?>
USA,  Wisconsin, 2016

Příprava na první sólo let za oceán

Den mého odletu do USA se přiblížil. Státnice mám naštěstí za sebou a čeká mě už jen jedna ústní přijímací zkouška do navazujícího studia. Takže je všechno dobrý. Až na to, že ten let v pátek bude můj první let, který absolvuji úplně sama. A navíc takhle daleko. A navíc s přestupy. Takže začínám panikařit. Jirka mě z Wisconsinu povzbuzuje, že to určitě bude ok, no a já jsem začala plánovat. Jakože hodně. V minulém článku už jsem tak trochu naťukla, že ráda vytvářím itineráře na jakoukoliv cestu, takže moje příprava na páteční let vypadá dost podobně. A nenechávám teda fakt nic náhodě. 😀

10258994_10208918456304624_8385023661951737855_o

Takže jak trávím poslední dva dny?

  • Tisknu si mapy letišť a důkladně studuju jejich interiéry, abych se fakt nemohla ztratit (stejně se ale ztratím).
  • Řeším s Jirkou jak funguje aplikace UberX a on mi trpělivě posílá screenshoty úplně všeho krok po kroku.
  • Uzavírám pojištění. Radši úplně na všechno a radši několikrát. Pojišťovny si musí mnout ruce, ale better safe than sorry žejo. 😀
  • Po x-té se ujišťuju, že mám vážně sedadla do uličky. Víte co, strategický místo… 😀
  • Pomalu zahajuji svůj pokus. O co jde vám prozradím až v příštím článku.
  • I když jsem letištní procedurou prošla už mockrát, pro jistotu si pročítám detailní návod jak se dostat přes všechny kontroly na veškerých letištích na které vstoupím. Posléze vypichuju zásadní body, píšu je na lepící papírky, abych na něco náhodou nezapomněla.
  • Organizuju si svoji složku na důležité dokumenty. Už se do ní nevleze vážně nic, i tak tam ale rvu ty lepící papírky abych se pak podle nich na letišti mohla orientovat.
  • Jelikož letím přes Řím, zjišťuji, jestli je Itálie fakt v Schengenu a pak se za to stydím.

Cestu do Chicaga zahajuji už ve 02:30 v pátek (Regio Jetem z Brna) a odlítám z Vídně směr Řím. Tam mám 3 hodiny na přestup a odtamtud následuje 10 h dlouhý let do Chicaga. To asi umřu. Naštěstí jsem si ale od Jirky vzala něco málo kouzelných prášků (melatonin 😀 ), po kterých okamžitě usínám, ale jelikož je veškeré moje cestování přes den, tak si musím ještě rozvrhnout spaní tak, abych pak po příletu měla co možná nejmenší jet lag. Uznávám, že může znít divně, když si někdo předem plánuje spaní, ale v takovýchto případech je to fakt potřeba. 😀 A já jsem pak aspoň klidnější.

Hm, když se tak dívám na ten výčet věcí, tak nevím, jestli je úplně dobrý nápad tenhle článek publikovat. Už v minulém příspěvku jsem měla máslo na hlavě (tady ty český idiomy 😀 ), ale tenhle tu moji cestovatelskou image podrývá daleko víc. 😀

A jak jste na tom se sólo lety vy? 🙂

 

A.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.