Recenze: The Penguin Lessons (Tom Michell)

Nedávno mi brácha přivezl ze Skotska „opožděný dárek k Vánocům“ – The Penguin Lessons (v češtině Co mě naučil tučňák) od britského spisovatele Toma Michella.  Do knížky jsem se pustila hned, jak mi ji podal do ruky. A byla jsem nadšená.

the penguin lessons

Knížka neskutečně něžným způsobem vypráví skutečný autorův příběh, když jako třiadvacetiletý novopečený učitel odletěl učit na prestižní školu v Argentině. Příběh se odehrává v roce 1970 a na pozadí se neustále objevují konflikty té doby, které otřásaly zjevně téměř celou Jižní Amerikou – šíleně vysoká inflace, ceny, které se měnily ze dne na den a měna, která neměla v podstatě žádnou hodnotu (jediné „kvalitní“ platidlo byl americký dolar). Mimo jiné to byla v Argentině také doba vlády Evy Perón a země se víceméně zmítala na pokraji anarchie, kdy nakonec musela zasáhnout armáda. I přesto je ale autor okouzlen pohostinností a ochotou lidí, kteří v podstatě téměř nic nemají. Jednoduše jinou mentalitou. :)

Příběh ale neukazuje jenom zmatenou dobu, hlavní linkou příběhu je setkání spisovatele s tučňákem. V 70. letech nebyly v podstatě žádné regulace vůči „čištění“ ropných stanic v moři, což mělo za následek, že se pravidelně objevovaly obrovské ropné skvrny, které zabily co mohly. Autor byl v té době v Uruguayi a den před odjezdem se rozhodl projít se večer po pláži, což zachránilo jednomu tučňákovi život. Na oné pláži totiž spisovatel zjistil, co skutečně ropná skvrna dokáže. Tisíce a tisíce mrtvých tučňáků obalených a udušených v ropě. Výjev samotný popsal spisovatel dost mrazivě a čtenář z toho má hodně špatný pocit.

Jeden z tučňáků ale jakoby zázrakem přežil a Michell se rozhodl, že ho vezme domů a a pokusí se ho zachránit tím, že ho pořádně umyje. Právě tohoto  večera vzniklo unikátní přátelství mezi člověkem a zvířetem. Tučňák byl brzy pojmenován jako Juan Salvador (zachránce), když se ale Michellovi podařilo propašovat ho přes hranice zpět do Argentiny a do školy, žáci ho přejmenovali na Juan Salvado (zachráněný). Michell ale přiznává, že si vůbec není jistý tím, kdo vlastně zachránil koho.

Celá knížka je napsaná půvabným a čtivým jazykem, který vás vtáhne do děje a až do samého konce nepustí a já jsem ji zavírala vážně dojatá. Navíc to bylo po dlouhé době dílo, které mě doopravdy a skutečně u některých pasáží nutilo dělat „aaaaw,“ u jiných se zase nahlas zasmát, no a nakonec si i trochu pobrečet.

Styl vyprávění mi připomínal třeba Roalda Dahla (kterého teda vážně můžu). Kniha je protkaná dialogy mezi člověkem a tučňákem a tučňák z nich vždy nakonec vyjde jako moudřejší tvor, který opravdu umí naslouchat. Autor se celou knihu podivoval nad inteligencí Juana Salvadora a jeho schopností družit se s lidmi, která například žákům umožnila opravdu se mu otevřít.

Výběr knihy se tedy bráchovi opravdu povedl na 100% a celá knížka je opravdu krásná. Plus je také povedené provedení, které je stejné v angličtině i češtině.

Už teď porušuji zásadu, kterou jsem si minule dala, že sem dám vždy pouze jeden citát z dané knížky. V případě The Penguin Lessons to prostě nebylo možné, takže jich tu dávám několik, abyste si udělali vlastní představu…:)

„I overheard many such conversations between visitors and bird, both in English and Spanish (interestingly, he [Juan Salvador] was quite fluent in both languages), as people went out  to pass the time of day.“ (pg. 109)

 „I wish I could afford a car, […] it would make everything so much easier going to Valdés! Have you ever wanted a car, Maria?“ She was astonished that such a thought had occured to me. „Gracious heavens, no! No, not for a moment! What should I do with a car?“ She laughed. „I only want things that make me happy. So many people are captivated by things that can never make them happy!“ (pg. 142)

„A child had gone down to the water to swim with a penguin and, shortly after, a young man had emerged. There had been a rebirth, a new beginning. The ugly duckling had become a swan; the caterpillar had metamorphosed into a butterfly; the fish found its way back to the water. Possibly the most astonishing part was that the boy himself hadn’t yet perceived that his life was on the cusp of a radical change that night (any more than the ugly duckling knew he had become a swan). By serendipity I had seen something happen and recognized its significance, even if I couldn’t explain it. Diego had done years of growing up in just a few short minutes, and Juan Salvador, the Penguin Extraordinary, had had something to do with it.“ (pg. 195)

A.

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *