Finance, priority, motivační citáty

Nemám ráda cestovatelské motivační citáty. Ne, to vlastně není pravda. Nemám ráda motivační citáty obecně. Cestovatelská motta jsou ale v něčem přece jen specifická a jsou nejbližší tomu, o čem celý tenhle web vlastně je. Řeč nebude dnes jen o nich, ale i o penězích obecně a o tom, jak si takový program, jako je Work & Travel, můžu vůbec dovolit.

Znáte to. Takové ty rady typu „Překonej svůj strach! Přestaň říkat, že teď není ten správný čas, nestarej se o peníze a vyjeď hned teď!“ Ale víte co, on někdy opravdu není ten správný čas. A někdy se opravdu nedá jen tak sbalit a říct si, že na půl roku vyrazíte někam pryč. Cestování takhle funguje jen u velmi specifické skupiny lidí, ale pokud jste jako já, musíte si cestu předem naplánovat, doma nic nezanedbat a zkrátka se na odjezd připravit. Samozřejmě se to nedá odkládat do nekonečna a musíte k té cestě učinit opravdové kroky, které vás k ní posunou a nepřešlapovat na jednom místě a říkat si „třeba jednou…,“ ale říkat někomu, kdo se právě neválí na pláži, že marní svou příležitost a že má všechno hodit za hlavu a prostě vyrazit… takové rady mi vždycky byly trochu proti srsti. Možná je to tím, že jsem takový ten over-thinker a ráda mám všechno alespoň zhruba naplánované.

DJI_0053

Pokračovat ve čtení

Finance, priority, motivační citáty

Nemám ráda cestovatelské motivační citáty. Ne, to vlastně není pravda. Nemám ráda motivační citáty obecně. Cestovatelská motta jsou ale v něčem přece jen specifická a jsou nejbližší tomu, o čem celý tenhle web vlastně je. Řeč nebude dnes jen o nich, ale i o penězích obecně a o tom, jak si takový program, jako je Work & Travel, můžu vůbec dovolit.

Znáte to. Takové ty rady typu „Překonej svůj strach! Přestaň říkat, že teď není ten správný čas, nestarej se o peníze a vyjeď hned teď!“ Ale víte co, on někdy opravdu není ten správný čas. A někdy se opravdu nedá jen tak sbalit a říct si, že na půl roku vyrazíte někam pryč. Cestování takhle funguje jen u velmi specifické skupiny lidí, ale pokud jste jako já, musíte si cestu předem naplánovat, doma nic nezanedbat a zkrátka se na odjezd připravit. Samozřejmě se to nedá odkládat do nekonečna a musíte k té cestě učinit opravdové kroky, které vás k ní posunou a nepřešlapovat na jednom místě a říkat si „třeba jednou…,“ ale říkat někomu, kdo se právě neválí na pláži, že marní svou příležitost a že má všechno hodit za hlavu a prostě vyrazit… takové rady mi vždycky byly trochu proti srsti. Možná je to tím, že jsem takový ten over-thinker a ráda mám všechno alespoň zhruba naplánované.

DJI_0053

Pokračovat ve čtení

Jedu do Ameriky, vol. 2

Téměř půlroční pauza tady na webu měla své opodstatnění – nevydala jsem se na žádnou velkou cestu, o které bych měla potřebu vám něco předat. Většinou se totiž jednalo o výlety s našima a s Jirkou nás po zbytek roku plně zaměstnávala škola a další povinnosti. Ale už po pár měsících v Česku jsem dostala takové to známé puzení, kterému Němci říkají fernweh – wanderlust, zkrátka touha se zase někam podívat. Tentokrát byla ale silnější než jindy, především asi kvůli tomu, že teď rok s Jirkou každý studujeme v jiném městě, vídáme se jen o víkendech, a tak máme čas na sebe (a tudíž i na výlety) dost omezený. Takže už se pěknou řádku měsíců těším, až si v létě zase sbalíme kufry (v mém případě se budu opět snažit držet své zásady sbalit se pouze do malé příruční krosny) a vyrazíme once again do Ameriky.

Rozhodnutí vrátit se do Ameriky padlo ještě ve Wisconsinu a s ním i několik dalších předsevzetí:

  1. Už ne do Wisconsinu
  2. Jet s jinou agenturou
  3. Vidět všechny ty další místa a věci, který se nám do roadtripu minulý rok zkrátka nevešly.
DJI_0036

Bixby Bridge na Highway 1, CA, (c) Jirka Pavlík

Pokračovat ve čtení

Road trip po západním pobřeží USA, díl III.

Před námi se rozprostíralo San Francisco. Na tuhle část výletu jsem se asi těšila ze všeho nejvíc. Se SF mám totiž spojené takové nostalgické představy, které pramení čistě jenom z toho, že jsem tam byla, když mi byly 2 roky a tak nějak jsem (tajně) doufala, že se tam někdy znovu podívám a všechno se mi vybaví. A teď tu najednou jsem. Nevybavilo se mi samozřejmě nic, ale vůbec mi to nevadilo.

ST, 14. 9. 2016 – San Francisco, CA

I přesto, že je náš roadtrip low-cost, probouzíme se do snad nejhezčího východu slunce s výhledem přímo na Golden Gate Bridge. Přespali jsme v autě, jinak bychom se za ubytování s takovým výhledem asi nedoplatili. Okolo 8. už jsme byli zaparkovaní na (předraženém) parkovišti u Pier 1 a odtamtud jsme zamířili k Pier 39, který je asi nejznámější. Takhle brzo po ránu byla promenáda okolo moře vážně působivá, jelikož bylo na turisty ještě poměrně brzo a všechny obchody se teprve začaly otevírat.

SF

Ráno v San Franciscu

Pokračovat ve čtení

Roadtrip po západním pobřeží USA, díl II.

Venku je už teď v podstatě skoro pořád jen tma a mlha. Proto je myslím ideální čas k tomu trochu se dobít letním kalifornským sluníčkem. Jdeme na to.

PÁ, 9. 9. 2016 – Joshua Tree NP, CA

Ráno jsme se všichni probudili vedrem a hlukem. Slunce nám plnou silou žhnulo na stan, takže už od rána byl člověk takový letargický. Nakonec nás naše sendviče s jamem a burákovým máslem trochu probraly a my se vydali s jeepem trochu offroad někam do pouště provětrat drona. Dost jsme si s ním vyhráli, i když jsme byli zakuklení do ručníků a ani ty nás na moc dlouho neochránily.

Kolem druhé odpoledne (tzn. v největším vedru) jsme dorazili do Joshua Tree NP, který je uprostřed údolí a ani po 30 min. jízdy jsme nenarazili na žádný Joshua trees. Nakonec jsme je přece jen objevili – za visitor’s centrem. Stromy jsou to zvláštní a hlavně hodně pichlavý. Kvůli vedru jsme se nakonec rozhodli moc to s vylízáním z auta nepřehánět a dali jsme si jenom dva krátké traily, oba v rozmezí 1 km.

O dvě hodiny později jsme uháněli z parku pryč, spálení a s mozkem jako horká kaše. Večer jsme strávili na wifi v McDonalds (kde u vedlejšího stolu seděli praví, nefalšovaní teen indiáni! teda aspoň myslím…) a nakonec se Jirkovi podařilo najít nějaký wild camping spot kdesi v pustině. Když jsme ale dojeli na místo, zjistili jsme, že stojíme na nějaké kamenité náhorní plošině, která se kousek před námi změnila v prudký sráz. Radši jsme odtamtud vycouvali a po dlouhém hledání našli spaní na nějakém plácku mezi pískovými dunami a sutí, kde strašně foukalo a zároveň bylo pořád hrozný vedro (i když bylo už kolem 10. večer). Celé místo působilo docela creepy dojmem, takže jsme radši rychle zalezli všichni do stanu a šli spát.

dji_0022

Spaní někde uprostřed pouště

Pokračovat ve čtení