Proč (ne)jet v zimě do Washingtonu D. C.

Jelikož jsme na východním pobřeží 10 dní, byla by škoda zůstat celou dobu v New Yorku. V plánu jsme toho měli sice víc, ale trochu nám do toho vstoupil blizard, takže jsme museli náš itinerář poupravit a úplně vypustit Toronto v Kanadě. Měli jsme ale od úterý zaplacené ubytování ve Washingtonu, do kterého jsme právě z Toronta měli přejet, takže jsme prostě za peníze ze stornované jízdenky koupili jízdenku novou a to na trase New York-Washington.

Cesta NY – Washington D.C. trvá přibližně 4 a půl hodiny. Není to sice žádný terno, ale přežít se to dá v pohodě. Tedy za předpokladu, že jste se stihli nasnídat (ne tak jako my). Jeli jsme se společností Megabus, kde se dají jízdenky koupit hodně výhodně (počáteční cena je 1 $). Do Washingtonu jsme dorazili zhruba v 14:30, do té doby jsme měli k jídlu jenom jedno balení sušeného ovoce, takže po výstupu bylo jídlo hlavní priorita.

lincoln memorial

Lincoln Memorial, Washington D. C.

Trochu jsme se báli, jak bude Washington po víkendové sněhové bouři vypadat, zprávy totiž mluvily o tom, že Washington byl zasažen víc než New York, takže jsme čekali tak trochu apokalypsu a totální kolaps všeho. Když jsme ale vylezli z nádraží, pražilo na nás jarní sluníčko a teploměr ukazoval 6°. Sice byla všude spousta sněhu, ale pořád se to dalo docela srovnat se závějemi v New Yorku.

Měli jsme ještě asi 4 hodiny, než jsme mohli přijet do Lincolnie (cca 15 min. od Washingtonu), kde jsme měli ubytování opět přes Airbnb. Z autobusového nádraží to bylo kousek ke Capitolu, takže jsme si prošli tu hlavní třídu až k obelisku. Washington je po New Yorku (alespoň pro mě) docela vítaná změna. Město působí mnohem klidnějším dojmem, je tu najednou mnohem víc místa a domy jsou tu spíš široké než vysoké. Lidí je tu taky mnohem míň a je tu spousta volného prostoru, parků, stromů, trávníků a tak. Po šíleně rychlém životě v NYC je to docela fajn. :)

Rozhodli jsme se nechat si všechny ostatní památky na další den a okolo 6. večer se vydali metrem k Pentagonu, kde je jeden z autobusových uzlů. Tady jsme konečně zažili, co to znamená, když se řekne, že zkolabuje doprava. Do Lincolnie nejel jeden jediný autobus. A pěšky to bylo 2 a půl hodiny v hlubokém sněhu někde podél dálnice. Naštěstí si Jirka před odletem pořídil americkou simku s internetem v mobilu, takže stáhl aplikaci Uber a objednal nám odvoz. Přijel pro nás milý černoch, co neuměl moc anglicky a v autě poslouchal francouzské popové slaďáky, ale odvezl nás, kam jsme potřebovali, takže no problem. 😀 Zaplatili jsme 11 $ (což pořád vyjde značně dráž než autobus, kde lístek stojí 1.75 $, ale jelikož zřejmě nejezdí skoro žádné autobusy celý týden a pěšky se nám za tmy fakt nechtělo, tak to bylo ideální řešení :) ) a po několikaminutovém hledání našli příslušný dům, ve kterém teď budeme 2 dny bydlet.

Bydlíme u moc milého mladého kluka Omara, který na nás čekal, i když jsme přijeli o něco později, než jsme předpokládali a ukázal nám celý dům s tím, že můžeme používat cokoliv, co chceme. Pokoj máme obrovský, s vlastní koupelnou na patře, no a až na to dojíždění to je paráda. :)

V příštím článku o památkách ve Washingtonu, co vidět a co se naopak dá klidně vypustit.

 

A.

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *