pohlednici z Trondheimu. Jirka nakonec nepochodil, výtah byl rozbitý. 🙁 Takže jsme se pak společně vydali dál, objeli si majestátní Nidaros Cathedral, ke které dodnes směřují poutníci z celého světa, a pak jsme zamířili do přístavu, dojeli až k majáku a pak už se po 14 km vrátili pěknými barevnými uličkami zpátky k autu a ujížděli dál na sever.

Helgelandskysten Scenic Route

Dnes nás čekal první trajekt naší cesty. Těšili jsme se na tradiční párek s kaší, který jsme si na Erasmu dávali na každém trajektovém přejezdu, bufet byl ale zavřený, takže jsme smutně sežvýkali tatranku a pak už se před námi vynořil přístav Nesna a odtamtud jsme se vydali podél fjordu na sever. Výhledy se tu dramaticky změnily, vysoký hory se zvedají přímo z moře a všechno je nádherně, šťavnatě zelený. Nakonec na minuty přesně stíháme i trajekt do Jektviku, který na své cestě překračuje 66. rovnoběžku. Jsme oficiálně za polárním kruhem. Hned za trajektem jsme našli perfektní místo na spaní a jelikož bylo ještě světlo (haha, polární den joke 😀 ), sundali jsme kola a jeli se ještě projet po okolí. Našli jsme mohutný vodopád a další úchvatný výhledy na hory na jednu stranu a oceán na druhou. Je to nádhera.

Vzbudila jsem se už kolem 7. ráno a vyšla si na vyhlídku pozdravit nový den. Který tu je tedy už někdy od druhé hodiny ranní, ale i tak. Čekal nás další náročný, ale nádherný den. Vyrazili jsme na trajekt v Agskardetu, který nás převezl do Foroy. Oficiálně začínáme cestu po jedné z nejkrásnějších vyhlídkových tras v Norsku – Helgelandskysten Scenic Route. Už na trajektu nás přivítaly impozantní výhledy na ledovce a pak už to bylo jen čím dál lepší. Krajina se každou chvíli dramaticky proměňovala, jednou jsme měli výhled na zasněžený hory a jezera, podruhý zas na větrem ošlehaný pobřeží. Každou chvíli jsme zastavovali, kochali se a vyráželi na krátký výlety všude, kde to šlo, takže nám cesta zabrala fakt dlouho. I tak to ale vážně stálo za to. 🙂

(c) Jirka Pavlík

Na samém konci téhle vyhlídkové jízdy jsme zastavili ještě na Saltstraumen – z mostu odsud lze pozorovat jeden z největších maelstromů na světě, který inspiroval i třeba Julese Verna nebo E. A. Poea. K tomuhle obřímu víru dochází ale jen 6× za den a takhle precizní plánování nebylo v našich silách, viděli jsme jen plnou vodu malých vírů, které ale dohromady vytvářely taky dost impozantní podívanou. Pak už jsme uháněli dál a na minutu přesně stihli poslední trajekt dne. Na oslavu jsme si proto dali v (juch, otevřeném!) bufetu párek s kaší a kečupem, což je sice hrozná prasárna, ale tak moc jsme si ji zasloužili! 😀

(c) Jirka Pavlík

Další den nás vzbudil déšť, který nás pak provázel celý den až do Narviku. Tak jsme se nakonec rozhodli, že zkusíme dešti ujet, vjedeme na Lofoteny a vydáme se na kolo. Po 18 km jsme se vrátili k autu promáčený, zpocení, hladoví a prokřehlí. Takhle začal náš úvod do těhle dechberoucích severských ostrovů a vlastně platil i jako předzvěst, co nás polovinu dalšího týdne čekalo. Ale o tom, o nádherný Senje a následné cestě zpátky zase příště. 🙂

 

⭐Pro tips:
  • ? Většina benzínek Circle K má venku hadici/kohoutek s pitnou vodou, kde jde dočerpat kanystr
  • ?  V neděli jsou v Norsku všechny obchody zavřené, takže je fajn zásobovat se předem
  • ? V Norsku je hodně silničních úseků placených – je dobré zaregistrovat se v Epass24 pro snadné automatické placení road tolls
  • ? Nejlepší skořicový šneky mají na benzínce Circle K, protože se nebojí kardamomu. V Norsku a Švédsku jsem vyzkoušela nespočet skořicových šneků z hipster kaváren, maličkých pekáren i roztomilých stánků a stejně jsem se pak vždycky vrátila k osvědčenému Circle K.
  • ? V Norsku se dá všude platit mezinárodní kartou Revolut – tu obecně doporučuju do zahraničí kamkoliv. Referral máte tu, nebo mi napište.
  • ? Appky zdarma, které stojí za to mít:
    • OsmAnd Maps – do offline verze se dá nahrát trasa hiků a pak se podle ní částečně navigovat (je ale dobré mít i záložní navigační appky)
    • Park4Night – fajn appka na hledání spaní
    • PeakFinder – pro názvy horských vrcholků
    • Hjelp 113 – norská obdoba Záchranky,
    • Easy Park – pro snadné placení parkování

 

A.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.